zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Černé slzy matky Země

21.11.2005
Obecné
Příroda
Geologie
Černé slzy matky Země
ČERNÉ SLZY MATKY ZEMĚ

Stal se součástí moderní civilizace a jen těžko si bez něj umíme představit rozvoj dopravní infrastruktury, chyběl by i ve stavebnictví, svůj neoddiskutovatelný význam měl při rozvoji elektrické a telefonní sítě, scházel by zcela jistě i v řadě dalších lidských oborů. Je užitečný a ošklivě hnědočerný až černý, většině lidí zapáchá a umazat se od něj není problém, problém je se od něj očistit. Je řeč o asfaltu, zemské smole nebo smůle, jak ji nazývali v minulých stoletích. Dnes se většinou získává jako derivát při destilaci ropy, je to vlastně jakýsi odpad, ovšem nesmírně cenný. Ale lidstvo zná asfalt a ropu dlouhá tisíciletí, obojí se totiž, i když velice vzácně, dá nalézt také v přírodě.


SUROVÝ ASFALT

V přírodě se vyskytuje v místech, kde jsou přirozené výrony naftenových rop, které se při okysličení mění v asfalt. Často přitom impregnuje porózní horniny, pískovce, písky, některé vápence, sádrovce nebo brekcie. Tyto asfaltem nasycené horniny se často průmyslově těží a získává se z nich přírodní asfalt. Známá jsou ložiska ve Venezuele, v Kalifornii, Oklahomě, Coloradu, proslulé je ložisko St. Muray na řece Athabasca v Kanadě, ale známe je i z Evropy, z Francie či Švýcarska, a jsou také v Izraeli a Sýrii.

Na světě jsou ale místa, kde se asfalt dostane až na povrch a tady potom vytváří podivuhodná černá jezera přírodního asfaltu, která patří k přírodním kuriozitám. Asi nejznámější, a také největší jezero je na ostrově Trinidad, kde na ploše asi 800 x 100 metrů dosahuje asfaltová vrstva mocnosti až 60 metrů. Menší i méně známá jsou asfaltová jezera z Blízkého východu, ze starobylé Mezopotámie, ale právě odtud jej znali a také využívali již před tisíciletími staří Sumerové.

ASFALT MÍSTO MALTY

Asfalt snadno taje již při teplotách od 10 do 170 °C, dobře se zpracovává a vytváří vrstvy nepropouštějící vodu. Proto se již před tisíciletími používal především v jihoiráckých marších - bažinatých oblastech při soutoku řek Eufratu a Tigridu - při stavbě lodic. Vymazávali jím i kulaté košatiny pletené z rákosí nebo palmových listů, sloužící jako převoznické lodice na zavlažovacích kanálech - a ke stejnému účelu se asfalt v těchto oblastech používá dodnes.

Černý lepkavý asfalt se uplatnil i jako spojovací materiál, vždyť jeho název pochází z řeckého asfaltos - upevňuji. Snad nejznámější z této doby je využití asfaltu jako tmelu na nádherné mozaice proslulé jako "standarta z Uru" - snad části nějaké šperkovnice, kde spojoval úlomky lazuritu, perleti a dalších barevných kamenů do složitého obrazu života z dávných dob. Sumerští umělci z něj vytvářeli i drobné sošky, ale sloužil i prozaičtějším účelům - na stavbách místo malty. Sumerové, kteří jako jedni z prvních používali cihly, maltu prostě neznali.

JEZERA PLNÁ ASFALTU

Černá asfaltová jezera v Mezopotámii se nacházejí na třech místech - v Ain Japchu, Abu Džíru (arabsky otec asfaltu) a u města Heet na Eufratu, zmiňovaného již v Bibli. Asfalt tu z velkých hloubek na povrch vynášejí hořkoslané vody, chuchvalce a cáry asfaltu vytvářejí zdánlivě pevnou černou vrstvu na povrchu jezírek. Časem vrstvy asfaltu ztvrdnou a vytvoří pevnou desku přírodního asfaltu, a prameny si musí nalézt jinou cestu o kus dál. V pouštní depresi Ain Japcho je největší ze zdejších asfaltových jezer. Asfaltová deska se tu rozprostírá ve sníženině o průměru asi jednoho kilometru ve vrstvě jeden až dva metry silné.

Asfalt se vyskytuje i v Mrtvém moři a odtud jej asi znali staří Egypťané, kteří jej využívali při mumifikaci. Potom se na dlouhá tisíciletí na asfalt pozapomnělo.

Pro moderní použití byl asfalt znovu objeven až v 19. století a jeho využití, především ve stavebnictví, se spojuje se jmény francouzských inženýrů Darcyho, de Coulaina, Furnela a především inženýra Malo. A od té doby se jeho uplatnění rozšířilo do mnoha nejrůznějších oborů.



ASFALT je černý, plastický až tvrdý a křehký derivát živice (bitumenu). Je prakticky netěkavý, taje mezi 10-170 °C, z velké části je rozpustný v sirouhlíku. Asfalt je směsí různých sloučenin a v průměru má toto elementární složení: přibližně 84 % C, 10 % H a 6 % O. Surový obvykle obsahuje značnou minerální příměs (písek, úlomky hornin, vodu, plyny). Asfalt vzniká okysličením tekutých živic (rop) s asfaltovou základnou různě rychle v závislosti na jejich chemismu. Většinou impregnuje porózní horniny, písky, některé vápence nebo brekcie. Někdy se vyskytuje v podobě žil nebo jezer.

(z geologického slovníku)

Autor: Jiří Rudolský; Foto: Jiří Rudolský
ZDROJ: www.ikoktejl.cz
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí