Výlet do zakázané zóny? Platí se v dolarech

Žádné obchody, stánky se suvenýry ani restaurace. Jen stopy divokých zvířat ve sněhu uprostřed města. Černobylská radioaktivní zóna - místo jako stvořené pro extrémní turistiku.
"14.00 - 14.30 hod: oběd. Nezávadnost jídla zaručena," nabízí v programu svého výletu jedna z kyjevských agentur.
Vše je překvapivě snadné. Místo, kde se před dvaceti lety odehrála největší jaderná havárie v historii, si může prohlédnout prakticky každý. Pocit nebezpečí, unikátní příroda i zvědavost lákají dobrodruhy z celého světa. A ukrajinské cestovní agentury se na nich naučily vydělávat.
"15.00 - 17.00 hodin: návštěva vrakoviště s kontaminovanými vozidly. Tisíce nákladních aut, vrtulníků a obrněných vozidel nasáklých radioaktivitou tak, že je nebezpečné se k nim jen přiblížit," slibují zájemcům.
A těch je stále více. Díky rostoucí zvědavosti turistů vzrostly ceny za výlet do zóny už čtyřnásobně. Člověk, který by chtěl do Černobylu jet sám s průvodcem, dnes musí zaplatit přes tři sta dolarů.

Turistů přibývá, Černobylu přinášejí peníze
Nebezpečí prý nehrozí. Pokud se návštěvník drží pokynů - neopouští vyasfaltované cesty, nepije vodu z kohoutku, nic nejí a nedotýká se předmětů venku - nedostane se mu během dne do těla více radioaktivity než během dvouhodinové cesty v letadle.
Oblasti s nebezpečně vysokou mírou radioaktivity jsou označeny žlutočervenými cedulemi.
U jedné z nich, na křižovatce v městečku Pripjať, pár kilometrů od elektrárny, zastavuje červená omlácená lada. Z ní vystupuje dvojice mužů s drahými fotoaparáty. "Běžných lidí sem moc nejezdí. Jsou to spíš vědci, ekologové a novináři," říká Sergej Ivančuk, vlastník jedné z agentur, která turisty do oblasti vozí.
S nápadem, že by se černobylská oblast mohla využívat na eko-turistiku, přišla před čtyřmi lety OSN. Je to jedna z možností, jak do zóny dostat peníze (od výbuchu "spolykal" Černobyl sto miliard dolarů dotací, ať už od sovětské a ukrajinské vlády či mezinárodních agentur).
V roce 2002, kdy se do zóny začala vydávat povolení, přijelo jen velmi málo lidí. O dva roky později jich bylo už téměř tisíc. Teď, v období před výročím katastrofy, jsou to stovky každý měsíc.

Za židovskými památkami do zakázané zóny
"Černobyl je jen okrajovou částí našeho podnikání," říká bezchybnou angličtinou Ivančuk. Je oblečený v džínách, trackových botách a červenobílé gore-texové bundě, vše od známých značek.
Jeho kanceláři, která sídlí kousek od Kyjeva, se docela daří.
Do zakázané zóny může většinou jen jedna skupina denně. Agentura zařídí povolení od ukrajinského ministerstva vnitra, odvoz k hotelu, průvodce v několika jazycích i stravu. Jezdí sem Američané, Rusové i Australané.
"Občas se najdou skuteční nadšenci. Včera jsem do půl jedenácté večer jezdil po Černobylu s chasidskými židy z Izraele. Kolik jich mohlo být? No, nejmíň sto. Byly jich prostě dva autobusy a chtěli vidět jen židovské památky," kroutí Sergej nevěřícně hlavou.
Černobyl se v nabídce cestovních agentur nejčastěji nachází v kolonce ekologická turistika.
Představa, že zakázaná zóna je jen mrtvá radioaktivní poušť, je totiž zcela mylná. Zdejší krajina plná mokřadů a borovicových lesů, z níž zmizeli lidé, začala po katastrofě žít po svém a vznikl unikátní ekosystém.
"Je tu zakázané lovit zvířata, a tak se rozmnožily všechny možné druhy," říká Černov.
V Černobylu se objevila zvířata, která tu před výbuchem nebyla vůbec k vidění - rys, výr, hnízdící labutě či rackové. Lesy jsou plné jezevců, bobrů, kanců (během prvních dvou let po tragédii se jejich počet zvýšil osmkrát), jelenů, losů, lišek, vyder či mývalů.
Na ulici lze občas zahlédnout divoké prase, zapřažené do povozu místo koně či dobytka. "Zvířata tu částečně ztratila strach z člověka," vysvětluje Černov. Šťastlivci mohou během "černobylského safari" zahlédnout i medvědy.

Radioaktivní parohy a ptáci hnízdící v sarkofágu
V řece žijí stovky druhů ryb. "Jednou jsme tu viděli dvoumetrového sumce," říká Sergej Ivančuk. Voda se využívala k tomu, aby chladila reaktor. Ryby, které v ní dnes plavou, jsou radioaktivní - jejich orgány jsou plné plutonia a cesia. Proto je jejich lov zakázán.
Stejné je to i ostatními zvířaty - jsou jinak zdravá, ale radioaktivní. Parohy shozené jedním z černobylských losů obsahovaly tolik stroncia, že nebylo povoleno je odvézt ze zóny. "Zdá se, že zvířata necítí radiaci a obývají různé oblasti bez ohledu na to, nakolik jsou zasažené," řekl stanici BBC radioekolog Sergej Gašak.
Spousta ptáků například hnízdí přímo uvnitř betonového sarkofágu, který ukrývá radioaktivní trosky nad vybuchlým čtvrtým reaktorem černobylské elektrárny. "Špačci, holuby, vlaštovky, rehkové - viděl jsem tu hnízda a našel jsem vejce," řekl Gašak.
Nejhorší genetické mutace, způsobené radioaktivitou, ale rychle zmizely. Ekosystém prošel po katastrofě několika stádii - všechny rostliny a zvířata, nejhůře zasažené radiací, vymřely hned v prvním roce. V dalších šesti letech se příroda pozvolna zotavovala.
Místní chlouba, slavný kůň Przewalského, byl do Černobylu přivezen dva roky po katastrofě. Z původních sedmnácti kusů se jejich počet zvýšil už téměř na devadesát, a Černobyl je jedním z mála míst, kde se vyskytují jejich stáda ve volné přírodě.
Úspěšně se tu množí i zubři, dovezení po jaderné havárii ze sousedního Běloruska.
Ukrajinská vláda zvažuje, že vyhlásí třicetikilometrovou evakuovanou zónu za přírodní rezervaci nebo národní park. Celkem tu žije už sto druhů, zanesených v Červené knize nejohroženějších.