Pátek, 29. března 2024

Západní oázy

To je Egypt uprostřed písku
Západní oázy
 Venku je téměř padesát stupňů a horký vítr žene písek po vrcholku duny. Odtud až k obzoru mění poušť barvy od světle žluté až po černou. Vzduch pálí a každý nádech téměř bolí. Jako asfaltový had se uprostřed nekonečných plání písku, skal a kamení vine silnice spojující Káhiru a Luxor. Na ní jsou jako korálky navlečené čtyři velké oázy, kterým se v Egyptě říká západní.
Z nich nejblíže Luxoru leží Charga, ale těch tři sta kilometrů, které je k ní potřeba ujet, je pro samostatně cestující turisty téměř nedobytných. Autobus tady sice jezdí dvakrát týdně, ale zajišťuje spojení pouze mezi hlavními městy oáz, takže tři čtvrtiny zajímavých míst, která leží stranou, pro vás zůstanou skryté. Navíc mívá bus často poruchy v různé délce trvání, takže místní vás na počkání zásobují žertovnými historkami o tom, jak zrovna minulý týden zůstali všichni cestující viset osm hodin v poušti, dokud pro ně nevypravili náhradní odvoz.
Pro to, abyste si mohli vychutnat krásy Sahary, se nejvíc vyplatí najmout si místního schopného průvodce s patřičnou licencí, který se s autem a s vámi probojuje přes zhruba dvě desítky policejních stanovišť a hlídek rozmístěných porůznu v poušti. Zostřený režim přišel především po roce 1997, kdy teroristé zavraždili v Luxoru desítky turistů.

Charga, ambiciózní oáza
Charakter pouště se mění každý kilometr, takže nedozírnou načervenalou plochu, která vděčí za svou barvu velkému obsahu železa, plynule střídají fantastické kamenné útvary vytvarované erozí. Před očima vám defilují zlaté písečné duny ve tvaru půlměsíce, aby je vystřídala krystalová poušť posetá milióny průsvitných krystalů křemene nejrůznějších velikostí. A nad tím vším samozřejmě obligátní žhavý kotouč slunce - v této části Sahary nepršelo už téměř deset let. Několikrát se za oknem auta jako přízrak uprostřed písku zjeví miniaturní chatrč s jedním nebo dvěma osly pevně přitisknutými ke zdi, která jim poskytuje drahocenný stín.
V oáze Charga se před lety pokusila egyptská vláda uskutečnit ambiciózní projekt zavodnění a osídlení celé oblasti. Cílem mělo být odlehčení přelidněné delty Nilu pomocí rekultivace pouště a intenzívního zemědělství. Vláda vyzývala Egypťany, aby se do oblasti Nového údolí, jak byly oázy nazývány, přestěhovali a nahnala sem především státní zaměstnance a bezzemky. Jenže záhy se ukázalo, že i v případě, kdy by se podařilo zavodnit některé oblasti, je tady problém s obrovskou salinitou půdy. Projekt skončil v podstatě fiaskem a v současné době žije ve všech oázách necelých sto padesát tisíc lidí, mnohem méně, než předpokládaly původní plány.
Oáza se nad obzorem vynoří náhle a bez varování. Na její existenci upozorňuje zprvu řídká a postupně houstnoucí vegetace. Řidší pás rostlinstva na okraji oázy je široký jen přibližně metr a pak se okamžitě mění v hustou bujnou exotickou zahradu. Datlové palmy, olivovníky, mangovníky, oleandry a banánovníky tvoří neprostupné houštiny obehnané ploty z palmových listů. Ty slouží jako ochrana rostlin před zavátím pískem a jsou jen dalším důkazem toho, že místní zužitkovávají datlové palmy do poslední části. Z listů dělají nejen ploty, ale také střechy svých domovů. Z lýka se pletou rohože, košíky, kabely a postroje na osly. Dřevo se zužitkovává na stavby, nářadí nebo na lisy na obilí a olivy.

Město koz a hlíny
Jestliže máte oázu zafixovanou podle dětských obrázkových knížek jako shluk deseti palem se třemi chatrčemi kolem jednoho pramene, opravdová podoba oázy vás poněkud překvapí. Jde totiž o poměrně rozlehlé území tvořené několika vesnicemi, které má i své hlavní město, kde žije průměrně deset tisíc obyvatel. Co se týká pramenů, tak například oáza Dachla, vzdálená dvě stě kilometrů od Chargy, jich má na svém území víc než šest set. Vyvěrají z hloubky pět set až patnáct set metrů, jejich teplota se pohybuje kolem čtyřiceti stupňů a většinou v sobě obsahují velký podíl železa. I přes vysokou teplotu je koupání v betonových nádržkách, do kterých jsou prameny odváděny, překvapivě osvěžujícím zážitkem, po němž vám zůstanou červená chodidla, rezavé plavky a šperky potažené narezlou vrstvou.
Hlavním městem Dachly je Mút. Slábnoucí paprsky zapadajícího slunce mizí v úzkých uličkách tvořených domky z nepálených cihel. Ulice starého města, to je jen ušlapaná červená hlína. Vzduch protíná hlas muezzina z místní mešity. Přes náměstíčko do ní spěchají rolníci v širokých slamácích, v Dachle je nosí skoro všichni muži, šijí se z palmových listů.
Stará čtvrť okupuje strmý svah kopce. Zpočátku to vypadá, že kromě libovolně se toulajících stádeček koz neobývá chudé příbytky nikdo. Lidskou přítomnost prozrazují jen talíře satelitů, které nesmí chybět ani na tom nejubožejším domku. Až když se ozve nezvyklý zvuk, objeví se hlouček ušmudlaných dětí vykukujících zpoza rohů. Pomalu si přicházejí na návštěvníky sáhnout. Najednou se objevují ve všech dveřích i jejich matky, zahalené od hlavy k patě, s dalšími umolousanými ratolestmi v náručí. A zvědavě si prohlížejí "vetřelce".
Z vrcholu kopce, na kterém se stará čtvrť rozkládá, se otevírá fascinující výhled na hliněné město. Na první pohled nepřehlednou změť slepovaných domků oživují čtverečky modrých okenic na nezasklených oknech. Je slyšet pokřikování rolníků vracejících se z pole a hlasité hýkání oslů. Modlitba skončila, muži si před domky vynášejí židle, zapalují vodní dýmky a mezi pokuřováním spokojeně klábosí se sousedy. Tma alespoň na pár hodin odmávla okolní poušť mimo zorné pole, celá oáza odpočívá v chladnoucím vzduchu a nabírá sílu do dalšího dne s žhnoucím sluncem a všudypřítomným pískem.

Skalní hroby
"Když vy chcete fotit, vy máte jen dvě fotky. To tady moc vzácné, fotky zničit to," pokouší se snědý hlídač vysvětlit, jaké je to štěstí, že pustil cizince dovnitř a zároveň tím obhajuje výši bakšiše, který dostal od průvodce. Tady v poušti pár kilometrů od Dachly se tyčí kopec úctyhodných rozměrů obehnaný ostnatým drátem. Al-Muzauwaqa. Z dálky trochu připomíná ementál, protože je prošpikovaný stovkami tmavých děr, hrobů. Oficiálně není pro turisty přítomný, neboť vláda nemá prostředky na potřebnou konzervaci a návštěvníci by svým dechem porušili křehké klima hrobů, které udržuje mumie v zachovalém stavu. Hroby nejsou nijak uzavřeny, jde opravdu jen o prohlubně vytesané ve skále. V každé z nich leží těsně vedle sebe vždy několik vysušených mumií. Na dohled od al-Muzauwaqa se nachází podobný kopec, kde jsou pro změnu vytesané hrobky pro domácí zvířata a speciálně pro kočky, kterých si staří Egypťané velmi vážili.

Středověký al-Qasr
Jen kousek od skalních hrobů a poblíž Dachly leží půvabné středověké městečko al-Qasr. Mezitím se ale už slunce vyhouplo přímo nad hlavy a nemilosrdně praží. Zatímco na otevřeném prostoru je žár k nepřežití, v al-Qasru panuje příjemné klima. Město bylo vybudováno tak, aby zdejší obyvatelé byli co nejlépe chráněni před sluncem a písečnými bouřemi. Vysoké domy z nepálených cihel jsou sdružené do extrémně úzkých uliček, do kterých ostré sluneční paprsky nedosvítí. Okénka jsou úzká a dají se v případě potřeby neprodyšně uzavřít okenicemi. Přesto, když začne vát chamsín, suchý prašný vítr z pouště, který přichází v období od března do dubna a trvá padesát dnů (odtud také získal své jméno, chamsín znamená v arabštině padesát), žádné okenice nemají šanci. Vytrvalý chamsín pohřbí pod nánosy písku všechny domy, ale místní to moc netrápí. "Prostě ho potom z domů vymeteme," krčí rameny průvodce.
Části ulic jsou přepažené jakýmisi nadchody, ale i v nich jsou proražené důmyslné větrací šachty, takže člověku toužícímu po osvěžení stačí postavit se pod ně a nechat se ovívat proudícím vzduchem. Na každém konci ulice jsou těžké pobité dveře, které se dají v případě potřeby a na noc zavřít, takže nikdo cizí nemá do rodinného teritoria přístup. Takové opatření bylo výhodné zvlášť v minulosti, kdy oázy často čelily nájezdům lupičů. Teď v al-Qasru žije asi sedm set lidí a většina se živí buďto zemědělstvím, nebo ještě spíše řemeslnou výrobou.
Zdejší rohože a košíky z palmových listů jsou vyhlášené po celém Egyptě a umění jejich výroby se předává z generace na generaci. Velmi dobře jdou na odbyt i hliněné nádoby tykvovitého tvaru s nepatrným otvorem v horní části. Ty slouží k uchovávání vody a malý otvor zabraňuje odpařování tekutiny. Nádoby se dřív věšely nad dveře domů a místní vyznávali filozofii, podle které kdokoli přichází z pouště má právo napít se dřív, než vůbec řekne, proč přichází. K al-Qasru už sice žíznivé karavany nesměřují, ale nádoby s vodou pověšené nad dveřmi tu uvidíte stále.

Nekonečný boj s pouští
Existují různé pohledy, jak lze na al-Qasr a další města v saharských oázách nazírat. Můžete je vnímat jako exotický skanzen. Můžete vrtět hlavou nad otřesnými podmínkami a hygienou, ve které zdejší obyvatelé přežívají. A nebo se můžete nechat fascinovat neuvěřitelnou odvahou a silou, kterou oázy čelí dotírajícímu slunci a smrtonosné poušti. Když si uvědomíte, že každý kousek země pracně urvaný poušti totiž musí být obehnán palmovým plotem, aby ho písek nepohltil. Když zjistíte, jak vzácná je tady voda a kolik úsilí stojí dostat ji z hlubin země na povrch. Když jste svědkem stěhování beduínských vesnic, které vytlačují pohybující se duny. Teprve potom můžete alespoň částečně docenit odvahu a nezdolnost zdejších lidí, kteří sice Saharu milují, ale zároveň s ní každý den bojují o ty nejzákladnější věci. -
AUTOR: BOHUSLAV DVOŘÁK

jak se tam dostat
Všechny oázy spojuje asfaltová silnice tvořící oblouk mezi Káhirou a Luxorem. Poněkud paradoxně je však průjezdná jen ve směru z Káhiry. Pokud chcete navštívit oázy ve směru od Luxoru, nejlepším řešením je najmout si schopného průvodce s autem. Silně se nedoporučuje vyjet do pouště vlastní dopravou. Kromě neochotných a nespolupracujících vojenských hlídek po cestě je tu velké riziko zabloudění a v neposlední řadě i přepadení.

Průvodce
Jestliže nemáte čas na to, abyste se do Dachly a Chargy dostali přes oázy cestou z Káhiry, nebo pokud se netoužíte přidružit k povykujícím turistům v komerčních džípech vyrážejícím na jeden či dva dny dobývat poušť za káhirským předměstím, určitě zvolte cestu z Luxoru. Jezdí tudy mnohem méně lidí a pokud budete mít štěstí, nenarazíte za celou dobu na jediného turistu. Mimo jiné vás to také vyjde několikrát levněji než komerční výlety z Káhiry. Vynikajícím průvodcem, který už pořádá pouštní expedice víc než dvacet let a upozorní vás tak na místa a věci, kterých byste si sami neměli šanci všimnout, je Abu El Naga H. Gabrail (tel: ( 2)0952374594, abuelnaga58@yahoo.com).
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů