Z rozkladové komise MŽP

č. 17/2005

Ke zohlednění opakovanosti protiprávního jednání ve správním trestání
k čl. 3 odst. 3 Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vyhlášené pod č. 572/1992 Sb. (tzv. Úmluva CITES)
k § 27 odst. 1 zák. č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 34 odst. 2 zák. č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy))
k § 3 odst. 4 a § 32 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů

I. Povolení k dovozu exempláře musí být platné již v okamžiku dovozu exempláře, a tedy vydané před uskutečněním dovozu.

II. S účinností od vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, kdy zákon č. 100/2004 Sb. nahradil příslušná ustanovení zákona č. 16/1997 Sb., je inspekce oprávněna zabavit každý „nelegálně dovážený exemplář“ i pro rozpor dovozu přímo s ustanoveními Úmluvy CITES (§ 34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb.).

III. Ačkoliv je nutno přisvědčit názoru ministerstva, že inspekce měla ve svém rozhodnutí opakovanost protiprávního jednání konstatovat, a to přinejmenším jako okolnost mající vliv na závažnost deliktu, nemůže toto pochybení inspekce vadu rozhodnutí ministerstva zhojit, neboť i rozhodnutí odvolacího orgánu musí vycházet z úplně a přesně zjištěného stavu věci (§ 3 odst. 4 a § 32 odst. 1 správního řádu).
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 30. května 2005, č.j. M/100650/05, SRK/333/P-1703/05)

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí bylo společnosti T. podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 16/1997 Sb. odebráno 25 kg tablet G. obsahujících rostlinu Saussurea costus, tedy druh zařazený do přílohy č. 1 vyhlášky č. 82/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona (dále jen „vyhláška“). Tyto tablety byly podle rozhodnutí inspekce do České republiky dovezeny bez dovozního povolení ministerstva i bez vývozního povolení země původu – Číny, čímž byla porušena ustanovení § 6 odst. 1 a § 13 zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podala společnost včasné odvolání, jemuž bylo rozhodnutím ministerstva vyhověno a rozhodnutí inspekce bylo zrušeno s tím, že společností dodatečně (tj. až po uskutečnění dovozu) předložená vývozní a dovozní povolení měla inspekce přijmout a uznat za řádná, a to zejména za situace, kdy se ze strany společnosti jednalo o zřejmý omyl. Podle ministerstva žádný z právních předpisů nestanoví, že by taková povolení nebylo možno předložit dodatečně.
Ministerstvo rovněž vzalo v úvahu, že pro výrobu tablet G. nejsou používány rostliny rostoucí ve volné přírodě, nýbrž rostliny pěstované, což muselo být inspekci z její předchozí činnosti známo, a dále, že vývozním povolením Číny platným v okamžiku dovozu na 1,9 kg rostliny Saussurea costus a současně 25 kg tablet G. byla pokryta celá dodávka 50 kg zmíněných tablet, nikoli jen její polovina (druhou inspekce svým rozhodnutím odebrala). Ministerstvo shledalo uloženou sankci příliš přísnou. Jinak je třeba podle ministerstva posuzovat jednání občanů, kteří vědomě a opakovaně porušovali zákon, a těch, kteří nejen že neměli v úmyslu předpisy porušit, ale ani nevěděli, že tak činí, a jednalo se u nich, tak jako dle mínění ministerstva i v případě společnosti, o první dovoz. Jednání společnosti přitom podle ministerstva nesměřovalo proti účelu zákona.
Inspekce podala podnět k přezkoumání tohoto rozhodnutí mimo odvolací řízení. Nezákonnost rozhodnutí ministerstva spatřovala v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci stran tvrzeného prvního dovozu a omylu společnosti a dále v nesprávném právním posouzení věci spočívajícím v právním názoru ministerstva, že dodatečně předložená povolení k dovozu měla být inspekcí uznána za řádná a že jednání společnosti nesměřovalo proti účelu zákona.
K doporučení zvláštní (rozkladové) komise bylo zahájeno mimoodvolací přezkumné řízení, v jehož rámci ministr s přihlédnutím k návrhu komise dospěl k závěru, že rozhodnutí ministerstva přísluší zrušit pro nezákonnost spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a v nesprávném posouzení pro rozhodnutí podstatné právní otázky.

