Hůř být nemůže
Nový stavební zákon se úspěšně prodral parlamentem. Odborníci se přou, zda
přinese tolik očekávané zjednodušení stavebního řízení.
Nový stavební zákon se úspěšně prodral parlamentem. Odborníci se přou, zda přinese tolik očekávané zjednodušení stavebního řízení.
Cílem nového stavebního zákona je odstranit neúnosnou situaci ve stavebním řízení. Ministr pro místní rozvoj České republiky Radko Martínek tvrdí, že zákon situaci pro stavebníky skutečně zlepšuje, protože zjednodušuje stavební řízení.
Ve spleti dalších právních předpisů se však tento úmysl zčásti rozplynul. Územní rozhodnutí a rozhodnutí o umístění stavby bude i nadále nejtěžším kamenem, který musí stavebník na cestě k cíli odvalit.
Zákon je totiž v obležení řady dalších zákonů a předpisů: například zákona o ovzduší, zákona o prevenci, hygienických, požárních předpisů a předpisů ohledně ochrany přírody či ovzduší. Ty se staly u některých staveb významnější než stavební zákon samotný.
Zastánci nového stavebního zákona přesto argumentují, že již nemůže být hůř. Ten dnešní totiž platí již od roku 1976, zahrnuje sedm různých předpisů a byl 18krát novelizován.
Nový zákon je ovšem mnohem komplikovanější. Ve spojení s již schváleným správním řádem nebude pro stavebníky snadné zorientovat se ve spleti povolovacího správního řízení. Zákon navíc obsahuje zhruba šest různých procesů (kromě běžného územního nebo stavebního řízení), jimiž vede cesta k povolení stavby.
Přestože se rozšiřuje okruh staveb, které lze stavět bez povolení či ohlášení, drobní stavebníci budou muset i nadále sami shánět všechna podkladová rozhodnutí k žádosti o povolení stavby, místo toho, aby si je obstaral přímo stavební úřad.
Silný investor si na to ovšem najme privátního autorizovaného inspektora, který za něho vše vyřídí, a investor pak stavbu pouze oznámí stavebnímu úřadu. Inspektor dokonce sám vyhodnotí námitky účastníků řízení.
Je proto naprosto iluzorní se domnívat, že investorem placený inspektor bude hodnotit veřejné zájmy nestranně a objektivně.
AUTOR: Jiří Kučera
Cílem nového stavebního zákona je odstranit neúnosnou situaci ve stavebním řízení. Ministr pro místní rozvoj České republiky Radko Martínek tvrdí, že zákon situaci pro stavebníky skutečně zlepšuje, protože zjednodušuje stavební řízení.
Ve spleti dalších právních předpisů se však tento úmysl zčásti rozplynul. Územní rozhodnutí a rozhodnutí o umístění stavby bude i nadále nejtěžším kamenem, který musí stavebník na cestě k cíli odvalit.
Zákon je totiž v obležení řady dalších zákonů a předpisů: například zákona o ovzduší, zákona o prevenci, hygienických, požárních předpisů a předpisů ohledně ochrany přírody či ovzduší. Ty se staly u některých staveb významnější než stavební zákon samotný.
Zastánci nového stavebního zákona přesto argumentují, že již nemůže být hůř. Ten dnešní totiž platí již od roku 1976, zahrnuje sedm různých předpisů a byl 18krát novelizován.
Nový zákon je ovšem mnohem komplikovanější. Ve spojení s již schváleným správním řádem nebude pro stavebníky snadné zorientovat se ve spleti povolovacího správního řízení. Zákon navíc obsahuje zhruba šest různých procesů (kromě běžného územního nebo stavebního řízení), jimiž vede cesta k povolení stavby.
Přestože se rozšiřuje okruh staveb, které lze stavět bez povolení či ohlášení, drobní stavebníci budou muset i nadále sami shánět všechna podkladová rozhodnutí k žádosti o povolení stavby, místo toho, aby si je obstaral přímo stavební úřad.
Silný investor si na to ovšem najme privátního autorizovaného inspektora, který za něho vše vyřídí, a investor pak stavbu pouze oznámí stavebnímu úřadu. Inspektor dokonce sám vyhodnotí námitky účastníků řízení.
Je proto naprosto iluzorní se domnívat, že investorem placený inspektor bude hodnotit veřejné zájmy nestranně a objektivně.
AUTOR: Jiří Kučera
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích