zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Odborná služba lesní

02.02.2006
Les
Odborná služba lesní
Vlastník lesů je povinen zajišťovat hospodaření ve svých lesích v součinnosti s odborným lesním hospodářem

 

Vznik ( zdroj časopis Háj ročník 1941 – 1942 )

V roce 1941 píše v časopise Háj, vydávaném Maticí lesnickou v Písku, nadlesní Pavel Klus o vládním nařízení číslo 178 ze dne 11. dubna 1940  o odborné službě lesní , následující hodnocení  :

„tak se konečně dostalo malolesům náležité péče, po níž jsme tak často volali „

Smyslem nařízení bylo, že veškeré lesní majetky, pro které nebyla povinnost ustanovení vlastního lesního hospodáře, nebo kde si ho vlastník lesa nevybral sám, se vytvořily „ Lesní společenstva „ pro něž byl ustaven lesní hospodář a řídila se vlastními výbory.

Tyto společenstva byly zastřešeny Svazem lesních společenstev jako ústředním orgánem v Praze. Autor uvádí zásadní přínos zavedeného opatření zejména v tom, že :

- platí osobní odpovědnost osob jmenovaných okresními hejtmany a ministrem zemědělství  

- postavení odborného lesního hospodáře je existenčně nezávislé na členech lesního

  společenstva neboť je ustanoven svazem, který určuje a řídí i otázky odměňování

- umožňuje postavení lesního hospodáře jako člena výboru společenstva s hlasem poradním

- vytváří podmínky k hospodaření srovnatelnému s velkými lesními majetky

- zajišťuje vypracování lesních hospodářských plánů

Několik zajímavých citací z nařízení :

§ 1 odst1) pro lesy, jichž vlastníci nejsou podle platných předpisů povinni míti odborného 

           lesního hospodáře ( dále jen OLH ), nejsou-li spravovány vlastním OLH, nebo nemá-li 

           jich vlastník způsobilost OLH, zřizuje se odborná služba lesní

§ 2 odst1) OLH náleží veškeré práce, k nimž je třeba odborného vzdělání, obzvláště :   

           a) sestavovati těžební a obnovovací plány a dozírati na jejich řádné provádění

           b) organisovati lesní práce, dohlížeti na kácení, výrobu, měření a druhování dříví

           c) knihovati hmotu vytěženého dřeva

           d) udíleti rady o prodeji dřeva a zhodnocení ostatních lesních výrobků

           e) podávati dobrozdání ve věcech lesního a dřevařského hospodářství vlastníkům

§ 6 odst1) úkolem lesních společenstev jest pečovati o povznesení lesního hospodářství a

                 hospodářský rozvoj členů

       odst2) obchodování a podnikání na vlastní a cizí účet není lesním společenstvům

                  dovoleno

§ 11 odst1) k úhradě nákladů spojených s prováděním odborné služby lesní vyměřuje a

                   vybírá Svaz roční příspěvky.

Historie ( zdroj skripta VŠZ LFE Praha )

Odborná služba lesní řešila dva problémy tehdejšího lesního hospodářství a to dlouhodobě neřešenou otázku stavu malolesů prostřednictvím zavedení odborné správy, v návaznosti na zaměstnání kvalifikovaných lesních hospodářů, kteří ztratili svá místa v důsledku rozpadu Československé republiky. Na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava se OSL týkala 161 460 lesních majetků o celkové výměře 478 151 ha (průměrná výměra byla necelé 3 ha). Vzniklo 74 lesních správ, průměrně připadalo na 1 lesní správu 2180 majetků s celkovou výměrou 6450 ha.

Tento stav trval do 31.12.1951, kdy byla zákonem zrušena lesní společenstva a výkonem odborné správy lesů byly pověřeny státní lesy. Tento zákon byl doplněn prováděcí vyhláškou č.139/1952 Sb. o výkonu odborné správy lesů a příspěvcích za ní.

Uvedené předpisy pozbyly platnosti od 1.1.1961, kdy začal platit lesní zákon č.166/1960 Sb.
a vyhláška MZLVH č.17/1961 Sb.,
kterou k němu byly vydány prováděcí předpisy.
Odbornou správu lesů vykonávaly organizace lesního hospodářství v oboru působnosti ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Výkon odborné správy hradili vlastníci lesů prostřednictvím ročních příspěvků stanovených MZLVH. Jestliže uživatel lesa nezajistil plnění povinností stanovených zákonem nebo předpisy vydanými k jeho provedení, mohl okresní národní výbor přikázat les do užívání organizaci vykonávající odbornou správu lesů.

Platnost výše uvedených právních předpisů skončila 31.12.1977. Od roku 1978 platil nový federální zákon o lesích č.61 /1977 Sb. a k němu vydané zákony ČNR č.96/1977 Sb. a SNR č.100/1977 Sb. o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství.        
Vyhláška č.97/1977 Sb. vymezovala výkon odborné správy lesů a nakládání s dřívím
 vytěženým
v lesích v odborné správě a stanovila výši příspěvku za odbornou správu lesů. Orgány, které vykonávaly odbornou správu prováděly každoroční rozpis úkolů plánu lesní výroby a dodávek dříví a dohlížely na jejich plnění. Při stanovení dodávek dříví mohly přihlédnout k požadavkům uživatelů lesů na ponechání dříví pro vlastní potřebu, pokud tyto byly doloženy vyjádřením národního výboru.

V podstatě tyto předpisy zbavily vlastníky lesů práva nakládání s vlastním lesním majetkem
a vytvářely předpoklady pro předávání lesů do vlastnictví nebo užívání státu.
Tím se vlastníci lesů zbavili povinnosti platit příspěvky za odbornou správu lesů, vykonávat v nich předepsané práce na svůj náklad a prodávat dříví organizacím státních lesů za stanovené ceny, které skýtaly minimální zisk. Tak došlo k tomu, že v roce 1989 stát vlastnil nebo užíval 95,8 % veškeré výměry lesů.

Odborné obhospodařování drobných lesů v současnosti

 Podle zákona o lesích č. 289/1995 Sb. neexistuje odborná správa lesů. Podle jeho znění je vlastník lesů povinen zajišťovat hospodaření ve svých lesích v součinnosti s odborným lesním hospodářem.  Náklady na činnost lesního hospodáře v tomto případě nese vlastník lesa. Pokud si vlastník lesů nevybere odborného hospodáře sám, vykonává v lesích, pro které jsou zpracovány lesní hospodářské osnovy, funkci lesního hospodáře právnická osoba, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích, pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické a fyzické osoby. Náklady na činnost odborných lesních hospodářů v tomto případě hradí stát :

- výše nákladů  na činnost odborného  lesního hospodáře se  vypočte jako součin

  výměry lesních pozemků každého  vlastníka lesů, zaokrouhlené na celé  hektary  nahoru,

  a  pevné  sazby.  Tuto  sazbu  stanoví  Ministerstvo zemědělství podle průměrných nákladů

  na činnost odborného lesního hospodáře za  předchozí   kalendářní  rok  a   oznámí  ji ve

  Věstníku  Ministerstva zemědělství.   Celkové  čtvrtletní   náklady  jsou   součtem  nákladů    

  podle jednotlivých vlastníků  ( § 1 odst.1 zákona č. 219/1998 Sb. )  

2006

majetky do 3 ha

86,-Kc/Q/ha

celkem ročně Kč

odhad

479 250

344,- Kč/ha/rok

164 862 000

 Tato kategorie vlast­níků lesů nemůže  být přehlížena,  protože k 31.12.2000  vlastnilo
181 706  majitelů  532 495 ha  lesních  pozemků, z  toho  téměř  90% o vý­měře menší  2 ha. 
V důsledku toho stojí lesnická politika a státní správa lesního hospodářství před zcela specifickými problémy, jak zajistit soulad mezi zájmy těchto soukromých vlastníků se zájmy celospolečenskými. Řešení tohoto problému za­jišťují ustanovení zákona o lesích č.289/1995 Sb. o odborném lesním hospodáři a o lesních hospodářských osnovách. Obojí může být za určitých podmínek poskytnuto vlastníkům drobných lesů bezplatně na účet státu.

 Další možností získávání finančních prostředků na odbornou správu je sdružování těchto vlastníků do společností vlastníků lesů.

Státní podpora hospodaření sdružených lesních majetků vyjadřuje zájem státu  a současně podporuje zájem vlastníků drobných lesů na sdružování. Podle § 46 zákona o lesích č. 289/1995 Sb. poskytuje stát finanční příspěvky na sdružování lesů. Za malé majetky se považují majetky menší něž 150 ha.  Při výměře lesů jednoho vlastníka do 50 ha činí příspěvek 300 Kč/ha, při výměře vyšší až do 150 ha  150 Kč/ha.

 O sdružování vlastníků lesů malých výměr není a dovoluji si tvrdit, že už nikdy nebude u vlastníků lesů velký zájem. V roce 2002 existovalo 33 sdružení, která obhospodařovala lesy na celkové výměře 23,8 tis. ha.

Pokud se v národním hospodářství  respektují zásady tržního hospodářství a podnikatelská činnost i v lesním hospodářství probíhá na vlastní odpovědnost a bez vlivu státu, vyžaduje to někdy zvláštní právní úpravu, sledující systematickou podporu určitých hospodářských podniků. Pro značné množství malých soukromých hospodářství vychází tato podpora z následující úvahy:

1)       pěstitelsky a lesotechnicky je možno lépe a ekonomičtěji obhospodařovat lesy na větších  plochách. To platí zejména tehdy, když majitel  lesů má nepatrné množství lesnických odborných znalostí;

2)      nedostatky se také projevují při prodeji dřeva, protože malé množství dřevní hmoty neumožňuje optimální sortimentaci a adekvátní vystupování oproti obchodnímu partnerovi

3)      dalším důsledkem by mohl být nezájem na této oblasti provozu lesního hospodářství

 Zachování formy drobného vlastnictví lesů má však značný význam celospolečenský, neboť jde i o zachování osídlení venkova a rovněž i přírodě blízkého stavu kulturní krajiny.

Obhospodařování soukromých lesů je také ve stále větší míře konfrontováno s nařízeními, správním řízením nebo zákazy nejen z oblasti lesního práva , ale také i v jiných právních oblastech (např. ochrany přírody, výstavby cest, vodního hospodářství).

Shrnutí

Odborná lesní služba vznikla jako dlouholeté úsilí české lesnické odborné veřejnosti v těžké době, kdy došlo k semknutí národa ( politické, lokální a osobní zájmy byly potlačeny ).  Lesní majetek měl všestranné využití a vlastník s ním byl v neustálém fyzickém kontaktu a navíc spojen i citovou vazbou, spojenou s tradicí. Hlavní příčinou špatného stavu těchto lesů byla právě neexistence odborné služby a velmi nízká životní úroveň, kdy většina venkovského obyvatelstva při uspokojování svých potřeb závisela na vlastnictví půdy. Lesy sloužily vlastně jako doplněk zemědělské výroby a mnohdy nedřevní produkce převažovala – pastva, hrabání steliva, travaření, aj.. Po skončení okupace nebylo z politických důvodů možné pokračovat v původním duchu a smyslu činnosti zasazující se ve svém poslání o zvelebování soukromých lesů, ale odborná správa byla využita a deformována pro likvidaci soukromého vlastnictví. Nutno dodat, že značné zlepšení stavu drobných lesních majetků v dalším období nebylo dáno jen odbornou úrovní hospodaření, ale  především snížením tlaku na plnění nedřevních užitků lesa.  Smysl příspěvků vlastníků lesa za odbornou správu nebyl zpochybněn ani v dobách největší nouze obyvatelstva, ale změnou režimu se stal jednou z  metod násilného zabavování majetku.  Vlastníci lesních majetků byli odtrženi fyzicky i citově od svých lesů a tato situace je stejná i u vztahu a hospodaření na zemědělské půdě.

Závěr

Dynamika změn celého světa konce dvacátého století je ve znamení odpoutání značné části lidstva od půdy. Svět v pohybu nutí lidi cestovat za prací, opouštět neekonomické činnosti a zbavuje je času, soukromí a individuality gigantickým tlakem konzumní společnosti. Domnívám se, že zrušení odborné správy v roce 1995 bylo vedeno představou další účinné formy zestátňování, případně jako cesta ke snížení ceny lesních majetků, která se stala vhodným impulsem pro vytvoření spekulativního trhu. Využití stejné formy a modelu hospodaření jako ve státních lesích je pro většinu drobných vlastníků lesa ekonomicky i technicky naprosto nepřijatelné. Zejména z těchto důvodů se domnívám, že úspěšné souběžné  odborné obhospodařování státního a soukromého lesního majetku je prakticky nemožné. Podle sovětského vzoru bylo v roce 1951 rozděleno lesní hospodářství na podniky pěstební a těžební, za pár let muselo být zrušeno, protože lesníci po sobě začali dokonce střílet. Transformace lesního hospodářství a její vývoj po roce 1992 se může zdát být podle současného stavu v mnohém podobná, snad  ne jen v tom, že tenkrát šlo o profesionální lesnickou čest, dnes pouze o peníze.

Návrat k původní myšlence odborné služby lesní v dnešní době, by kromě důsledného oddělení hospodaření soukromého od státního, přinesl i nové možnosti v oblasti ekonomiky, uspořádání a stavu lesa. Toto odtržení je i základem pro další rozvoj produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů. Drobné selské lesy představují v mnoha případech cíl lesnické politiky presentované na mezinárodních lesnických kongresech zejména v oblasti :

-            vytváření zákonných opatření týkajících se vlastnických práv, respektujících genetické bohatství a zachování biodiverzity,

-          vytváření podmínek pro soukromé vlastníky tak, aby mohli roz­víjet své znalosti a měli zájem na spolupráci a na podporování zájmů veřejnosti na lese.

-          víceúčelové chápání lesů, které mají významnou hospodářskou funkci nejen jako zdroj obnovitelné suroviny, ale zejména s ohledem na zaměstnanost ve venkovských oblastech; plní nenahraditelné poslání ekologické v souvislosti s biologickou různorodostí a ovlivňováním klimatu a v neposlední řadě i funkce sociální, především poskytování rekreačních možností obyvatelstvu

Odborná služba lesní by se na základě původní myšlenky mohla v současné době stát zástupcem vlastníků drobných lesů při řešení naléhavých problémů spojených s arondací lesních majetků, jak mezi soukromníky, tak mezi nimi a státem. Znemožnila by nezákonné těžby spojené s nepřehlednými převody lesního majetku. Dále by například organizovala a kontrolovala provedení všech  lesnických prací a spolupracovala při různých formách prodeje dříví. 

Sidonie 28. 1. 2006                                                                          Knap

 

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí