Zpověď ženy o třech letech v odpadcích

KORYTNÁ - Ještě před dvanácti dny o ní někteří mluvili jako o lidské trosce, dnes je z ní ale docela šmrncovní ženská, a nikdo by nevěřil, že Zdenu Šuranskou z Korytné právě před necelými dvěma týdny vytáhli hasiči z jejího domu plného odpadků, lidských výkalů, zplesnivělého jídla a domácích zvířat. Že taková proměna není možná? Ale je! Tři roky "domácího vězení" jako by se po důkladné očistě na devětačtyřicetileté ženě ani neprojevily, tak dobře teď nová obyvatelka charitního domu v Korytné vypadá. Další pozitivní zprávou je navíc to, že se již Zdenička, jak jí všichni říkají, rozpovídala, a tak jsme jí při této příležitosti položili několik otázek i my. Pravdou nicméně zůstává, že mezitím, co byla zavřená doma, zčásti ztratila přehled o realitě.

Jak se teď po tom všem cítíte? Přece jen prožít více jak tisíc dní v otřesných hygienických podmínkách, to musí být strašné.
Teď už je mně dobře. Jediné, co mě akorát trápí, jsou moje bolavé nohy a kolena. Jak jsem totiž ty tři roky jenom seděla a neměla žádný pohyb, tak mě úplně přestaly sloužit. Učím se teď proto chodit úplně od začátku.

Říkáte, že jste poslední tři roky jenom proseděla. Jaký byl vlastně důvod toho, že jste přešla na tento způsob života?
Dělala jsem dřív v jedné hospodě v Brodě. Umývala jsme tam nádobí. Jednou jsem ale v práci spadla, začala mít nějaké potíže, a tak to vlastně všechno začalo. Dostala jsem se do nemocnice, kde mně z pravé nohy vytahovali vodu, ale pak jsem se na léčbu vykašlala. Bolesti došly až tak daleko, že jsem jenom posedávala, až jsem přestala chodit úplně. A tak se stalo, že jsem se nakonec nepostavila na nohy celé tři roky.

Jak jste to měla s jídlem? Jak často vám ho matka nosila?
Moc často ne. Vždycky jsem něco dostala tak jednou za dva dny. Ze začátku jsme přitom žily spolu, poslední asi rok jsem už ale byla v domě sama.

A co hygiena? Když jste se nemohla pořádně hýbat a kolem vás se v chatrči jenom kupily odpadky, jak jste se umývala nebo chodila na záchod?
Ač je to hrozné, tak musím přiznat, že jsme se za celou tu dobu ani jednou nemyla a ani nebyla na záchodě. Když jsem měla potřebu, prostě jsem to přikryla hadrami okolo sebe...

Přišla za vámi do domku během těch let nějaká návštěva?
Ne. Jenom jednou nám kdosi bouchal na dveře a na okno, ale dovnitř se nedostal.

Co jste celé ty tři roky dělala?
Přemýšlela o životě anebo luštila křížovky. Musela jsem si vždycky zapálit svíčku, abych na to viděla.

Napadlo vás někdy, že z domu utečete, že už to tak prostě dál nejde?
Chtěla jsem utéct, ale nešlo to. Nemohla jsem se hýbat. Moc jsem chtěla za sestrou do Hulína.

Kolik máte sourozenců?
Pět. Všichni jsou ale pryč.

Takže oni ani nevěděli, jak žijete?
Ne.

Nebylo vám někdy v chalupě zima?
Ne, protože jsem kolem sebe měla všechny ty věci a do těch jsem se mohla zabalit.

Když vás přišel starosta a hasiči vysvobodit, tak na vás šlo vidět, že z toho příliš nadšená nejste. Teď už ale záříte štěstím. Jak je to tedy?
Rozhodně už bych se do chalupy nikdy nevrátila. Musím přiznat, že to bylo nejhorší období mého života. Na charitě jsem teď maximálně spokojená. Jediné, co mi tu akorát chybí, je televize nebo rádio. Moc bych si přála dozvědět se víc o tom, co se teď ve světě děje.

Na co byste se ještě ráda v televizi podívala?
Na Riskuj a detektivky.

Víte, kdo je dnes u nás prezidentem?
Klaus.

A premiér?
Zeman.

Říkají vám něco jména Špidla, Gross nebo Paroubek?
Ne.

Přemýšlíte do budoucna o návratu do normálního života?
Ráda bych zase chodila někam do práce, ale všechno to závisí na těch mých nohách. Když budu chodit, určitě bych se zase ráda mezi lidi podívala. Číst a psát umím.

Kromě uzdravení, což je samozřejmě to nejdůležitější, jaký je v tuto chvíli ještě váš sen?
Abych se už zase setkala se svojí mamkou. Ona je teď v nemocnici, ale prý by se mohla už tento týden vrátit. Budeme pak spolu bydlet tady na charitě. Jo a taky bych si moc přála, kdyby mi sem občas někdo přinesl nějaké křížovky nebo osmisměrky. Moc ráda totiž luštím. A z jídla bych si dala smažený sýr s tatarkou a hranolkami, řízek anebo slané brambůrky. Po těch se mi opravdu stýská. Já mám teď chuť vlastně na všechno, protože předtím jsem jenom jedla samé rohlíky a pila mléko.

Zdroj: www.zlin.cz