Úložiště vyhořelého paliva v nedohlednu

Otazníky nad spolehlivou likvidací vyhořelého jaderného paliva a dalších vysoce radioaktivních odpadů jsou jedním z důvodů, proč se veřejnost staví k jaderné energetice zdrženlivě a řada lidí ji s tímto argumentem odmítá. Jaderný průmysl se nás proto snaží přesvědčit, že problém je už technicky vyřešen a že úložiště je na dosah.

Nejdále se prý zatím dostali ve Spojených státech, kde řadu let probíhá podrobný průzkum lokality Yucca Mountain ve státě Nevada. Jedná se o sopečný masiv nacházející se asi 150 kilometrů od Las Vegas a podle plánů má pojmout asi 70 000 tun vyhořelého paliva.

Aktuální informace z druhé strany Atlantiku však vykreslují velmi odlišný a dosti tristní obrázek skutečnosti.

V polovině února přiznal americký ministr energetiky Samuel Bodman, že jeho ministerstvo nedokáže říct, kdy a za kolik bude schopno zprovoznit úložiště radioaktivních odpadů v Yucca Mountain. Na konferenci v New Yorku dokonce přímo prohásil, že jde o jedinečný projekt svého druhu a kvůli tomu je obtížné odhadnout správně jeho ropozpočet. To nejlepší, co jeho úřad může udělat, prý je publikovat značně nepřesné odhady s velkým rozptylem hodnot. Naposledy publikovaný odhad v roce 2001 stanovil předběžnou výši nákladů na 60 miliard dolarů (cca 1,4 bilionu korun).

Ačkoliv úložiště v Yucca Mountaint mělo být v provozu již v roce 1998, ukazuje se, že není možné je dokončit ani v tomto desetiletí. Pokud jde o termín dokončení, vloni aktualizovaný harmonogam uvádí rok 2012.

Ani ten však nebude poslední. Paul Golan, který na ministerstvu řídí odbor jaderných odpadů, odpověděl 16. března na jednání v Kongresu, že nebude schopen předložit rozpočet výstavby úložiště ani při schvalování federálního rozpočtu na rok 2008. Protože se očekává, že finální schvalování unikátního projektu potrvá tři až čtyři roky a následná výstavba zabere dalších pět let, znamená to, že nelze počítat se zprovozněním úložiště před rokem 2016.

To vytváří velký problém pro majitele jaderných elektráren, kteří se v souladu s platnou národní koncepcí spolehly na to, že vláda včas zpřístupní úložiště vyhořelého paliva. Dvacetileté zdržení projektu Yucca Mountain nyní způsobuje, že elektrárny nemají dostatek kapacity pro ukládání vyhořelého paliva v meziskladech. Několik investorů toho využilo a začalo budovat soukromý mezisklad. Ten teď nabízejí za značné poplatky k dispozici vládě, která má povinnost odpad z elektráren odebrat a postarat se o něj.

Jednou z mnoha příčin průtahů jsou potíže se stanovením limitních dávek ozáření po dobu existence úložiště, kterému se podrobněji věnujeme níže. Další zdržení způsobil nekvalitní geologický průzkum prováděný společností United States Geological Survey. Kolem těchto průzkumů propukl v posledních letech skandál, když se zjistilo, že některé výsledky byly zfalšovány. Úřady sice přispěchaly s prohlášením, že falešná data neměla vliv na celkové vyhodnocení lokality, ale kritici úložiště se s takovým ujištěním pochopitelně odmítají spokojit.

Americký Nejvyšší kontrolní úřad (GAO) navíc minulý týden vyjádřil znepokojení nad tím, že podle jeho zjištění federální ministerstvo energetiky stále nezavedlo procedury, které by garantovaly potřebnou kvalitu prací během přípravy úložiště. Jim Wells, vedoucí oddělení GAO, které inspekci provedlo na žádost kongresmana z Nevady, k tomu řekl: „Projekt Yucca Mountain se potýká s nedostatečnou kvalitou práce už desítky let. Dosavadní snahy o nápravu nebyly zacíleny na hlavní příčiny problémů, a proto se minuly účinkem.“

Komplikaci způsobují také opakované změny zadání projektu. Teprve nedávno například manažeři projektu zjistili, že budou muset v podzemních prostorách kontejnery s odpadem skladovat ve větších vzdálenostech od sebe. To proto, aby teplota vyzařovaná vyhořelým palivem do okolí nepřekročila v prostorách úložiště bod varu vody – chování vodní páry v podzemí se totiž modeluje mnohem obtížněji než proudění vody v kapalném skupenství.

Státní úřady se snaží projekt usnadnit tím, že změkčují požadavky a ohýbájí předpisy. Patrně poslední, ale výmluvnou ukázkou nadřazování politického zadání dokončit úložiště stůj co stůj i na úkor bezpečnosti obyvatel, je kauza s limity radioaktivního záření.

Federální Agentura pro životní prostředí (EPA) vyhlásila v rámci předpisů pro Yucca Mountain, že dávka radioaktivního záření způsobená úložištěm nesmí překročit 15 mrem/rok (tj. 0,15 mSv/rok). Tento limit byl stanoven jen na dobu prvních 10 000 let po zprovoznění úložiště.

Takto krátký časový úsek je ale v rozporu s doporučením americké Národní akademie věd, podle kterého je třeba zajistit ochranu obyvatel po dobu jednoho milionu let. Federální soud proto limity EPA v červenci 2004 na žádost státu Nevada a koalice ekologických organizací zrušil a vrátil je zpět k novému projednání.

Aby otevřela dveře budování úložiště, vyřešila EPA situaci šalamounsky. V srpnu 2005 vyhlásila nové limity, podle kterých platí maximální přípustná dávka 15 mrem/rok prvních 10 000 let a pro následné období až do jednoho milionu let je zvyšuje na 350 mrem/rok (3,5 mSv/rok), tedy zvyšuje víc než 23-násobně (sic!). To by podle nedávno publikovaných výsledků expertního panelu Akademie věd BEIR VII (viz http://www.wisebrno.cz/index.php?p=clanek&id=73) znamenalo celoživotní riziko vzniku rakoviny pro tři ze sta takto zasažených obyvatel. Sama EPA přitom v minulosti opakovaně prohlašovala, že dávky nad 100 mrem (1 mSv) ročně představují nebezpečnou míru rizika: nyní ale navrhuje považovat více než trojnásobné dávky za přijatelné. Nepřímo tak přiznává, že opravdu nelze garantovat neškodnost úložiště po uplynutí 10 000 let.

Stát Nevada nyní logicky požaduje, aby maximum 15 mrem/rok platilo po celý milion roků, na kterou se regulace vztahuje. Argumentuje i tím, že by takový přístup byl ve shodě s praxí například ve Francii, kde program pro trvalé úložiště vysoce radioaktivních odpadů omezuje maximální dávky na 25 mrem/rok bez časového omezení.

Počátkem března prohlásil pracovík americké Komise pro jadernou bezpečnost (NRC) McGaffinan, že patrně u žádné geologické formace vyjma podzemních solných vrstev nedokáže garantovat dodržení limitu ozáření 15 mrem/rok po dobu jednoho milionu let. Ty by ale zase nevyhověly platnému požadavku, aby uložené kontejnery s odpadem bylo možné kdykoliv v budoucnosti zase vyjmout, protože probíhající krystalizace a další procesy v solných vrstvách by odpad v podzemí uvěznila.

Ve snaze usnadnit přípravu úložiště se NRC rozhodla, že se pustí do schvalování úložiště i na základě neúplných podkladů s tím, že budou průběžně doplňovány. Tento značně nestadnardní postup – podobný uplatňoval i český Státní úřad pro jadernou bezpečnosti při schvalování reaktorů v Temelíně - se ale může namísto urychlení obrátit v pravý opak v důsledku dalších soudních sporů, které vyvolal.

Když totiž právníci státu Nevada požádali o zpřístupnění této dokumentace, byla jim letos v únoru odmítnuta s poukazem na to, že pracovní a neúplné verze dokumentů nejsou v pravém slova smyslu úředními podklady, na jejichž zpřístupnění má veřejnost právo.

Nevada proto 22. března podala proti NRC žalobu, v níž se zpřístupnění dokumentace domáhá soudně. Zástupce státu Robert Loux prohlásil: „Chceme ty papíry vidět, protože jsme přesvědčeni, že prokazují nebezpečnost úložiště po uplynutí první desítky tisíc let, jestli ne dřív. Neexistuje žádná výjimka, proč by právě tyhle dokumenty měly zůstat před občany Nevady utajeny.“

WISE Brno

Chytalky 24, 594 55 Dolni Loucky, Czech Republic

tel./fax 420-604-207305

email: jan.beranek@wisebrno.cz