Evropě začíná být horko

Evropě začíná být horko - žebříčku ekologických problémů vévodí klimatické změny Nemáme-li za to později draze platit, musí političtí činitelé, podniky i jednotlivci začít okamžitě řešit řadu ekologických problémů Vůbec nejteplejšími zaznamenanými roky byly roky 1998, 2002, 2003 a 2004. Jen během léta roku 2003 zmizelo deset procent alpských ledovců. Při současné rychlosti jejich úbytku roztají do roku 2050 tři čtvrtiny švýcarských ledovců. Klimatické změny takovéhoto rozsahu nepociťovala Evropa již 5 000 let, uvádí se v nové zprávě Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se sídlem v Kodani. Publikace 'Evropské životní prostředí - Stav a výhledy 2005' (The European environment - State and outlook 2005), shrnuje hodnocení 31 zemí po dobu pěti let, podává přehled o životním prostředí v Evropě a poukazuje na problémy, jimž Evropa čelí a mezi kterými jsou klimatické změny pouze jedním z ožehavých témat. K dalším oblastem, které vyvolávají obavy, patří biodiverzita, mořské ekosystémy, pevninské a vodní zdroje, znečištění ovzduší a zdravotní problematika. Zpráva poprvé obsahuje analýzy zemí s použitím jednotných indikátorů a umožňuje tak porovnání hodnocených zemí - pětadvaceti států EU a dále Bulharska, Islandu, Lichtenštejnska, Norska, Rumunska, Turecka a také Švýcarska z hlediska naplňování stanovaných cílů Zpráva uvádí, že v průběhu 20. století se v Evropě zvýšila průměrná teplota o 0,95 stupně Celsia. To je o 35 % více, než kolik činil nárůst v celosvětovém měřítku (0,7 °C), přičemž teplota poroste i nadále. EU si tuto skutečnost uvědomuje a dala si za cíl omezit globální nárůst teploty na 2 °C nad úroveň, která panovala v předindustriální době. 'Pokud se během několika desetiletí účinně nezasáhne, bude kvůli globálnímu oteplování na severu tát ledová pokrývka a od jihu se budou rozšiřovat pouště. Mohlo by dojít k tomu, že se evropské obyvatelstvo v podstatě soustředí uprostřed kontinentu. Avšak i když se podaří omezit globální oteplování pod cílovou hodnotu EU nárůstu o 2 stupně, budeme žít v atmosférických podmínkách, jaké člověk ještě nikdy nezažil. Musíme usilovat o radikální snížení emisí', říká Jacqueline McGlade, výkonná ředitelka EEA. Přijatá legislativa EU plní svůj účel, konstatuje se ve zprávě. Vyčistili jsme si vodu i vzduch, nepoužíváme látky narušující ozon, zdvojnásobili jsme recyklaci odpadů. Máme automobily, které méně zatěžují životní prostředí - bez výrazného zlepšení, jež během uplynulých dvaceti let přinesly katalyzátory, by některé emise byly oproti současnosti až desetinásobně vyšší. A přece trvalo deset až dvacet let, než tato opatření přinesla své výsledky, konstatuje se ve zprávě. Zvýšenou zátěž na životní prostředí přináší v současné době i změny v charakteristikách osobní spotřeby. Lidé v Evropě dnes žijí déle a víc Evropanů žije samo, což klade zvýšené nároky na prostor k bydlení. Mezi léty 1990 a 2000 se v Evropě zastavělo přes 800 000 hektarů půdy, což je plocha třikrát větší než Lucembursko. Bude-li tento trend pokračovat, celková rozloha městských oblastí se za pouhé jedno století zdvojnásobí. Zvládnout rozšiřování měst je zásadním úkolem, máme-li ochránit naše přírodní zdroje, uvádí se ve zprávě. Cestujeme častěji a do vzdálenějších míst a spotřebováváme přírodní zdroje planety dvakrát rychleji, než kolik činí celosvětový průměr. Doprava je a v blízké budoucnosti i nadále bude nejrychleji rostoucí oblastí přispívající k emisím skleníkových plynů. Například u letecké dopravy se do roku 2030 očekává nárůst na dvojnásobek současného stavu. Znamená to, že zanecháváme svou zřetelnou stopu i mimo Evropu, vyčerpáváme přírodní zdroje a poškozujeme životní prostředí celého světa. Průzkumy veřejného mínění Eurobarometr ukazují, že si přes 70 % obyvatelstva EU přeje, aby rozhodovací sféra přikládala stejnou váhu ekologické, hospodářské a sociální problematice. Jak zpráva zdůrazňuje, je z tohoto důvodu třeba, aby političtí činitelé vzájemně spolupracovali na celoevropské, národní i místní úrovni. Je nutné zahrnout aspekty ochrany životního prostředí do řízení takových resortů, jako je doprava, zemědělství nebo energetika, a vytvořit rámec, v němž by mohli aktivně jednat podniky i jednotlivci. 'Političtí činitelé musí prozíravě hledět do budoucnosti. Daňové zatížení je třeba postupně přesouvat z oblasti pracovních sil a investic ke zdanění znečišťování a neefektivního využívání materiálů a půdy. Důležité jsou reformy v rozdělování dotací do sektorů dopravy, bydlení, energetiky a zemědělství. Potřebujeme dotace, které budou podporovat udržitelné postupy a vysoce účinné technologie', říká profesorka McGlade. 'Při začlenění potřebných stimulů tyto reformy povedou ke zvýšení objemu investic, inovacím a posílení konkurenceschopnosti. V některých zemích a odvětvích jsme toho již v současnosti svědky. Díky vysokému zdanění benzínu v Evropě a přísným normám máme dnes po několika desetiletích automobily, které jsou z hlediska spotřeby paliva téměř dvakrát úspornější než automobily na amerických silnicích. Důsledky nečinnosti se projevují v tom, jak lidé žijí a jaké máme životní prostředí - k příkladům patří likvidace zásob ryb v mořích, používání azbestu ve stavebnictví, kyselé deště či olovnatý benzín. Vyplatí se jednat teď, abychom si v dlouhodobém výhledu zabezpečili svou budoucnost', říká profesorka McGlade. ZDROJ:Evropská agentura pro životní prostředí