Kdo chce vidět italské Dolomity ještě v jejich plné kráse a zadarmo, neměl by asi příliš váhat.
Zimní Dolomity
Za sněhem do údolí Avisia
I když v turistických informacích stále převažuje chvála jejich nesporných předností, ochránci přírody a milovníci těchto velehor - jako třeba Reinhold Messner - varovně zdvíhají prst: Dolomity začíná trápit nedostatek sněhu, smog způsobený motoristy a k tomu se ještě začínají drolit některé vrcholky. Za své už vzal skalní masív Trevor, tři špice Cime di Lavaredo a na řadě prý je i další štít - Torre Inglezse neboli Anglická věž.
Eroze Alp sice není žádná novinka, ale protože pozvolna nabírá na tempu, měla by se podle mínění odborníků monitorovat. A to stojí peníze. Takže za pár let už se klidně může platit jen za pouhý příjezd do Dolomit, první na řadě nejspíš budou automobilisté.. Ostatně taková úvaha už existuje i v případě o mnoho skromnějších českých hor.
Na prahu nové zimní sezóny však v severoitalské provincii Trentino neboli Tridentsko, kam tento jižní oblouk Alp výrazně zasahuje, zůstává vše takřka při starém. Od listopadu do dubna jsou tu lyžařům k dispozici tři stovky vesměs moderních vleků a lanovek, osm set kilometrů sjezdových tratí, tradičně dobře ošetřovaných a hojně uměle zasněžovaných. Právě kvůli převážně jižním svahům, a tedy spoustě slunce - z deseti zimních dnů je v průměru osm slunečných - lemují sněhová děla na devadesát procent všech sjezdovek. "Každá vločka musí spolupracovat," tvrdí lakonicky Italové.
Za Brennerem doleva
Vcelku snadná dostupnost po dálnicích přes Německo a Rakousko sem každoročně přivádí stále víc Čechů. Pod Brennerem je pak třeba se rozhodnout: vpravo, nebo vlevo. Volba může být obtížná, protože na každé straně se rozkládá jeden z největších sjezdových komplexů v celých Alpách. Směrem na západ leží lyžařská oblast Skirama Dolomiti Adamello-Brenta s asi nejznámější Madonnou di Campiglio, na východě pak Dolomiti Superski. Rozkládá se od Bolzana na sever k Brunecku a končí u olympijské Cortiny d'Ampezzo. Na každý z těchto obřích areálů dnes stačí jeden čipový skipas.
Dolomiti Superski tvoří tucet středisek, z nichž některá - jako třeba Kronplatz nebo Obereggen - zasahují do sousední autonomní provincie Jižní Tyrolsko. Pozná se to celkem snadno, protože jejich názvy rozhodně připomínají víc němčinu než italštinu, pokud zrovna nejde o názvy dvojjazyčné, jak je tady rovněž zvykem. Nejvyšším vrcholem celé této oblasti je ledovec Marmolada s 3342 metry, přezdívaný královna Dolomit. Mezi největší zážitky nepochybně patří lyžařský kolotoč Sella Ronda, systém lanovek, vleků a sjezdovek okolo majestátního skalního masívu Gruppo del Sella, což je čtyřicetikilometrová celodenní záležitost pro zdatné lyžaře. Ti přitom nemusí ani na chvíli odepínat lyže.
Navzdory jedinému skipasu se za pouhý týden všech dvanáct středisek Dolomiti Superski rozhodně projet nedá. I když české lyžaře lze potkat v každém z nich, k nejoblíbenějším určitě patří malebné údolí Val di Fiemme, z dálnice A22 vzdálené jen kolem tří desítek kilometrů po krkolomných serpentinách. Podél říčky Avisio jsou městečka Cavalese, Tésero a Predazzo a nad nimi lyžařská centra jako jsou Alpe Cermis, Passo Lavazé-Oclini, Ski Center Latemar, Bellamonte-Alpe di Lusia a Passo Rolle. Za Predazzem se pak otevírá další lyžařský ráj - údolí Val di Fassa.
Ideální Cavalese
Kdo volí něco mezi hodně poklidným a nevzrušivým pobytovým místem a živým luxusním letoviskem s vyššími cenami, pro toho by mohlo být ideální Cavalese. Nabízí ubytování podle vkusu i peněženky od apartmánů po několikahvězdičkové hotely a pochlubit se může i bohatou historií. Už někdy v patnáctém století si tu totiž postavili svoji letní rezidenci tehdejší zdejší světští a zároveň i církevní hodnostáři, biskupové z Trenta. Komu zní název městečka poněkud zlověstně, tak skutečně jde o ono Cavalese, kde před sedmi lety americká stíhačka letící nízko nad údolím strhla lana zdejší lanovky, v jejichž kabinách poté zahynulo dvacet lidí. Nástupní lanovka v Cavalese zůstala, ale do oblasti Alpe Cermis už nevozí lyžaře vysoko nad údolím jako dříve, ale dnes pro jistotu kopíruje terén nízko nad říčkou Avisio, za níž přibyla další mezistanice v Doss dei Laresi. Teprve odtud zamíří zbrusu nová kabinová lanovka vzhůru pod dvoutitísícový Paion del Cermis.
Tady čeká asi pětadvacet sjezdovek různé obtížnosti, lyžovat je možné z výšky 2250 metrů. Protože nahoře obvykle dost fouká, je možné dát si napřed na vrcholu ve stylové horské chatě třeba bombardino a pak teprve vybírat cestu dolů. Možností je víc. Tou první a asi nejoblíbenější je převážně černá sjezdovka Olimpia, která vede až dolů do údolí a lyžaři po jejích třech úsecích dohromady urazí 7,2 km. Na výběr je i několik červených sjezdovek a jedna lehká modrá. Ta vede po naučné stezce lesními průseky a zahlédnout lze divoké prase, medvěda i srnky, ovšem nikoli živé, ale namalované na plechových tabulích. Zvlášť děti však takhle lemovanou a pohodlnou trať ocení.
Kdo to jednou zkusí...
I když lyžování v Alpe Cermis nechybí skoro nic, většina návštěvníků se shodne, že jedničkou v této oblasti je Ski Center Latemar. "Kdo si to tu jednou vyzkouší, tak se nejspíš bude vracet zase sem," tvrdí zdejší průvodce Daniel Van Dissel. Nástupními stanicemi s parkovišti jsou z trentinské strany Predazzo a Pampeago, z jihotyrolské pak Obereggen. Jeden z nejmodernějších italských lyžařských areálů vůbec má velmi rychlé lanovky, skvěle upravené sjezdovky a také jedinečné výhledy na okolní štíty, zejména z dvouapůlkilometrového Pala di Santa. Dohromady se tu nabízí asi čtyřicet kilometrů sjezdovek všech tří barev, některé vedou do dalšího údolí směrem k Obereggenu. Za jediný den tak lze vyzkoušet nejen jihotyrolské sjezdovky, ale ve zdejších horských barech i místní speciality, i když ty se od těch trentinských zase až tak moc neliší.
Barevné skály
Nejvzdálenější zimní středisko oblasti je horské sedlo Passo Rolle, ležící v nadmořské výšce téměř dvou tisíc metrů. Cesta sem vede od Predazza a je nutné zdolat početné serpentiny. O kus dál, skryté mezi štíty, je letovisko San Martino di Castrozza, za nímž se tyčí jeden z nejporozuhodnějších masívů Dolomit - skupina Pala di San Martino. Tvoří ho štíhlé skalní věže připomínající cimbuří - italsky pala - s nejvyšším štítem Cima della Vezzana (3196 m). Tady také dokonale funguje pro Dolomity pověstné podvečerní zbarvení hor do růžovo-červené barevné škály. Lyžařský okruh, po němž je možné se vydat ze San Martina na jih do přírodního parku Paneveggio-Pale di San Martino, se jmenuje Po horských salaších. Další sjezdovky jsou na Colverde, kde se díky osvětlení dá lyžovat i po setmění, a také v průsmyku Passo Rolle. Zdejší mikroklima zaručuje lyžování nejméně pět měsíců v roce. -
AUTOR: Jiří Jareš
JAK SE TAM DOSTAT
Autem po dálnici přes Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Innsbruck a Brenerským průsmykem po A22 dál na jih. Do údolí Val di Fiemme se odbočuje za Bolzanem na sjezdu Egna-Ora. Z Prahy do San Martina di Castrozza je to necelých 800 kilometrů. Za průjezd Brenerem se platí kolem sedmi eur stejně jako za projetý úsek po italské dálnici. Nejbližší letiště jsou v Bolzanu, Veroně a Brescii. Od 3. prosince do 22. dubna 2006 bude každou sobotu dvakrát denně v provozu autobusová kyvadlová doprava z letišť v Brescii a Veroně mířící mimo jiné i do údolí Val di Fiemme. Za dopravu tam a zpět zaplatíte 40 eur, jednosměrná jízdenka stojí 25 eur. Bližší informace o jízdním řádu a rezervacích jsou na internetové adrese www.trentinoviaggi.net.