Z odůvodnění:
Dovoz a vývoz exempláře bez povolení vydaného Ministerstvem životního prostředí je podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona (zák. č. 16/1997 Sb.) zakázán. Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona je ten, kdo vyváží nebo dováží exempláře, povinen předložit doklad CITES prokazující povolení vydané podle zákona celním orgánům. Bez potvrzení celních orgánů pozbývá doklad CITES po přechodu státní hranice platnosti. Podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona může inspekce exemplář získaný v rozporu se zákonem odebrat.
S ohledem na tento právní stav je zřejmé, že povolení k dovozu exempláře musí být platné již v okamžiku dovozu exempláře, a tedy vydané před uskutečněním dovozu. Z výše uvedeného je zřejmé také to, že předložit doklad CITES prokazující povolení k dovozu (vývozu) je dovozce povinen již v okamžiku dovozu.
Opřelo-li ministerstvo svoji úvahu ohledně užití institutu odebrání exempláře o chybný právní názor, totiž že žádný právní předpis nestanoví, že by příslušné povolení nemohlo být předloženo dodatečně a že dodatečně předložená povolení měla být uznána za řádná, stihlo své rozhodnutí nezákonností.
Na margo věci uvádím, že rovněž podle čl. 3 odst. 3 Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vyhlášené pod č. 572/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), platí, že k dovozu každého exempláře druhu zařazeného do přílohy I Úmluvy (tedy i exempláře druhu Saussurea costus) je třeba nejprve předložit povolení k dovozu a dále povolení k vývozu nebo potvrzení o reexportu. Zatímco právní stav účinný v době uskutečnění dovozu (§ 27 odst. 1 zákona) umožňoval odebrat exemplář toliko pro rozpor jeho nabytí se zákonem, s účinností od vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, kdy zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), nahradil příslušná ustanovení zákona č. 16/1997 Sb., je inspekce oprávněna zabavit každý „nelegálně dovážený exemplář“ i pro rozpor dovozu přímo s ustanoveními Úmluvy (§ 34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb.).
Nezákonnost rozhodnutí ministerstva spatřuji také v nedostatečnosti skutkových zjištění, tedy v porušení ustanovení § 3 odst. 4 správního řádu. Spisovým materiálem je doloženo, že společnosti byla uložena pokuta za nepovolený dovoz exemplářů CITES, mimo jiné i 4 kg přípravku G., již rozhodnutím inspekce. K protiprávním dovozům tímto rozhodnutím sankcionovaným došlo 20. 12. 2001, 24. 1. 2002 a 4. 3. 2002. Tvrzení ministerstva v odůvodnění jeho rozhodnutí, že v posuzovaném případě se jednalo o první dovoz přípravku společností, je proto v rozporu se skutečným stavem věci.
Tím, že ministerstvo svou zákonem připuštěnou úvahu, zda protiprávně dovezený exemplář odebrat, či nikoli, založilo na tvrzení, jehož opak je pravdou, nedostatečně zjistilo skutečný stav věci v rozsahu, jenž zakládá nezákonnost rozhodnutí.
Ačkoliv je nutno přisvědčit názoru ministerstva, že inspekce měla ve svém rozhodnutí opakovanost protiprávního jednání konstatovat, a to přinejmenším jako okolnost mající vliv na závažnost deliktu, nemůže toto pochybení inspekce vadu rozhodnutí ministerstva zhojit, neboť i rozhodnutí odvolacího orgánu musí vycházet z úplně a přesně zjištěného stavu věci (§ 3 odst. 4 a § 32 odst. 1 správního řádu).
Vzhledem k tomu, že se ze strany společnosti nejedná o první případ porušení zákona a že obsah přípravku G. v dovezené zásilce nebyl, jak vyplývá ze spisového materiálu, ani celně deklarován, dospěl jsem k závěru, že požadavek ochrany dobré víry účastníka řízení v daném případě nebrání odstranění nezákonného rozhodnutí ministerstva.