Nulový prostor pro výmluvy

Ekologická reforma přinese nové daně a tedy další zdražování energií a paliv. Je to nutné, nešlo by to jinak?

Lidem je třeba říci všechna pro i proti a obhájit i to, že některým to skutečně přinese problémy. Z mého pohledu nikdo nemá dost politické odvahy něco s životním prostředím skutečně dělat. Dusíme se tu v automobilech 14 let starých, zavedeme mýto pro kamiony a budeme si myslet, že to něco vyřeší. Můžeme se ovšem tvářit, že vše je průvodním jevem hospodářského růstu a že se tedy dusit musíme. Nebo využijeme progresivních nástrojů, které se kolem nás v Evropě užívají a začneme naši situaci, která je mnohem horší než v jiných evropských zemích, řešit.

Jaké nástroje tedy navrhuje expertní skupina na Ministerstvu životního prostředí, které předsedáte?

Koncepce ekologické daňové reformy je založena na zavedení některých daní, které jsou však lidem kompenzovány. Celý projekt musí být fiskálně neutrální. První návrh jsme předložili už loni v červnu, ale v průběhu připomínkového řízení jsme zjistili, že z něj postupně zbývá jen minimální varianta. Splnili bychom tak sice evropskou směrnici 96/2003, ale bez jakéhokoli výhledu do budoucnosti. Ten je ovšem nejdůležitější: musí výrobcům i spotřebitelům poskytnout informaci, na které výrobky a služby se mají zaměřit, chtějí-li ušetřit peníze. Požádali jsme proto o roční odklad. Snažíme se najít možnosti, na kterých se s ministerstvem financí můžeme reálně dohodnout.

V čem je rozdíl?

Původně jsme navrhli zdanění primárních zdrojů energie pro výrobu elektřiny na vstupu, což směrnice EU umožňuje. Mezitím byla ovšem přijata novela energetického zákona, která ukládá jak výrobcům, tak všem obchodníkům uvádět jednou ročně původ elektřiny, tj. z jakého zdroje byla vyrobena. Je to kouzlo liberalizace trhu, jedno z mála, které k nám dorazilo. Umožňuje nám podle původu diferencovaně zdanit elektřinu na výstupu místo na vstupu. Efekt je podobný, ale je to administrativně jednodušší. Např. ta elektřina, která je vyrobena z obnovitelných zdrojů, se nedaní vůbec. Druhým principem bylo zvýšení spotřební daně benzinu a nafty, tj. zdražení, které jsme nahradili daní z motorových vozidel podle britského modelu. Na tuto daň by se překlopila dnešní silniční daň.

Ministr financí Bohuslav Sobotka v Ekonomu ekologickou daňovou reformu neodmítl, ale nadšen z ní není a zejména nesouhlasí s tím, abychom s ní začínali o rok dříve, než musíme.

ČR vyjednala odklad účinnosti směrnice 96/2003 až k 1. 1. 2008 a my jsme původně navrhli její náběh o rok dříve, aby nárůst nebyl skokový. Nedělám si iluze, že by s tím vláda před volbami ještě něco udělala. Výhradu ministra Sobotky lze proto docela dobře přijmout.

Co jsme vlastně s EU dojednali?

Směrnice ukládá zavést minimální spotřební daň z elektřiny, ale ta je velmi malá, jedno euro na MWh pro domácnosti a 0,50 pro firmy a minimální sazby daní z uhlí a ze zemního plynu. Ty se vypočítávají podle energetického obsahu v tom kterém palivu. V evropské směrnici jsou také stanoveny minimální sazby spotřebních daní pro benzin a naftu, ty naše jsou již téměř na této úrovni. Navrhli jsme pouze jejich indexaci podle inflačního růstu. Zavádíme však nový nástroj, tím je zdanění motorového vozidla podle toho, jak škodí životnímu prostředí.

Má smysl být papežštější, ekologičtější než Evropa?

Jsou teze, na které jsem alergický, tato je jednou z nich. Znamená to snad, že jsme jen školáci, kteří plní minimální úkoly, nemají vlastní politiku a neřeší vlastní problémy, které máme přitom v životním prostředí daleko vážnější než jiné země? Rezignujeme v podstatě na to, aby lidé měli nárok na kvalitu života obdobnou vyspělým zemím? Proč mají mít 12,6 tuny emisí CO2 na hlavu, zatímco v evropské patnáctce jen 8,4 tuny? A další emise jsou také daleko vyšší, i když se od roku 1990 ovzduší v ČR o více než 90 % vyčistilo. Měli bychom se však přestat ohlížet dozadu a chlubit se, co jsme už všechno dokázali. Porovnávejme se s vyspělými zeměmi, to pak není tak optimistický pohled.

Ministr průmyslu Milan Urban požaduje, aby reforma nesnížila konkurenceschopnost podniků. Nesníží?

Řekl doslova, že reformu v principu neodmítá, ale že zavedení ekologických daní by nemělo poškodit konkurenceschopnost průmyslu a nemělo by mít sociální dopady. Je to rovněž ukázka politika, který prezentuje lidem reformy jedině za předpokladu, že nebudou nikoho bolet. Konkurenceschopnost je podle mne ten nejfalešnější argument. Právě klientelistickou politikou se ve skutečnosti snižuje. České podniky nebudou v perspektivě konkurenceschopné, protože budou energeticky náročné. Ceny energií půjdou jen nahoru, a to nejen proto, že vzácnost neobnovitelných přírodních zdrojů bude stále stoupat, ale povede k tomu i zvyšování ceny emisních povolenek. Nebudeme jich mít vždy desetiprocentní přebytek, jak je tomu " nyní. Kdybychom zavedli ekologickou daňovou reformu, dali bychom průmyslu srozumitelnou a jednoznačnou informaci, kam se má orientovat a zajistit si tak konkurenceschopnost v budoucnosti.

Přesto: Proč by nestačilo zavést evropské minimální sazby, proč navrhujete sazby vyšší?

Současná koaliční vláda se v programovém prohlášení třikrát po sobě - protože už má třetího premiéra - zavázala, že připraví fiskálně neutrální ekologickou daňovou reformu. Měla by mít proto ambice udělat něco víc než zavést minimální sazby. Cílem této reformy je přece zvrácení negativních trendů v emisích znečišťujících látek, na zdravotním stavu obyvatel jsou již znát. Je otázka, kdy kvůli tomu občané či jejich občanská sdružení zažalují stát, jak už se dělo v Rakousku a Německu.

Jak plní směrnici ostatní země v EU?

Z původní patnáctky mělo jedenáct zemí v různé formě tuto reformu zavedenu už od roku 1980. První byly severské země, které zavedly daň z uhlíku, případně jiné ekologické daně. V Nizozemsku a Rakousku je daň z elektřiny od roku 1996, v Německu daňová reforma začala v roce 1999, mají např. spotřební daň u elektřiny, v několika postupných krocích zvýšili spotřební daň u pohonných hmot. Ve Velké Británii se platí od dubna 2001 daň, která má přímý vztah k poškozování klimatu. Většina zemí směrnici plní.. Přijaly ji po třinácti letech diskusí bezprostředně před vstupem nových zemí do EU. To mělo skrytý důvod: k přijetí Směrnice musejí dát souhlas všechny státy, byla tu obava, že by po vstupu kandidátských zemí ještě dlouho přijata nebyla.

A co nové členské státy EU?

Byl jsem v Berlíně na setkání k ekologické daňové reformě, v každé zemi je trochu jiná situace. V Polsku se připravují, je otázka, co přinese změna vlády. Lotyšsko chystá velmi ambiciózní reformu, v podstatě všechny země se směrnicí 96/2003 pracují..

Není tomu ovšem tak, že v EU ekologické daně nikoho příliš nebolí a také ničemu příliš nepomáhají?

Reforma výsledky přinesla. Např. německý Institut pro výzkum hospodářství potvrdil, že v jejím důsledku zlevnila cena práce, protože se o 1,6 procenta snížily sazby sociálního pojištění jako kompenzace ekologických daní. Potvrdilo se také zvýšení počtu cestujících městskou hromadnou dopravou a stále více lidí využívá systém sdílení automobilů při cestě do zaměstnání. Snížila se také průměrná spotřeba motorových paliv. Pravda, módní trend rozšiřování nových terénních automobilů se neomezil.

Když ministr Sobotka říká, že je ochoten debatovat o vracení určité části DPH při nákupu automobilů podle výše jejich průměrné spotřeby, je to ukázka politika, který umí lidem zprostředkovávat pozitivní zprávy, ale nemá kuráž říkat ty negativní. Vybral si tu možnost, která lidi neurazí a neřekne přitom nic, co by mohlo ohrozit preference před volbami.

Jaká je vaše představa zdanění automobilismu?

Příkladem je Rakousko, které má kromě DPH daň odvozenou od normované spotřeby vozidla. Když koupíte např. terénní vůz, zaplatíte 16procentní daň, u nejekologičtějšího auta na kombinaci benzinu a zemního plynu platíte jen 6 %. V Rakousku mají také zákon, který ukládá pojišťovnám, aby vybíraly ještě další daň z motorových vozidel. Když jsem zadal do tabulky výkon motoru automobilu, se kterým jezdím, vyšlo mi, že bych měsíčně platil 58,08 eura motorové daně, ročně 696 eur. Celá řada států se tak snaží motivovat k omlazování vozového parku a k nákupu co nejekologičtějších vozidel.

Můžeme si to představit konkrétněji?

Údaj o emisích již musí výrobce uvádět v technickém průkazu vozidla. Rozdíly jsou totiž výrazné. Nová Fabia o obsahu 1200 ccm má ve své nejekologičtější podobě emise 141 g/km CO2, sazba by činila 1200 korun ročně. Automobil Range Rover s obsahem 2000 ccm má emise 383 g/km, takže by jeho vlastník platil daň již 11 500 korun ročně.

Bohatým lidem by to asi tolik nevadilo, zatímco ti chudší by měli s daní problém...

Průměrné stáří automobilu v ČR je 14 let, na venkově se běžně používají vozidla z roku 1982. Nemůžeme počítat s tím, že by si tam lidé, např. důchodci, mohli opatřit ekologičtější automobily. Jakou by měli alternativu? V našem konceptu jsou dvě odpovědi. Co stát vybere, to vrátí do ekonomiky prostřednictvím snížení sociálního pojištění, a to jak u zaměstnance, tak zaměstnavatele a zvýšením odečitatelné položky ze základu daně u fyzické osoby. Protože důchodců a některých dalších skupin obyvatel se tato úleva nemůže týkat, nabízejí se jim jiné možnosti. Lidé se mohou orientovat na jiné palivo a platit nulovou spotřební daň. Tím palivem je např. za studena lisovaný řepkový olej, stejný, jaký se kupuje v obchodě na vaření. Je to úplně jednoduchá technologie, i úprava motoru je jednoduchá. Před pár týdny jsem navštívil bavorskou firmu, která upravuje na tento pohon, kombinovaný s benzinem, naše Fabie. Investiční náklad činí zhruba 1000 eur. Existují tam také vesnice, kde družstvo pěstuje řepku, ta se jen v
Nezdá se mi realistické investovat do totálně odepsaného auta...

Jaká je ale potom jiná možnost? Je poctivé alternativu nabídnout, k té to má potom směřovat. Počítáme také s náhradou benzinu bioetanolem, a to nejen ve výši 5 %, jak se navrhuje, ale u čerpacích stanic by měl být k dispozici i biobenzin, který bude mít podíl této složky vyšší. Daňově to bude výhodnější.

Vraťme se k výnosové neutralitě. Jaké snížení sazeb sociálního a zdravotního pojištění by to přineslo?

Důležité je ubezpečit veřejnost, že cílem není ty peníze ukrást a naplnit příjmovou stránku rozpočtu, ale že jde o reformu systému, kdy se princip progresivního zdanění doplňuje zdaněním činností, které zatěžují životní prostředí. A veškerý výnos tohoto zdanění se občanům vrátí. Postupně by se snižovaly sazby sociálního a zdravotního pojištění. Zaměstnanci by místo dnešních 12,5 % platili v prvním roce reformy 7,9 % a v roce 2015 už jen 6,4 %. A u zaměstnavatelů by se snížily na 30,7 %.

Dá se ale vůbec předem spočítat, kolik se vybere a kolik se tedy lidem vrátí?

Nejsložitější by to bylo v prvním roce fungování ekologických daní, takže by systém fungoval ze začátku do jisté míry na dluh. Výnos za první rok by však měl činit 34 miliard korun. Z něj by bylo možné hradit také sociální dávky pro domácnosti, u kterých by výdaje na teplo, elektřinu a plyn překročily určité procento jejich příjmů. Výnosová neutralita by proto nebyla úplně stoprocentní, část prostředků by byla vázána na kompenzace sociálně slabým.

Změna silniční daně, kterou platí pouze podnikatelé, by připravila o velkou část příjmů Státní fond dopravní infrastruktury. Z čeho by se opravovaly silnice?

To by bylo skutečně asi neprůchodné. Navrhli jsme proto, že dnešní výnos ze silniční daně by fond dopravy dostával i nadále - vyňali bychom příslušnou část výnosu z ekologických daní pro tento účel.

Ministerstvo financí nesouhlasilo s prvními tezemi, co když nepřijme ani tyto?

Na MF mají z těchto daní strach, u automobilů je nechtějí vůbec, připouštějí jen daně z elektřiny, uhlí a plynu, a to jednorázově, nikoli jako systém s výhledem do roku 2015. Když se do toho pustí uhelné a elektrárenské firmy, bude to silný tlak, a tím obtížnější rozhodování resortu financí. Když to shrnu, myslím si, že se však podařilo otevřít k tématu debatu. Reakce ekonomů byla až na výjimky povzbuzující.

Kdy tedy bude podle vašeho názoru reforma přijata?

Očekávám, že vláda reformu nyní odloží na jaro, pak ji projedná, ale s odkazem na potřebu dalších doplnění přeběhne celá záležitost přes volby. Nová vláda už však bude mít nulový prostor k manévrování, k osvědčené přízemní politice, kdy se sice mluví o ochraně klimatu, ale firmám se dává možnost vypouštět víc emisí. Kdy se mluví o ekologických daních, ale politici argumentují především snahou nepoškodit konkurenceschopnost průmyslu a nezatížit sociálně ani jednoho občana. Dnes se jedná v Montrealu o "post Kjótu" a o tom, jak budou vypadat závazky zemí na ovlivnění stavu světového klimatu. Tlak zvenku na novou českou vládou bude daleko větší, než je tomu dnes.

AUTOR: Milena Geussová

Martin Bursík (1959) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, doktorát získal v roce 1986. Životním prostředím se aktivně zabýval již před rokem 1989. V roce 1998 byl ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. V současnosti je konzultantem v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí a externím poradcem ministra Ambrozka. Byl zvolen předsedou strany zelených.