JÍDLO A PITÍ
l Mezi trentinské speciality patří například zvěřina, kukuřičná kaše polenta, špek, klobásy, sýry, jídla na houbách, pstruzi, těstoviny - ty ale rozhodně nejsou na prvním místě. V kuchyni se používá místní olivový olej, i tady na severu - kolem jezera Garda - rostou olivovníky. Zbytky oliv se přidávají do těsta, z něhož se pak peče bílý chléb molche.
- Z místních vín považují znalci za nejlepší červená Marzemino a Teroldego, z bílých pak Nosiola, Vino Santo a Müller Thurgau, v Jižním Tyrolsku je domovem Tramín. Tečkou za kulinářským zážitkem bývá vínovice grapa, v Trentinu často s příchutí lesního ovoce, například borůvek. Grapy existuje spousta druhů a výběr bývá někdy obtížný, proto také má severní Itálie kromě vinoték i grapotéky. Lyžařskou specialitou, která podle Italů dodává sílu i odvahu, je horký nápoj bombardino. Obvykle ho tvoří vaječný koňak, whisky - někdy brandy nebo rum - nahoře je šlehačka.
- Při výběru vhodné restaurace nebo horské chaty by návštěvník neměl přehlédnout obvykle dobře viditelný nápis Osteria Tipica Trentina - Typická trentinská hospoda, neboť tam má záruku pochoutek tradiční kuchyně. Může se stát, že je host požádán při objednávání jídla o trpělivost, neboť stále více restaurací nepoužívá zmrazené potraviny, ani potraviny s konzervačními přísadami.
V BÍLÉ STOPĚ
Kromě sjezdového lyžování jsou v oblasti Val di Fiemme skvělé podmínky pro vyzkoušení dalších zimních sportů, jako jsou skijöring, lyžařský alpinismus, sleddog - saně tažené severskými psy husky, chůze na sněžnicích nebo snow walking. Tradici tu mají díky už dvěma mistrovstvím světa běžky. Ze všech zdejších tratí je nejslavnější Marcialonga, sedmdesátikilometrový závod údolími Fiemme a Fassa, který se běží 29. ledna 2006. Příští rok se kvůli zájmu veřejnosti poprvé poběží i zkrácená verze nazvaná Marcialonga Light. Měří 45 kilometrů, start je v Moeně a cíl v Predazzu.
Bližší informace zájemci najdou na adrese www.marcialonga.it, všeobecné informace o celé oblasti na www.trentino.to.
I když v turistických informacích stále převažuje chvála jejich nesporných předností, ochránci přírody a milovníci těchto velehor - jako třeba Reinhold Messner - varovně zdvíhají prst: Dolomity začíná trápit nedostatek sněhu, smog způsobený motoristy a k tomu se ještě začínají drolit některé vrcholky. Za své už vzal skalní masív Trevor, tři špice Cime di Lavaredo a na řadě prý je i další štít - Torre Inglezse neboli Anglická věž.
Eroze Alp sice není žádná novinka, ale protože pozvolna nabírá na tempu, měla by se podle mínění odborníků monitorovat. A to stojí peníze. Takže za pár let už se klidně může platit jen za pouhý příjezd do Dolomit, první na řadě nejspíš budou automobilisté.. Ostatně taková úvaha už existuje i v případě o mnoho skromnějších českých hor.
Na prahu nové zimní sezóny však v severoitalské provincii Trentino neboli Tridentsko, kam tento jižní oblouk Alp výrazně zasahuje, zůstává vše takřka při starém. Od listopadu do dubna jsou tu lyžařům k dispozici tři stovky vesměs moderních vleků a lanovek, osm set kilometrů sjezdových tratí, tradičně dobře ošetřovaných a hojně uměle zasněžovaných. Právě kvůli převážně jižním svahům, a tedy spoustě slunce - z deseti zimních dnů je v průměru osm slunečných - lemují sněhová děla na devadesát procent všech sjezdovek. "Každá vločka musí spolupracovat," tvrdí lakonicky Italové.
Za Brennerem doleva
Vcelku snadná dostupnost po dálnicích přes Německo a Rakousko sem každoročně přivádí stále víc Čechů. Pod Brennerem je pak třeba se rozhodnout: vpravo, nebo vlevo. Volba může být obtížná, protože na každé straně se rozkládá jeden z největších sjezdových komplexů v celých Alpách. Směrem na západ leží lyžařská oblast Skirama Dolomiti Adamello-Brenta s asi nejznámější Madonnou di Campiglio, na východě pak Dolomiti Superski. Rozkládá se od Bolzana na sever k Brunecku a končí u olympijské Cortiny d'Ampezzo. Na každý z těchto obřích areálů dnes stačí jeden čipový skipas.
Dolomiti Superski tvoří tucet středisek, z nichž některá - jako třeba Kronplatz nebo Obereggen - zasahují do sousední autonomní provincie Jižní Tyrolsko. Pozná se to celkem snadno, protože jejich názvy rozhodně připomínají víc němčinu než italštinu, pokud zrovna nejde o názvy dvojjazyčné, jak je tady rovněž zvykem. Nejvyšším vrcholem celé této oblasti je ledovec Marmolada s 3342 metry, přezdívaný královna Dolomit. Mezi největší zážitky nepochybně patří lyžařský kolotoč Sella Ronda, systém lanovek, vleků a sjezdovek okolo majestátního skalního masívu Gruppo del Sella, což je čtyřicetikilometrová celodenní záležitost pro zdatné lyžaře. Ti přitom nemusí ani na chvíli odepínat lyže.
Navzdory jedinému skipasu se za pouhý týden všech dvanáct středisek Dolomiti Superski rozhodně projet nedá. I když české lyžaře lze potkat v každém z nich, k nejoblíbenějším určitě patří malebné údolí Val di Fiemme, z dálnice A22 vzdálené jen kolem tří desítek kilometrů po krkolomných serpentinách. Podél říčky Avisio jsou městečka Cavalese, Tésero a Predazzo a nad nimi lyžařská centra jako jsou Alpe Cermis, Passo Lavazé-Oclini, Ski Center Latemar, Bellamonte-Alpe di Lusia a Passo Rolle. Za Predazzem se pak otevírá další lyžařský ráj - údolí Val di Fassa.
Ideální Cavalese
Kdo volí něco mezi hodně poklidným a nevzrušivým pobytovým místem a živým luxusním letoviskem s vyššími cenami, pro toho by mohlo být ideální Cavalese. Nabízí ubytování podle vkusu i peněženky od apartmánů po několikahvězdičkové hotely a pochlubit se může i bohatou historií. Už někdy v patnáctém století si tu totiž postavili svoji letní rezidenci tehdejší zdejší světští a zároveň i církevní hodnostáři, biskupové z Trenta. Komu zní název městečka poněkud zlověstně, tak skutečně jde o ono Cavalese, kde před sedmi lety americká stíhačka letící nízko nad údolím strhla lana zdejší lanovky, v jejichž kabinách poté zahynulo dvacet lidí. Nástupní lanovka v Cavalese zůstala, ale do oblasti Alpe Cermis už nevozí lyžaře vysoko nad údolím jako dříve, ale dnes pro jistotu kopíruje terén nízko nad říčkou Avisio, za níž přibyla další mezistanice v Doss dei Laresi. Teprve odtud zamíří zbrusu nová kabinová lanovka vzhůru pod dvoutitísícový Paion del Cermis.
Tady čeká asi pětadvacet sjezdovek různé obtížnosti, lyžovat je možné z výšky 2250 metrů. Protože nahoře obvykle dost fouká, je možné dát si napřed na vrcholu ve stylové horské chatě třeba bombardino a pak teprve vybírat cestu dolů. Možností je víc. Tou první a asi nejoblíbenější je převážně černá sjezdovka Olimpia, která vede až dolů do údolí a lyžaři po jejích třech úsecích dohromady urazí 7,2 km. Na výběr je i několik červených sjezdovek a jedna lehká modrá. Ta vede po naučné stezce lesními průseky a zahlédnout lze divoké prase, medvěda i srnky, ovšem nikoli živé, ale namalované na plechových tabulích. Zvlášť děti však takhle lemovanou a pohodlnou trať ocení.
Kdo to jednou zkusí...
I když lyžování v Alpe Cermis nechybí skoro nic, většina návštěvníků se shodne, že jedničkou v této oblasti je Ski Center Latemar. "Kdo si to tu jednou vyzkouší, tak se nejspíš bude vracet zase sem," tvrdí zdejší průvodce Daniel Van Dissel. Nástupními stanicemi s parkovišti jsou z trentinské strany Predazzo a Pampeago, z jihotyrolské pak Obereggen. Jeden z nejmodernějších italských lyžařských areálů vůbec má velmi rychlé lanovky, skvěle upravené sjezdovky a také jedinečné výhledy na okolní štíty, zejména z dvouapůlkilometrového Pala di Santa. Dohromady se tu nabízí asi čtyřicet kilometrů sjezdovek všech tří barev, některé vedou do dalšího údolí směrem k Obereggenu. Za jediný den tak lze vyzkoušet nejen jihotyrolské sjezdovky, ale ve zdejších horských barech i místní speciality, i když ty se od těch trentinských zase až tak moc neliší.
Barevné skály
Nejvzdálenější zimní středisko oblasti je horské sedlo Passo Rolle, ležící v nadmořské výšce téměř dvou tisíc metrů. Cesta sem vede od Predazza a je nutné zdolat početné serpentiny. O kus dál, skryté mezi štíty, je letovisko San Martino di Castrozza, za nímž se tyčí jeden z nejporozuhodnějších masívů Dolomit - skupina Pala di San Martino. Tvoří ho štíhlé skalní věže připomínající cimbuří - italsky pala - s nejvyšším štítem Cima della Vezzana (3196 m). Tady také dokonale funguje pro Dolomity pověstné podvečerní zbarvení hor do růžovo-červené barevné škály. Lyžařský okruh, po němž je možné se vydat ze San Martina na jih do přírodního parku Paneveggio-Pale di San Martino, se jmenuje Po horských salaších. Další sjezdovky jsou na Colverde, kde se díky osvětlení dá lyžovat i po setmění, a také v průsmyku Passo Rolle. Zdejší mikroklima zaručuje lyžování nejméně pět měsíců v roce. -
AUTOR: Jiří Jareš
JAK SE TAM DOSTAT
Autem po dálnici přes Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Innsbruck a Brenerským průsmykem po A22 dál na jih. Do údolí Val di Fiemme se odbočuje za Bolzanem na sjezdu Egna-Ora. Z Prahy do San Martina di Castrozza je to necelých 800 kilometrů. Za průjezd Brenerem se platí kolem sedmi eur stejně jako za projetý úsek po italské dálnici. Nejbližší letiště jsou v Bolzanu, Veroně a Brescii. Od 3. prosince do 22. dubna 2006 bude každou sobotu dvakrát denně v provozu autobusová kyvadlová doprava z letišť v Brescii a Veroně mířící mimo jiné i do údolí Val di Fiemme. Za dopravu tam a zpět zaplatíte 40 eur, jednosměrná jízdenka stojí 25 eur. Bližší informace o jízdním řádu a rezervacích jsou na internetové adrese www.trentinoviaggi.net.
JÍDLO A PITÍ
l Mezi trentinské speciality patří například zvěřina, kukuřičná kaše polenta, špek, klobásy, sýry, jídla na houbách, pstruzi, těstoviny - ty ale rozhodně nejsou na prvním místě. V kuchyni se používá místní olivový olej, i tady na severu - kolem jezera Garda - rostou olivovníky. Zbytky oliv se přidávají do těsta, z něhož se pak peče bílý chléb molche.
- Z místních vín považují znalci za nejlepší červená Marzemino a Teroldego, z bílých pak Nosiola, Vino Santo a Müller Thurgau, v Jižním Tyrolsku je domovem Tramín. Tečkou za kulinářským zážitkem bývá vínovice grapa, v Trentinu často s příchutí lesního ovoce, například borůvek. Grapy existuje spousta druhů a výběr bývá někdy obtížný, proto také má severní Itálie kromě vinoték i grapotéky. Lyžařskou specialitou, která podle Italů dodává sílu i odvahu, je horký nápoj bombardino. Obvykle ho tvoří vaječný koňak, whisky - někdy brandy nebo rum - nahoře je šlehačka.
- Při výběru vhodné restaurace nebo horské chaty by návštěvník neměl přehlédnout obvykle dobře viditelný nápis Osteria Tipica Trentina - Typická trentinská hospoda, neboť tam má záruku pochoutek tradiční kuchyně. Může se stát, že je host požádán při objednávání jídla o trpělivost, neboť stále více restaurací nepoužívá zmrazené potraviny, ani potraviny s konzervačními přísadami.
V BÍLÉ STOPĚ
Kromě sjezdového lyžování jsou v oblasti Val di Fiemme skvělé podmínky pro vyzkoušení dalších zimních sportů, jako jsou skijöring, lyžařský alpinismus, sleddog - saně tažené severskými psy husky, chůze na sněžnicích nebo snow walking. Tradici tu mají díky už dvěma mistrovstvím světa běžky. Ze všech zdejších tratí je nejslavnější Marcialonga, sedmdesátikilometrový závod údolími Fiemme a Fassa, který se běží 29. ledna 2006. Příští rok se kvůli zájmu veřejnosti poprvé poběží i zkrácená verze nazvaná Marcialonga Light. Měří 45 kilometrů, start je v Moeně a cíl v Predazzu.
Bližší informace zájemci najdou na adrese www.marcialonga.it, všeobecné informace o celé oblasti na www.trentino.to.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
