Výtvarné cesty za krásou přírody

KOZLOVICE – Výstava člena V-klubu výtvarníků Frýdecko-Místecka Vladimíra Kocurka S tužkou na cestách bude k vidění až do konce dubna v galerii kozlovického obecního úřadu. Láďa Kocurek se přestěhoval z rodných valašských kotárů v roce 1964 do Frýdku-Místku, kde žije a činorodě tvoří dodnes. Kresbě jako zálibě se věnuje již řadu let. Je pro něj přirozenou potřebou odreagování stejně jako formou zachycení niterného subjektivního prožitku.

O radost ze svých tvůrčích pokusů, směřujících nejprve jen do šuplíku, se později začal dělit s blízkými spolupracovníky a přáteli. Jeho práce vzbudily takovou pozornost, že se nakonec objevily i v soukromí jejich obdivovatelů.

Zásadním bylo pro autora jeho setkání s frýdecko-místeckým výtvarníkem Štěpánem Mleczkem, rovněž rodilým Valachem. Ten jej přivedl koncem roku 2001 do zdejšího V-klubu výtvarníků. Brzy poté se objevily kresby Ládi Kocurka poprvé oficiálně na veřejnosti na Salonu ve frýdeckém zámku. Počátkem roku 2003 se přidal k volnému sdružení výtvarně orientovaných kamarádů „MY“, které spojuje fotografy, kreslíře, malíře i řezbáře, inspirující se ve své tvorbě přírodou a krajinou. Spolu s nimi vystavoval Láďa ještě téhož roku v únoru v místecké galerii knihkupectví Lev Bílek. Jeho doposud největší prezentací se stala výstava v prestižní zámecké galerii Růže ve Vizovicích. Spolu s jinými autory, především spolu s kamarádem Štěpánem Mleczkem, zde v létě 2003 představil zatím nejobsáhlejší kolekci svých kreseb.

Autor se věnuje rovněž fotografii a videozáznamům. Do jeho tvorby se svobodomyslně promítá osobní celoživotní vztah k přírodě, do které se pěšky nebo na kole, s rodinou, kamarády nebo i sám stále rád vrací. Pokud si pro svou současnou výstavu zvolil název S tužkou na cestách, chtěl možná podvědomě, avšak o to upřímněji, vyjádřit svou relativně dlouhou cestu. Cestu nejen po horských chodnících u nás i v zahraničí, ale také cesty za poznáním krásy kolem nás. Poznáním natolik silným, že se stává výzvou k zaznamenání i tvůrčímu dotvoření. A nakonec i cesty k poznání smyslu a potřeby podělit se o osobní pohled na svět s jinými lidmi. V případě citlivosti pro jemnost i kompoziční vyváženost je to sdílení pocitů, při kterém přenáší své pohledy a pocity radosti ze života také na jiné.