Z rozkladové komise ministra životního prostředí

K pojmu významného krajinného prvku

k § 3 odst. 1 písm. b), § 4 odst. 2 a § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

k § 15 odst. 2 zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

I. Jelikož podle ustanovení § 15 odst. 2 vodního zákona obnova vodního díla zničeného živelní pohromou podléhá pouze ohlášení vodoprávnímu úřadu, nebude vydáváno rozhodnutí předvídané ustanovením § 44 odst. 1, věta první zákona č. 114/1992 Sb., a není tak třeba, aby k takovému rozhodnutí orgán ochrany přírody vydával souhlas.

II. Ustanovení § 3 odst. 1 písm. b), poslední věta zákona č. 114/1992 Sb. nelze vykládat tak, že z definice významného krajinného prvku je vyloučen ten úsek vodního toku, který se nachází na velkoplošných zvláště chráněných územích.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 7. prosince 2005, č.j. 101783/ENV/M/05, SRK/629/P-1759/05)

Správa Chráněné krajinné oblasti B. (dále jen „Správa“) svým rozhodnutím nevyhověla žádosti s.p. P. M. a podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), neudělila souhlas s povolením vodohospodářského díla dle projektové dokumentace.
Proti tomuto rozhodnutí podal s.p. P. M. včasné odvolání, které bylo rozhodnutím ministerstva zamítnuto a rozhodnutí Správy bylo potvrzeno. Podle názoru ministerstva z pohledu ochrany přírody nelze považovat povodněmi zcela zničené objekty za existující vodní dílo. Podle ministerstva z předložené projektové dokumentace vyplývá, že se v daném případě nejedná o opravu, nýbrž o stavbu nových stupňů na původním místě o stejných parametrech. Z hlediska ochrany přírody ministerstvo trvá na tom, že namísto zamýšlené stavby stupňů je třeba realizovat migračně průchodné objekty.
S.p. P. M. podal podnět k přezkoumání citovaného pravomocného rozhodnutí ministerstva mimo odvolací řízení, přičemž nezákonnost rozhodnutí ministerstva spatřuje v tom, že při rozhodování překročilo svou pravomoc, rozhodnutí je vnitřně rozporné a neurčité. Mj. namítá, že ministerstvu nepříslušelo rozhodovat o tom, zda nemovité věci, které se v současnosti nacházejí v korytě vodního toku, jsou ve smyslu ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, vodním dílem, či nikoliv. Je toho názoru, že ministerstvo svou konstatací, že dva ze tří stupňů fakticky neexistují, svou pravomoc překročilo.
Po podrobném posouzení napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, zvláštní (rozkladová) komise konstatovala, že v daném případě jsou dány důvody pro použití mimořádného opravného prostředku, tedy přezkoumání shora uvedeného pravomocného rozhodnutí ministerstva mimo odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 65 a násl. správního řádu. S ohledem na tuto skutečnost bylo zahájeno mimoodvolací přezkumné řízení, v jehož rámci ministr s přihlédnutím k návrhu své zvláštní (rozkladové) komise dospěl k závěru, že rozhodnutí ministerstva přísluší pro jeho nezákonnost změnit tak, že rozhodnutí Správy se ruší.

Z odůvodnění:

Správě v posuzovaném případě nepříslušela pravomoc vydávat souhlas s povolením opravy předmětného vodohospodářského díla podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., neboť podle ustanovení § 15 odst. 2 vodního zákona obnova vodního díla zničeného živelní pohromou (stupňů na řece B.) podléhá pouze ohlášení vodoprávnímu úřadu.
V daném případě nebude vydáváno rozhodnutí předvídané ustanovením § 44 odst. 1, věta první zákona č. 114/1992 Sb., a proto nebylo třeba, aby k takovému rozhodnutí orgán ochrany přírody vydával souhlas. Z toho důvodu jsem přistoupil ke změně podnětem napadeného rozhodnutí ministerstva s tím, že zrušení ve výroku citovaného rozhodnutí prvoinstančního orgánu má účinky zastavení řízení o souhlasu podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. zahájeného podáním žádosti s.p. P. M., neboť Správě v posuzovaném případě nenáležela pravomoc takový souhlas vydávat.
Prvostupňovému správnímu orgánu však přísluší rozhodnout o vydání závazného stanoviska k zásahu do významného krajinného prvku – vodního toku ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. (o vydání tohoto stanoviska ostatně požádal i s.p. P. M. svým přípisem). V této souvislosti vyslovuji názor, že ustanovení § 3 odst. 1 písm. b), poslední věta nelze vykládat tak, že z definice významného krajinného prvku je vyloučen ten úsek vodního toku, který se nachází na velkoplošných zvláště chráněných územích. Takovýto výklad by vedl k nelogickému a nepřípustnému závěru, že úsek vodního toku mimo zvláště chráněné území je významným krajinným prvkem, kdežto vodní tok procházející tímto územím nikoliv.