zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Investice do Spolany přišly na miliardy

25.01.2006
Chemické látky
Geologie
Investice do Spolany přišly na miliardy
Plastová okna, umělá vlákna do oblečení i plastová plata na čokoládu v bonboniérách. V těchto výrobcích se používají PVC či kaprolaktan dominantního českého dodavatele, neratovické chemičky Spolana.
Provoz továrny na břehu Labe, o jejímž prodeji v těchto dnech rozhodlo vedení petrochemického holdingu Unipetrol, patří v Česku k jedněm z ekologicky nejrizikovějších.
Jen do likvidace staré ekologické zátěže z minulých let - především zamoření rtutí z padesátých až sedmdesátých let minulého století - dá stát přes čtyři miliardy korun. A je otázka, kolik peněz bude muset vynaložit i případný nový majitel. Dosud byla investována necelá jedna miliarda.
Stát, který na konci roku 2001 převedl svůj podíl 81,6 procenta ve Spolaně za 569 miliónů na holding Unipetrol, už ale investoval do zadlužené firmy více.
Pomohl i jinak - před jejím prodejem snížil (kapitalizací pohledávky u České konsolidační agentury) dluh Spolany z 3,6 miliardy na dvě miliardy.
Spolana se navíc teprve v roce 2004 poprvé po deseti letech ztrátového hospodaření dostala do zisku. Vykázala hrubý zisk 82 miliónů korun, v roce 2003 skončila se ztrátou 2,6 miliardy Kč.
Do zahájené restrukturalizace firmy, jejíž vznik se datuje do doby Rakousko-Uherska, však navíc silně zasáhla příroda.
Během povodní v srpnu roku 2002 do Neratovic létali dohlížet na záchranné práce nejvyšší představitelé státu a krizový štáb vyhlásil pro okolní obce třetí stupeň chemického nebezpečí.
Labe tehdy zaplavilo i provoz rtuťové elektrolýzy, unikly stovky kilogramů chlóru, přestože vedení firmy zpočátku mluvilo jen o čtrnácti kilogramech.
Laxní přístup vedení k řešení krize a informování veřejnosti stál místo tehdejšího generálního ředitele. Další nehody, včetně úniku chlóru, se Spolaně nevyhýbaly ani po povodních.
Například ze šetření, která loni provádělo ekologické sdružení Arnika, vyplývá, že Spolana obsadila druhé místo v žebříčku firem, které vypouštějí potenciální karcinogeny či freony. Čtvrté místo mezi tuzemskými podniky obsadila podle Arniky zase ve vypouštění rtuti do ovzduší - z výroby chlóru a spalování uhlí. Vedení Spolany tyto údaje ani nezpochybňuje.
"Snažíme se tato přední místa co nejdříve opustit, ale je třeba si uvědomit, že u všech emitovaných škodlivin Spolana nepřekračuje limity dané českou i evropskou legislativou," hájí firmu její mluvčí Jan Martínek.
Aktivisté, kteří upozorňovali na bezpečnostní rizika dávno před zamořením okolí továrny při záplavách, nemají klid dodnes.
A zřejmě i část obyvatel v okolí Neratovic, i když vedení firmy po katastrofální povodni vyhovělo řadě požadavků starostů na doplnění bezpečnostních opatření. "Ekologická rizika trvají dodnes," říká Miroslav Šuta, člen meziresortní komise pro chemickou bezpečnost a bývalý mluvčí ekologické organizace Greenpeace. Například technologie amalgámové výroby chlóru - na bázi rtuti, kterou Spolana používá, patří podle Šuty dávno do šrotu. "Zastaralá technologie je po ekologické zátěži z minulosti druhým největším problémem. Navíc s tímto způsobem výroby je Spolana do budoucna těžko konkurenceschopná," míní Šuta.
Podle Martínka tuto technologii sice využívá zhruba polovina podobných firem v Evropě, ale ty se už přihlásily k závazku, že do roku 2015 nahradí rtuťovou technologii za membránovou.
"K tomu jsme se zavázali i my, ale je to samozřejmě otázka financí, v našem případě to bude znamenat zhruba tři miliardy investic," dodal mluvčí.
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí