Na druhý pohled
Obrozená strana Zelených by měla lépe vysvětlovat, jak má společnost pokrýt
energetickou spotřebu bez uhlí a atomu.
Obrozená strana Zelených by měla lépe vysvětlovat, jak má společnost pokrýt energetickou spotřebu bez uhlí a atomu.
Obětujme kozla. Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost paní Dana Drábová zřejmě neměla poklidný začátek nového roku. Musela ho totiž zahájit vysvětlováním, že Temelín opravdu nevypouští do ovzduší radioaktivní páru, jak to tvrdí občanské sdružení pěkně nazvané V havarijní zóně JETE.
Kromě prohlašování se též měřilo, což má vzhledem k technologické a fyzikální podstatě vzneseného obvinění čistě rituální význam. Není ovšem známo, zda paní Drábová osobně oběhla jadernou elektrárnu v Temelíně s dozimetrem, pro větší efekt oděna v druidskou bílou řízu, ale člověk by se ani nedivil.
Nepodceňujme však smysl jakéhokoli rituálu. Kdo se domnívá, že všichni lidé uvažují převážně racionálně, sám neuvažuje racionálně.
Strach z "atomu" má navíc několik tváří. Jednak není jen iracionální, jednak je mocně přiživován těmi, kdo se na něm sami přiživují.
Temelín je - jak známo - zdrojem nejen elektrické energie, ale také politického kapitálu: strach je totiž z politického hlediska ta vůbec nejpoužitelnější emoce. Když se lidé bojí, potřebují vůdce. A leccos mu odpustí, hlavně když občas obleče brnění a poodežene draka od hradeb.
Zastánci JETE se tomuto způsobu uvažování zatím kupodivu nepřizpůsobili. Tvrdohlavě technokratický přístup je přitom připravuje o body. Bosé nožky, nadýchaná košilka, noční paseka a starý kozel s proříznutým hrdlem - to vše by mohlo fungovat přinejmenším stejně dobře jako méně srozumitelné nanograye a milisieverty, navíc by to vypadalo neskonale lépe v televizi.
Rozumná debata o JETE musí ovšem vzít v úvahu jak skutečná rizika jaderné energetiky - a ona existují, ne že ne! - tak vlastnosti možných alternativních řešení. Obrozená strana Zelených tady má dluh i příležitost.
Vystupuje proti rozšiřování těžby uhlí v severočeských povrchových dolech, což je chvályhodné. Měla by však také vysvětlit, jak má dnešní západní společnost pokrýt svou energetickou spotřebu bez více uhlí, bez atomu a bez citelného poklesu životních standardů.
Buď to jde, což by bylo báječné, nebo to nejde, a pak hledejme nejmenší zlo - pro všechny, nejen pro ČEZ či naopak pro Jihočeské matky a pana Pavlovce. Anebo obětujme nějakého kozla.
AUTOR: Petr Koubský
www.inside.cz
Obětujme kozla. Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost paní Dana Drábová zřejmě neměla poklidný začátek nového roku. Musela ho totiž zahájit vysvětlováním, že Temelín opravdu nevypouští do ovzduší radioaktivní páru, jak to tvrdí občanské sdružení pěkně nazvané V havarijní zóně JETE.
Kromě prohlašování se též měřilo, což má vzhledem k technologické a fyzikální podstatě vzneseného obvinění čistě rituální význam. Není ovšem známo, zda paní Drábová osobně oběhla jadernou elektrárnu v Temelíně s dozimetrem, pro větší efekt oděna v druidskou bílou řízu, ale člověk by se ani nedivil.
Nepodceňujme však smysl jakéhokoli rituálu. Kdo se domnívá, že všichni lidé uvažují převážně racionálně, sám neuvažuje racionálně.
Strach z "atomu" má navíc několik tváří. Jednak není jen iracionální, jednak je mocně přiživován těmi, kdo se na něm sami přiživují.
Temelín je - jak známo - zdrojem nejen elektrické energie, ale také politického kapitálu: strach je totiž z politického hlediska ta vůbec nejpoužitelnější emoce. Když se lidé bojí, potřebují vůdce. A leccos mu odpustí, hlavně když občas obleče brnění a poodežene draka od hradeb.
Zastánci JETE se tomuto způsobu uvažování zatím kupodivu nepřizpůsobili. Tvrdohlavě technokratický přístup je přitom připravuje o body. Bosé nožky, nadýchaná košilka, noční paseka a starý kozel s proříznutým hrdlem - to vše by mohlo fungovat přinejmenším stejně dobře jako méně srozumitelné nanograye a milisieverty, navíc by to vypadalo neskonale lépe v televizi.
Rozumná debata o JETE musí ovšem vzít v úvahu jak skutečná rizika jaderné energetiky - a ona existují, ne že ne! - tak vlastnosti možných alternativních řešení. Obrozená strana Zelených tady má dluh i příležitost.
Vystupuje proti rozšiřování těžby uhlí v severočeských povrchových dolech, což je chvályhodné. Měla by však také vysvětlit, jak má dnešní západní společnost pokrýt svou energetickou spotřebu bez více uhlí, bez atomu a bez citelného poklesu životních standardů.
Buď to jde, což by bylo báječné, nebo to nejde, a pak hledejme nejmenší zlo - pro všechny, nejen pro ČEZ či naopak pro Jihočeské matky a pana Pavlovce. Anebo obětujme nějakého kozla.
AUTOR: Petr Koubský
www.inside.cz
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích