Krávu zabijete, až když umíráte hlady
Je mu pouhých sedmatřicet, přesto už dvanáct let zastává nejvyšší manažerské
posty. Dva roky řídí největší českou firmu: státem kontrolovaný energetický
gigant ČEZ, o němž se před volbami mluví čím dál častěji. Třeba v souvislosti s
jeho účastí na předvolební akci ČSSD. "Stále si myslím, že jsem nic nepatřičného
neudělal," říká Martin Roman.
Je mu pouhých sedmatřicet, přesto už dvanáct let zastává nejvyšší manažerské posty. Dva roky řídí největší českou firmu: státem kontrolovaný energetický gigant ČEZ, o němž se před volbami mluví čím dál častěji. Třeba v souvislosti s jeho účastí na předvolební akci ČSSD. "Stále si myslím, že jsem nic nepatřičného neudělal," říká Martin Roman.
HN: Koho budete volit?
Volit určitě budu. A to tu stranu, která bude mít nejracionálnější program. Ještě nejsem pevně rozhodnut. Ale i kdybych byl, to je věc, kterou si vždy nechávám striktně pro sebe.
HN: Soudě dle vaší účasti na úterní předvolební akci ČSSD vám asi nezbude než volit sociální demokraty.
Hodně jsem přemýšlel, jestli jsem tím udělal věc hodnou toho, aby se ocitla na otvíráku Hospodářských novin. I zpětně jsem si vyhodnotil, že jsem nic nepatřičného neudělal. Neumím si představit, že ve volební kampani politici minou všechny podniky, které mají něco společného se státem. Že by se Francouzi vyhýbali návštěvě EdF, Italové návštěvě Enelu...Každá energetika je vždy provázána se státem. V okamžiku, kdy premiér vyjádří zájem navštívit naši elektrárnu, neumím si představit, že by nějaký ředitel řekl: pane premiére, nejezděte sem, je volební kampaň.
HN: Problém je, že ta akce byla čistě stranická a vy jste byl na pozvánce uveden jako host při prezentaci ekologického manifestu ČSSD.
Já žádnou pozvánku neviděl, nevěděl jsem to, stal jsem se objektem něčeho, co nedokážu ovlivnit.
HN: Vaše firma před volbami raději stáhla plakáty propagující zelenou energii, aby se nepletly s plakáty Strany zelených. A pak si nespočítáte, jaký ohlas bude mít vaše účast na akci ČSSD?
Chápal bych vaše výhrady, kdybych si svolal všechny zaměstnance na dvůr a tam nechal pana premiéra deset minut promlouvat o tom, jak je skvělý a proč je třeba jej volit. Ale v té zasedačce jsem byl já, pan premiér a dva lidé z vedení Severočeských dolů. Copak to je nějaká politická agitace?
HN: V té místnosti byla taky spousta funkcionářů ČSSD, novinářů a premiér, kterému jste radil, co má ve stranickém programu.
Ano, já jsem si tím programem listoval ve volné chvíli, když pan premiér hovořil, a protože mě logicky zajímá názor ČSSD na prolomení těžebních limitů, když o tom pan premiér hovořil, podal jsem mu program. Co je na tom špatného? Možná nemám správnou míru politické citlivosti. Ale je otázka, jestli nejsme papežštější než papež. Naše elektrárny navíc jen minulý rok navštívili Miroslav Kalousek, Mirek Topolánek, Stanislav Gross, Martin Říman, Vladimír Remek a Vojtěch Filip. Všichni politici chtějí mít logicky informace o elektrárnách a jezdí se na ně dívat.
HN: Neobáváte se, že pokud volby vyhraje někdo jiný než ČSSD, může taková věc přispět k vašemu konci?
Prostě věřím, že ti, kteří budou rozhodovat o osudu společnosti ČEZ, jsou natolik zkušení, že si takovouhle věc dokáží vyhodnotit a že budeme hodnoceni na základě našich výsledků. Podívejte, já se do své pozice nedostal proto, že jsem sympatizantem nějaké strany. Měl jsem to štěstí, že jsem se do čela společnosti dostal v době, kdy byl premiérem Vladimír Špidla, a jeho těžko může někdo podezřívat z nějakého klientelismu.
Noviny nejradši píší, jak zdražujeme
HN: Pro politiky mohou být citlivou otázkou ceny elektřiny. Před pár lety se říkalo: až se dokončí Temelín, ceny klesnou, až se dokončí integrace všech firem do tzv. Super ČEZ, ceny budou moci být nižší. Jenže ony stále stoupají. Proč?
Toto téma se velmi obtížně komunikuje. Zaměstnanci se ptají: pane řediteli, proč se nebráníte v novinách, proč neříkáte, že cena je u nás stále o tolik nižší než v Německu? A já říkám, to je proto, protože novinám se lépe píše o tom, jak zlý ČEZ zdražuje, a ne, jak je skvělý, že udržuje cenu o 70 procent níže než v Německu.
HN: Proč se srovnáváte právě s Německem, kde je výrazně vyšší kupní síla obyvatelstva?
Tak se můžeme srovnat s Itálií, Rakouskem, kde jsou ceny mnohem vyšší. Ale v Německu sídlí burza elektřiny pro střední Evropu. Německo určuje ceny pro celý region. V Česku jsou ceny nižší i než na Slovensku či v Maďarsku, s Polskem jsme zhruba nastejno.
HN: ČEZ měl za loňský rok konsolidovaný zisk přes 20 miliard korun. Jaký by musel být váš zisk, aby se už zdražovat nemuselo?
V tržní ekonomice se nestanovují ceny podle zisku, ale podle trhu. A shodou okolností měl loni poprvé ČEZ kladnou hodnotu výnosnosti kapitálu v porovnání s tím, kdyby akcionáři své peníze investovali do nějakých bezpečných instrumentů, třeba státních dluhopisů. Aby to bylo lépe pochopitelné: akcionáři mají v ČEZ 300 miliard kapitálu a od něj čekají nějakou výnosnost, řekněme osm procent. Vezme-li se zisk, od něho se odečte cena peněz, pak ČEZ až do loňského roku vlastně pálil hodnotu akcionářů. Dvacet miliard zisku by bylo hodně peněz, kdybyste do podnikání investoval pět miliard. Ale když investujete 300 miliard, kolik byste očekával, že vám to bude vynášet?
HN: Jaká je tedy podle vás správná úroveň zisku ČEZ, aby akcionáři neprodělávali?
ČEZ není v návratnosti kapitálu nejziskovější v Evropě. Ani náhodou, je někde ve středu. A ještě před dvěma lety byl poslední. My nestanovujeme ceny podle toho, jakou chceme mít návratnost kapitálu. Zvýšení ceny stanovil trh při aukci elektřiny, kterou nám nařídil antimonopolní úřad. A ta aukce vyhnala cenu o patnáct procent.
HN: Dobře, ale jaký by tedy měl být ten zisk?
To nelze takto říci.
HN: Pokud se dá říci, jaký zisk je nízký, pak musí být možné říci i to, jaký zisk je podle vašeho názoru optimální.
Málo je vše, když akcionáři ztrácejí na své investici. A to se láme někde na hranici zisku kolem těch dvaceti miliard.
HN: Proč je výhodné, aby stát držel v ČEZ většinu? Ptáme se proto, protože před volbami se rozjíždějí debaty o privatizaci, a vypadá to tak, že ČEZ v nejbližších letech privatizován nebude.
Vše má své výhody i nevýhody. Paradoxně většina velkých energetických společností je vlastněna či spoluvlastněna státem. Ze čtyř největších v Evropě jsou tři pod vlivem státu: EdF, Enel a RWE. Těžko budeme říkat, že Itálie či Německou nejsou tržní ekonomiky. Energetika je a čím dál více bude o bezpečnosti. Zdrojů, ze kterých se bude energie vyrábět, bude do budoucna ubývat. A to se může stát důležité i z pohledu nezávislosti států. Druhá věc je, že když začne kapitál firmy vynášet osm procent, pak je otázka, jestli by stát uměl ty peníze zhodnotit prodejem lépe. Ale jde ryze o rozhodnutí akcionářů.
HN: Když se vás akcionář zeptá, co je pro budoucnost ČEZ nejlepší, co mu jako manažer poradíte?
Tak mu radu nedám. Já bych mu řekl výhody i nevýhody obou variant. Stát se může teoreticky dostat do situace, že bude nutně potřebovat sto miliard, a v tom okamžiku se bude rozhodovat jinak, než když budou argumenty pro a proti vyvážené. Je to podobné, jako když máte krávu a zároveň máte doma chleba, pak krávu nemusíte zabíjet a bude vám dávat mléko. Ale když nemáte nic jiného než tu krávu a umíráte hladem, tak ji musíte zabít a rozporcovat.
Do politiky nikdy nevstoupím
HN: Váš kolega z představenstva ČEZ Alan Svoboda byl obviněn kvůli obchodu s akciemi ČEZ. Zkuste nám vysvětlit, o čem tento případ, který vypadá jako klasická ukázka insider tradingu, svědčí. O nezkušenosti, bohorovnosti?
Já vám přečtu citát z časopisu Týden, který vyšel asi tři týdny poté, co Alan ty akcie koupil. Citace: "K zajímavému a chvályhodnému činu se odhodlal Alan Svoboda. Nakoupil 7500 akcií ČEZ a později dokoupil další. Jako člen nejvyššího vedení přitom mohl cenné papíry pořídit v rámci opčního programu za méně než 150 korun. Pokud by toho Svoboda využil, ušetřil by přes čtyři milióny korun. Proč to Svoboda udělal? Vysvětlení je jediné. Chtěl tím dát najevo, že akciím věří. V českých poměrech jde o mimořádný skutek."
HN: A s takovým hodnocením vy souhlasíte?
Chci říci, jaké mohou existovat úhly pohledu. Alan Svoboda akcie nakupoval v době, kdy všichni analytici říkali, že mají hodnotu šest set korun, v době, kdy akcie začaly náhle padat. On si prostě neuvědomil, že se za tři dny zveřejňují hospodářské výsledky. Ty přitom nic neovlivnily, byl in-line s očekáváním analytiků, kurs se pohnul o půl procenta. Alan vydělal 37 tisíc korun. Dva dny potom, kdy se výsledky projeví, kurs spadl a on byl v minusu. Rozhodně se neobohatil z toho, že by měl nějaké informace. Navíc to oznámil Komisi pro cenné papíry. Kdyby chtěl něčeho zneužít, nakoupí to přes příbuzné.
HN: Člen vedení ČEZ asi nemá zapotřebí riskovat kvůli 37 tisícům. Říkáte, že si to neuvědomil. Stejně tak vy jste si neuvědomil, co může způsobit vaše přítomnost na akci ČSSD. Není to znak bohorovnosti, díky níž vám unikají některé věci?
Nepoznal jsem v životě člověka, kterému nikdy nic neuniklo. Všichni jsme chybující lidé. Myslím ale, že to je znak toho, že řídit firmu, která má hodnotu 500 miliard, obnáší práci 14 hodin denně a člověk nemá čas na detaily.
HN: Je vám sedmatřicet. Celý profesní život děláte někde šéfa. Co budete dělat za pět let?
Třeba budu učit na vysoké škole ekonomického směru. Tahle práce se nedá dělat třicet let.
HN: Politika vás neláká?
To mohu naprosto jednoznačně vyloučit. Jsem člověk zvyklý říkat vždy, co si myslí. A to se do politiky nehodí.
Martin Roman (37)
Vystudoval práva na Karlově univerzitě a absolvoval dvě roční ekonomické stáže v Německu a Rakousku. Ještě za studií začal v roce 1992 pracovat jako ředitel prodeje českého zastoupení firmy Wolf Bergstrasse ČR, s. r. o., která vyrábí bramborové lupínky.
O dva roky později nastoupil na svůj první vysoký manažerský post: v pětadvaceti letech se stal generálním ředitelem Janky Radotín. Firmu úspěšně řídil pět let. Další "štací" se stala ŠKODA HOLDING. V Plzni začínal jako předseda představenstva a generální ředitel ŠKODA, a. s., předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti ŠKODA HOLDING se stal v dubnu 2000. O čtyři roky později jej vláda Vladimíra Špidly vybrala do čela ČEZ, generálním ředitelem se stal 1. 4. 2004.
Martin Roman je ženatý a má dvě děti.
HN: Koho budete volit?
Volit určitě budu. A to tu stranu, která bude mít nejracionálnější program. Ještě nejsem pevně rozhodnut. Ale i kdybych byl, to je věc, kterou si vždy nechávám striktně pro sebe.
HN: Soudě dle vaší účasti na úterní předvolební akci ČSSD vám asi nezbude než volit sociální demokraty.
Hodně jsem přemýšlel, jestli jsem tím udělal věc hodnou toho, aby se ocitla na otvíráku Hospodářských novin. I zpětně jsem si vyhodnotil, že jsem nic nepatřičného neudělal. Neumím si představit, že ve volební kampani politici minou všechny podniky, které mají něco společného se státem. Že by se Francouzi vyhýbali návštěvě EdF, Italové návštěvě Enelu...Každá energetika je vždy provázána se státem. V okamžiku, kdy premiér vyjádří zájem navštívit naši elektrárnu, neumím si představit, že by nějaký ředitel řekl: pane premiére, nejezděte sem, je volební kampaň.
HN: Problém je, že ta akce byla čistě stranická a vy jste byl na pozvánce uveden jako host při prezentaci ekologického manifestu ČSSD.
Já žádnou pozvánku neviděl, nevěděl jsem to, stal jsem se objektem něčeho, co nedokážu ovlivnit.
HN: Vaše firma před volbami raději stáhla plakáty propagující zelenou energii, aby se nepletly s plakáty Strany zelených. A pak si nespočítáte, jaký ohlas bude mít vaše účast na akci ČSSD?
Chápal bych vaše výhrady, kdybych si svolal všechny zaměstnance na dvůr a tam nechal pana premiéra deset minut promlouvat o tom, jak je skvělý a proč je třeba jej volit. Ale v té zasedačce jsem byl já, pan premiér a dva lidé z vedení Severočeských dolů. Copak to je nějaká politická agitace?
HN: V té místnosti byla taky spousta funkcionářů ČSSD, novinářů a premiér, kterému jste radil, co má ve stranickém programu.
Ano, já jsem si tím programem listoval ve volné chvíli, když pan premiér hovořil, a protože mě logicky zajímá názor ČSSD na prolomení těžebních limitů, když o tom pan premiér hovořil, podal jsem mu program. Co je na tom špatného? Možná nemám správnou míru politické citlivosti. Ale je otázka, jestli nejsme papežštější než papež. Naše elektrárny navíc jen minulý rok navštívili Miroslav Kalousek, Mirek Topolánek, Stanislav Gross, Martin Říman, Vladimír Remek a Vojtěch Filip. Všichni politici chtějí mít logicky informace o elektrárnách a jezdí se na ně dívat.
HN: Neobáváte se, že pokud volby vyhraje někdo jiný než ČSSD, může taková věc přispět k vašemu konci?
Prostě věřím, že ti, kteří budou rozhodovat o osudu společnosti ČEZ, jsou natolik zkušení, že si takovouhle věc dokáží vyhodnotit a že budeme hodnoceni na základě našich výsledků. Podívejte, já se do své pozice nedostal proto, že jsem sympatizantem nějaké strany. Měl jsem to štěstí, že jsem se do čela společnosti dostal v době, kdy byl premiérem Vladimír Špidla, a jeho těžko může někdo podezřívat z nějakého klientelismu.
Noviny nejradši píší, jak zdražujeme
HN: Pro politiky mohou být citlivou otázkou ceny elektřiny. Před pár lety se říkalo: až se dokončí Temelín, ceny klesnou, až se dokončí integrace všech firem do tzv. Super ČEZ, ceny budou moci být nižší. Jenže ony stále stoupají. Proč?
