zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak se u soudu řešila kauza ohledně rozhodnutí, zda je věc odpadem?

10.02.2006
Odpady
Jak se u soudu řešila kauza ohledně rozhodnutí, zda je věc odpadem?
Konkrétní ukázka ze soudního rozhodnutí z oblasti odpadového hospodářství.
K pojmu „odpad“ a rozhodnutí v pochybnostech, zda je věc odpadem
K porušení obecných povinností dle § 12 odst. 1 zákona o odpadech

k § 12 odst. 1 zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

I. Postup, kdy správní orgán rozhoduje v pochybnostech o tom, zda se určitá věc považuje za odpad či nikoli, není libovůlí správního orgánu, či nepřípustným rozšiřováním výčtu odpadů nad rámec ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpadech, ale postupem, který zákon o odpadech výslovně předpokládá, a sice v ustanovení § 78 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech.

II. Movitá věc (v tomto případě bahno a sediment z rybničního dna – pozn. zpracovatele), které se obec chtěla zbavit, je odpadem. To, že další faktické kroky směřovaly nikoli k uložení na skládku, ale k tomu, že bylo uvažováno o jeho dalším využití, neznamená, že pouze v důsledku změny následného způsobu využití nelze movitou věc nadále považovat za odpad.

III. Skutečnost, že zákon u některých odpadů stanoví konkrétní postup využití odpadů a u některých takový postup nestanoví, sama o sobě neznamená, že by v případě uložení pokuty za nakládání s odpady, jejichž využití není zákonem konkrétně upraveno, bylo takové rozhodnutí nezákonné.

IV. Skutková podstata správního deliktu dle § 12 odst. 1 zákona o odpadech je taková, že správního deliktu se může dopustit každý, nikoli pouze původce odpadu.

Z odůvodnění:

Postup, kdy správní orgán rozhoduje v pochybnostech o tom, zda se určitá věc považuje za odpad či nikoli, není libovůlí správního orgánu, či nepřípustným rozšiřováním výčtu odpadů nad rámec ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpadech, ale postupem, který zákon o odpadech výslovně předpokládá, a sice v ustanovení § 78 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě se o odpad jednalo, neboť to byla movitá věc, které se obec chtěla zbavit. To, že další faktické kroky směřovaly nikoli k uložení na skládku, ale k tomu, že bylo uvažováno o jejich dalším využití, neznamená, že pouze v důsledku změny následného způsobu využití nelze movitou věc nadále považovat za odpad. To proto, že nadále zůstává zachován charakter věci, které se v tomto případě chtěla obec zbavit. Je nerozhodné, zda odvozem na skládku či odvozem jinam. Opačný výklad by vedl k absurdnímu závěru o tom, že věci splňující jinak znaky definice odpadu by nebylo lze v určitých případech za odpad považovat jenom proto, že byly vyvezeny jinam než na skládku.

Žalobce dále namítal nejednoznačnost postupu stanoveného zákonem pro využití rybničního bahna (oproti postupu upraveném např. u používání kalů z čistíren odpadních vod). K tomu je třeba konstatovat, že žalobce konkrétně neuvádí, v čem tato okolnost způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Skutečnost, že zákon u některých odpadů stanoví konkrétní postup využití odpadů a u některých takový postup nestanoví, sama o sobě neznamená, že by v případě uložení pokuty za nakládání s odpady, jejichž využití není zákonem konkrétně upraveno, bylo takové rozhodnutí nezákonné.

Žalobce namítal, že nebyl původcem odpadů, za původce odpadů považoval obec H. Je třeba konstatovat, že podle ustanovení § 4 písm. p) zákona o odpadech je původcem odpadů právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Soud ne zcela zastává stanovisko žalovaného o tom, že žalobce byl původcem odpadů, neboť má za to, že při činnosti žalobce nedošlo ke vzniku bahna nebo sedimentu. Podle názoru soudu je původcem bahna obec. Soud však musel vycházet z toho, že skutková podstata správního deliktu dle § 12 odst. 1 zákona o odpadech je taková, že správního deliktu se může dopustit každý, nikoli pouze původce odpadu. Vzhledem k tomu, že sankce byla žalobci uložena nikoli jako původci odpadu, ale jako subjektu, který s odpadem nakládal (a lze jej tedy podřadit pod kategorii „každý“ v ustanovení § 12 odst. 1 zákona o odpadech), neshledal soud tuto okolnost za důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března  2005, č.j. 11 Ca 71/2004-47)

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí