Noemova archa pod odbornou kontrolou

Ochránci divokých zvířat zpravidla bojují proti jakýmkoli změnám v jejich přirozených životních podmínkách. Nyní však skupina biologů přišla s přesně opačným návrhem - přestěhujme africká a asijská zvířata do divočiny v Americe, doporučují.
AUTOR: Josef Tuček
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Zní to šíleně, ale Josh Donlan z americké Cornellovy univerzity a jeho kolegové tvrdí v renomovaném vědeckém časopise Nature, že velké zvířecí stěhování by mělo smysl.
V Africe a v Asii nepatří ochrana divokých zvířat mezi vládní priority. Lidé ničí živočichům jejich přírodní prostředí a ani chráněné druhy si nemohou být jisty před pytláky. Zato v Severní Americe se venkovské oblasti vylidňují, takže se otevírají nové prostory pro živočichy. Lidé jsou zde dostatečně bohatí, aby se o ně mohli starat, a také mnozí z nich mají chuť. Ochranářské zákony se tu snáze prosazují.
Donlanův závěr tedy zní- vezměme zástupce živočichů, ohrožených vymřením v Africe a Asii, a nechejme je žít v Americe. Paradoxně v téže Americe, kde lidé část původní zvířeny v minulosti vybili. Teď by to mohli napravit.

Zdatní asijští lovci
Podle dosavadních poznatků začali lidé dnešního typu osidlovat Ameriku z Asie. Přišli někdy v závěru poslední doby ledové (skončila před 13 000 lety) přes pevninský most v oblasti Beringova průlivu, který se v té době objevoval a mizel s ústupy a vzestupy hladiny moře. Postupovali ze severovýchodní Sibiře na Aljašku, osídlili Severní Ameriku a pokračovali na jih až do jihoamerické Patagonie.
V nové zemi našli velkou zvěř - vykopávky ukazují, že to byli sloni (či jejich předchůdci mastodonti), lvi, gepardi, velbloudi, koně a další. Tato zvířata dosud nepoznala člověka. Byla proto méně ostražitá, a taky na to doplatila. Příchozí zdatní asijští lovci je zřejmě postupně vyhubili nadměrným lovem.
Josh Donlan proto soudí, že pokud by zoologové tyto druhy v Severní Americe vypustili do přírody, nebyl by to vlastně až takový šok. Navrhuje tedy vytvořit vskutku rozsáhlou rezervaci o velikosti zhruba čtvrt miliónu hektarů v oblasti Velkých planin ve střední části Severní Ameriky zasahující do USA i Kanady. Místo dnešních polí by se tam opět vytvořily travnaté oblasti. Farmáři by nemuseli být proti, protože v rámci vládní zemědělské politiky stejně získávají dotace za to, že nepěstují hospodářské plodiny.
Nejprve by Donlan na menší plochy umístil divoké koně, osly a velbloudy. Biologové by pak zkoumali, jaký to má vliv na ekosystém. Pokud by nebyly problémy, mohli by přidávat další dovezené živočichy, například slony, antilopy, a také šelmy, tedy opět lvy a gepardy. Výsledkem, někdy za padesát let, by mohl být fungující ekosystém podobný tomu, který dávní lidé zničili.

Výdělečné safari
Krajina by se využila i jako velké safari, kam by přijížděli turisté a vylepšovali obživu místních lidí.
Ne všichni ochránci zvířat jsou myšlenkou nadšeni. Například Eric Dinerstein, vědecký pracovník americké větve mezinárodní ochranářské organizace World Wildlife Fund, namítá, že nejlepší pro ohrožené živočichy je jejich záchrana v těch oblastech, kde žijí nyní. Pravda, není jisté, zda se tento ideální požadavek může splnit.
Další vědci varují, že lidem se jejich snaha přivést zvířata do nového prostředí v minulosti obvykle vymkla z rukou - příkladem mohou být králíci v Austrálii. Zdivočelé kočky, prasata a potkani zase zničili původní faunu na mnoha malých ostrovech.
Na to Josh Donlan odpovídá, že tentokrát by vše probíhalo promyšleně a pod pečlivou vědeckou kontrolou. Zdůrazňuje, že nejde o zavlečení nežádoucích druhů, ale o návrat do stavu, jaký tu byl před příchodem člověka. A ještě by se tak zabránilo jejich vyhubení, které jim hrozí v oblastech jejich současného výskytu.
Jestli se ovšem budou jednou žáci učit, že třeba slon je zvíře africké, asijské a americké, se teprve ukáže.