Toto téma se velmi obtížně komunikuje. Zaměstnanci se ptají: pane řediteli, proč se nebráníte v novinách, proč neříkáte, že cena je u nás stále o tolik nižší než v Německu? A já říkám, to je proto, protože novinám se lépe píše o tom, jak zlý ČEZ zdražuje, a ne, jak je skvělý, že udržuje cenu o 70 procent níže než v Německu.
HN: Proč se srovnáváte právě s Německem, kde je výrazně vyšší kupní síla obyvatelstva?
Tak se můžeme srovnat s Itálií, Rakouskem, kde jsou ceny mnohem vyšší. Ale v Německu sídlí burza elektřiny pro střední Evropu. Německo určuje ceny pro celý region. V Česku jsou ceny nižší i než na Slovensku či v Maďarsku, s Polskem jsme zhruba nastejno.
HN: ČEZ měl za loňský rok konsolidovaný zisk přes 20 miliard korun. Jaký by musel být váš zisk, aby se už zdražovat nemuselo?
V tržní ekonomice se nestanovují ceny podle zisku, ale podle trhu. A shodou okolností měl loni poprvé ČEZ kladnou hodnotu výnosnosti kapitálu v porovnání s tím, kdyby akcionáři své peníze investovali do nějakých bezpečných instrumentů, třeba státních dluhopisů. Aby to bylo lépe pochopitelné: akcionáři mají v ČEZ 300 miliard kapitálu a od něj čekají nějakou výnosnost, řekněme osm procent. Vezme-li se zisk, od něho se odečte cena peněz, pak ČEZ až do loňského roku vlastně pálil hodnotu akcionářů. Dvacet miliard zisku by bylo hodně peněz, kdybyste do podnikání investoval pět miliard. Ale když investujete 300 miliard, kolik byste očekával, že vám to bude vynášet?
HN: Jaká je tedy podle vás správná úroveň zisku ČEZ, aby akcionáři neprodělávali?
ČEZ není v návratnosti kapitálu nejziskovější v Evropě. Ani náhodou, je někde ve středu. A ještě před dvěma lety byl poslední. My nestanovujeme ceny podle toho, jakou chceme mít návratnost kapitálu. Zvýšení ceny stanovil trh při aukci elektřiny, kterou nám nařídil antimonopolní úřad. A ta aukce vyhnala cenu o patnáct procent.
HN: Dobře, ale jaký by tedy měl být ten zisk?
To nelze takto říci.
HN: Pokud se dá říci, jaký zisk je nízký, pak musí být možné říci i to, jaký zisk je podle vašeho názoru optimální.
Málo je vše, když akcionáři ztrácejí na své investici. A to se láme někde na hranici zisku kolem těch dvaceti miliard.
HN: Proč je výhodné, aby stát držel v ČEZ většinu? Ptáme se proto, protože před volbami se rozjíždějí debaty o privatizaci, a vypadá to tak, že ČEZ v nejbližších letech privatizován nebude.
Vše má své výhody i nevýhody. Paradoxně většina velkých energetických společností je vlastněna či spoluvlastněna státem. Ze čtyř největších v Evropě jsou tři pod vlivem státu: EdF, Enel a RWE. Těžko budeme říkat, že Itálie či Německou nejsou tržní ekonomiky. Energetika je a čím dál více bude o bezpečnosti. Zdrojů, ze kterých se bude energie vyrábět, bude do budoucna ubývat. A to se může stát důležité i z pohledu nezávislosti států. Druhá věc je, že když začne kapitál firmy vynášet osm procent, pak je otázka, jestli by stát uměl ty peníze zhodnotit prodejem lépe. Ale jde ryze o rozhodnutí akcionářů.
HN: Když se vás akcionář zeptá, co je pro budoucnost ČEZ nejlepší, co mu jako manažer poradíte?
Tak mu radu nedám. Já bych mu řekl výhody i nevýhody obou variant. Stát se může teoreticky dostat do situace, že bude nutně potřebovat sto miliard, a v tom okamžiku se bude rozhodovat jinak, než když budou argumenty pro a proti vyvážené. Je to podobné, jako když máte krávu a zároveň máte doma chleba, pak krávu nemusíte zabíjet a bude vám dávat mléko. Ale když nemáte nic jiného než tu krávu a umíráte hladem, tak ji musíte zabít a rozporcovat.
Do politiky nikdy nevstoupím
HN: Váš kolega z představenstva ČEZ Alan Svoboda byl obviněn kvůli obchodu s akciemi ČEZ. Zkuste nám vysvětlit, o čem tento případ, který vypadá jako klasická ukázka insider tradingu, svědčí. O nezkušenosti, bohorovnosti?
Já vám přečtu citát z časopisu Týden, který vyšel asi tři týdny poté, co Alan ty akcie koupil. Citace: "K zajímavému a chvályhodnému činu se odhodlal Alan Svoboda. Nakoupil 7500 akcií ČEZ a později dokoupil další. Jako člen nejvyššího vedení přitom mohl cenné papíry pořídit v rámci opčního programu za méně než 150 korun. Pokud by toho Svoboda využil, ušetřil by přes čtyři milióny korun. Proč to Svoboda udělal? Vysvětlení je jediné. Chtěl tím dát najevo, že akciím věří. V českých poměrech jde o mimořádný skutek."
HN: A s takovým hodnocením vy souhlasíte?
Chci říci, jaké mohou existovat úhly pohledu. Alan Svoboda akcie nakupoval v době, kdy všichni analytici říkali, že mají hodnotu šest set korun, v době, kdy akcie začaly náhle padat. On si prostě neuvědomil, že se za tři dny zveřejňují hospodářské výsledky. Ty přitom nic neovlivnily, byl in-line s očekáváním analytiků, kurs se pohnul o půl procenta. Alan vydělal 37 tisíc korun. Dva dny potom, kdy se výsledky projeví, kurs spadl a on byl v minusu. Rozhodně se neobohatil z toho, že by měl nějaké informace. Navíc to oznámil Komisi pro cenné papíry. Kdyby chtěl něčeho zneužít, nakoupí to přes příbuzné.
HN: Člen vedení ČEZ asi nemá zapotřebí riskovat kvůli 37 tisícům. Říkáte, že si to neuvědomil. Stejně tak vy jste si neuvědomil, co může způsobit vaše přítomnost na akci ČSSD. Není to znak bohorovnosti, díky níž vám unikají některé věci?
Nepoznal jsem v životě člověka, kterému nikdy nic neuniklo. Všichni jsme chybující lidé. Myslím ale, že to je znak toho, že řídit firmu, která má hodnotu 500 miliard, obnáší práci 14 hodin denně a člověk nemá čas na detaily.
HN: Je vám sedmatřicet. Celý profesní život děláte někde šéfa. Co budete dělat za pět let?
Třeba budu učit na vysoké škole ekonomického směru. Tahle práce se nedá dělat třicet let.
HN: Politika vás neláká?
To mohu naprosto jednoznačně vyloučit. Jsem člověk zvyklý říkat vždy, co si myslí. A to se do politiky nehodí.
Martin Roman (37)
Vystudoval práva na Karlově univerzitě a absolvoval dvě roční ekonomické stáže v Německu a Rakousku. Ještě za studií začal v roce 1992 pracovat jako ředitel prodeje českého zastoupení firmy Wolf Bergstrasse ČR, s. r. o., která vyrábí bramborové lupínky.
O dva roky později nastoupil na svůj první vysoký manažerský post: v pětadvaceti letech se stal generálním ředitelem Janky Radotín. Firmu úspěšně řídil pět let. Další "štací" se stala ŠKODA HOLDING. V Plzni začínal jako předseda představenstva a generální ředitel ŠKODA, a. s., předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti ŠKODA HOLDING se stal v dubnu 2000. O čtyři roky později jej vláda Vladimíra Špidly vybrala do čela ČEZ, generálním ředitelem se stal 1. 4. 2004.
Martin Roman je ženatý a má dvě děti.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
