zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Zelení by mohli pročistit českou politiku

11.04.2006
Obecné
Zelení by mohli pročistit českou politiku
Kritici Strany zelených varují, že jde jen o nesourodý slepenec připomínající Občanské fórum. Tím, že se do nejvyšších pater české politiky vrací tak nevyhraněný subjekt, hrozí návrat do minulosti. Navíc prý existuje velká pravděpodobnost, že se taková strana brzo rozpadne.


Nervozita vpravo vlevo
Podle některých je SZ extrémně levicový subjekt, zatímco jiní tvrdí, že čeští zelení jsou naopak neobvykle liberální. Pro mnoho dalších je SZ jen uskupením ekologických fundamentalistů, kterému nemá ani smysl dávat obvyklé nálepky. Čeští komunisté dokonce uspořádali na téma zelených seminář a došli k závěru, že se kvůli této straně budou konat předčasné volby, protože vláda za jejich účasti nemůže přežít celé volební období.
Zelení prostě vzbuzují u svých politických soupeřů nervozitu. Část těchto obav může skutečně pramenit z určité nečitelnosti této strany. Poněkud nepovšimnut ale zůstává jiný zdroj obav: SZ by byla první neparlamentní stranou od poloviny 90. let, která by pronikla do uzavřeného klubu pěti stran, které ovládají českou parlamentní i vládní politiku. (Unie svobody, která vznikla v roce 1998, nebyla novým, "nesystémovým" prvkem, protože vznikla odštěpením od občanských demokratů.)


Zelení jako Čistí
Cizorodost zelených ve vztahu k existujícímu systému může mít mnoho dopadů. Současný systém zplodil notnou dávku klientelismu a korupce. Někteří politologové opakovaně upozorňují, že české strany fungují spíše jako firmy s ekonomickými zájmy než jako skutečné politické subjekty. Navíc jako firmy, které spolu někdy soutěží, ale často se za scénou propojují s pomocí kartelových dohod.
Napříč spektrem se navíc čas od času formují účelová politická bratrstva. Například v kauzách Investiční a Poštovní banky, nákupu bojových letounů Gripen, Konsolidační agentury či obhajoby zájmů soukromých televizí tak najdeme ta nejnepravděpodobnější spojenectví politiků z různých stran.
Formování takových bratrstev je možné hlavně proto, že v uzavřeném a neměnícím se prostředí sněmovní politiky zná každý každého. Strany si sice navzájem vidí do karet, ale v zásadních věcech se často řídí heslem "ruka ruku myje". Do této hry byla už dávno zatažena i komunistická strana.
Toto vše je, jak ukazují průzkumy veřejného mínění, jedním ze zdrojů opakovaně vyjadřované nedůvěry občanů v politiku. Zelení by v takovém prostředí působili jako nesystémový faktor, který by už svou přítomností ve sněmovně či vládě mnohé zákulisní vazby narušoval, či přímo rozbíjel.
Od bývalého vedení SZ sice slyšíme, že něco podobného od bursíkovské SZ nelze očekávat, ale skutečností je, že pro současný systém je hrozbou už samotná nepředvídatelnost SZ ve sněmovní či vládní politice.


Rudé nebezpečí zmizelo?
Jeden přínos zelených se projevuje už nyní. Jakmile se začali jevit jako téměř jistý kandidát na vstup do parlamentu, ustalo divadelní představení na téma "buď bude pravicová koalice ODS a lidovců, anebo nám hrozí rudé nebezpečí". Tento mobilizační étos uměle polarizoval českou předvolební politiku do naprostých extrémů.
ODS si dokonce nechala vyrobit předvolební agitky, v nichž hrozí vládou KSČSSD. Někteří komentátoři si udělali byznys ze strašení omezováním občanských svobod a médií po volbách, pokud by měla mít ČSSD s KSČM většinu.
Čerstvý vítr v podobě reálných šancí zelených vstoupit do nejvyšší politiky tuto mobilizační šarádu odfoukl jako domeček z karet a analytici se začínají věnovat více stranickým programům.
Mnohem jasněji tak vychází na světlo neuvěřitelná míra populismu některých stran. Zjišťujeme například, že v Česku máme ve skutečnosti dvě velké sociálně demokratické strany, protože některé sociální výdaje slibované ODS stavějí tuto stranu téměř nalevo od ČSSD. Volání zelených po vyšší kvalitě života zase nemilosrdně vyjevuje neschopnost ČSSD využít dobrých hospodářských výsledků k tomu, aby potřebnými reformami oslovila rostoucí střední třídy.


Bude normální vláda
Případný vstup SZ do sněmovny též znamená, že v závislosti na volebních výsledcích ODS a ČSSD bude mít Česká republika po volbách nejspíš normální většinovou vládu, v níž bude SZ v koalici buď s ODS a lidovci, nebo s ČSSD a lidovci. Obě varianty jsou lepší než velká koalice či menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. Anebo jinak: je lepší, když se o velké koalici či menšinové vládě ČSSD mluví jako o nejposlednějších možnostech, a nikoliv poněkud rezignovaně jako o nevyhnutelnostech.
V každém případě je už teď jasné, že i kdyby SZ zůstala ve sněmovně jen jedno volební období, nebo i kdyby se vláda, v níž by byla přítomna, rozpadla, na zabetonovaný český politický systém to může mít především pozitivní dopady.

AUTOR: Jiří Pehe
Autor, politolog, je ředitelem New York University v Praze
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí