Proč chemie ztratila důvěru

 Se zájmem sleduji zprávy Hospodářských novin o připravované reformě chemické politiky Evropské unie. Musím vyjádřit nesouhlas s vystupováním představitelů Svazu chemického průmyslu, protože podle mého názoru je co nejpřísnější chemická politika EU šancí, jak obnovit důvěru veřejnosti v chemii vůbec, a v tu českou zvláště.
Zkušenosti z minulosti (například s DDT, PCB,  freony  ) ukazují, že Evropa si nemůže dovolit další skandály spojené s nebezpečnými chemikáliemi. Ale i současné skandály s PVC hračkami obsahujícími ftaláty, osvěžovači vzduchu s rakovinotvorným benzenem nebo dětských dudlíků s karcinogenními nitrosaminy ukazují, že další rozvoj chemického průmyslu je naopak podmíněn kvalitním managementem chemických látek. Jinak celému odvětví hrozí ztráta důvěry veřejnosti, ale i investorů.
Problémem může být také nedostatek mladých odborníků. Svaz chemického průmyslu by si měl položit otázku, proč tak málo mladých lidí chce studovat chemii. Nepřispívá k tomu i hloupé a arogantní chování některých představitelů české chemie, které v očích veřejnosti poškozuje image celé branže?
Zatloukání úniků chemikálií a bagatelizování  ekologické  a zdravotní bezpečnosti asi těžko přesvědčí mladé lidi ke studiu chemie. Kdo by dnes asi chtěl hledat celoživotní perspektivu ve firmách s tak špatnou pověstí, jakou mají neratovická Spolana, pardubická Synthesia nebo ústecká Spolchemie?
Každý moderně myslící chemik si uvědomuje, že bezpečnost musí být pro českou chemii kategorickým imperativem, naprosto elementární podmínkou jejího rozvoje. Zdeněk Paul, Praha