zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

A co ryze antikomunističtí zelení?

06.04.2006
Obecné
A co ryze antikomunističtí zelení?
Strana zelených občas připomíná horký brambor, kterým jejich političtí nebo ideoví oponenti pohazují doleva či doprava podle toho, jak je právě třeba. Takže zatímco premiér Paroubek nedávno tvrdil, že "zelení jsou vpravo", prezidentův poradce Michal Petřík se na stránkách tohoto listu pokusil odsunout je takřka na samý okraj levice (Zelení byli a jsou novou levicí, HN 29. března).


Nejen Joschka Fischer
Petřík vychází z krátkého historického exkurzu, v němž celkem trefně pojmenovává radikálně levicové kořeny západoevropského "zeleného" hnutí v roce 1968. Pravda, zcela bagatelizuje, jaký kus cesty od té doby evropští zelení ušli směrem k politickému pragmatismu (čehož nejlepším důkazem je někdejší německý "zelený" ministr zahraničí Joschka Fischer). Ale budiž, to lze pokládat za jistou daň novinářské stručnosti.
Problémem však je, že jeho výklad navozuje tezi, se kterou již v žádném případě nelze souhlasit. Že totiž zelení kdekoli na světě a v kteroukoli dobu jako by "ze své podstaty", nevyhnutelně a automaticky patřili na levici. Takové tvrzení je antihistorické a čistě ideologické. Přehlíží podstatný "detail", že přece každá strana (či proud) vzniká v jedinečných a neopakovatelných historických podmínkách, okolnostech a souvislostech.
V době, kdy se mnozí západoevropští zelení nezvratně vzpamatovávali z romantického ultralevicového naivismu, se v pobaltských republikách SSSR rodil statečný ekologicky orientovaný disent.


Co by řekl premiér Emsis
Tito "východní zelení" měli nelehký úkol - postavit se tváří v tvář brežněvovským megalomanským devastačním projektům, jako například masívní těžba fosfátů v Estonsku či stavba mamutí hydroelektrárny v ústí lotyšské Daugavy.
Z tohoto hnutí odporu se posléze vyvinuly silně pravicově a antikomunisticky orientované, ba dokonce konzervativní strany zelených, které úzce spolupracovaly i s nacionalistickými stranami za nezávislost. Indulis Emsis, bývalý "zelený" premiér Lotyšska, který ve své zemi ještě v roce 2004 vedl pravicovou vládní koalici, by mohl vyprávět.
Komu by se zdálo, že příklad pobaltských republik je marginální, připomínám, že totéž se týká například bulharských, ale do jisté míry i slovenských zelených, kteří jdou do voleb se středopravicovým Svobodným fórem a kteří se kdysi vzepřeli Mečiarově vládě v rámci Slovenské demokratické koalice.
Ostatně i u nás na sklonku normalizace působil nezanedbatelný ekologický opoziční proud, zejména v severních Čechách nebo v Praze.


Realos Bursík, fundis Uhl
Nezastírám, že je namístě klást si pochybnosti ohledně současného raketového nástupu našich zelených. Tento otazník se ale týká jejich budoucí soudržnosti. Pravolevé paušalizace nám tady příliš nepomohou.
Ptejme se spíš, zda trockista Petr Uhl, který vskutku zhruba zapadá do Petříkova schématu, i nadále bude nacházet společnou řeč s Martinem Bursíkem, kterého za "levičáka" rozhodně označit nelze. Jinými slovy, česká Strana zelených bude pravděpodobně čelit německému dilematu: radikálové (fundis) v. pragmatici (realos).
V současnosti se zdá, že Zelení nastoupili spíše na dráhu pragmatismu, což je přístup, který svého času tolik cenil i ten náš vysoký ústavní činitel, jemuž je nyní Michal Petřík poradcem. Nezbývá než si přát, aby v této linii - navzdory nepřejícím hlasům zprava i zleva - setrvali. Autor studuje politologii na Filozofické fakultě UK v Praze
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
30
8. 2017
30.8-2.9.2017 - Veletrh, výstava
Německo
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí