Vojáci a živá voda

Vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách, největší výcvikový prostor v České republice, otvírá své okrajové části

Dravec krouží nad zelenými kopci. Voda prostupuje krajinou u Karlových Varů. Příroda vypadá tak nedotčeně, že si mnohý divák nejspíš pomyslí: Dílo počítače. Tato zdánlivě neskutečná, snová krajina však doopravdy existuje. Leží v Doupovských horách a podle jejich nejvyššího vrcholu dostala název vojenský újezd Hradiště.

Probíhají zde velké změny. Újezdní úřad vyšel vstříc starostům sousedních obcí a přichystal zpřístupnění některých okrajových částí újezdu. Od 1. prosince loňského roku se může vstupovat do jihovýchodního území, které navazuje na zámecký park u obce Valeč. Další zpřístupněný pruh leží na jihu újezdu a byl otevřen na začátku letošního roku. "V druhém pololetí ještě zpřístupníme část západního území od Kyselky směrem do Žalmanova," uvedl přednosta újezdního úřadu podplukovník Peter Dellamária.

Turisté se tak legálně dostanou například ke Skalkám skřítků, unikátní přírodní památce vulkanického původu tvořené asi šedesáti válcovitými dutinami o hloubce až čtyři metry. Ale to bude vše, na severu újezdu se žádné otevření nechystá, tam by civilisty mohla ohrozit střelba. Armáda si také ponechala právo zpřístupněné prostory kdykoli opět uzavřít, i bez udání důvodu. "Přistoupili bychom k tomu, kdyby tam například vznikaly černé skládky," prohlásil přednosta. Otevření části újezdu lidé z okolních obcí uvítali, ale již se objevily i první problémy s pytláky. A také s neukázněnými turisty, kteří pokračují dál do míst, kam je vstup stále zakázán.

ODKUD TEČE MATTONKA. Újezd neslouží jen vojákům. Závod Mattoni v něm má přes padesát vrtů. Veškerá jeho produkce minerálních vod pochází ze západní části újezdu, přiléhající k obci Kyselka. O něco severněji, poblíž vesnice Korunní, čerpá vodu i firma Karlovarská Korunní kyselka.

Zakázaná vojenská zóna začíná kousek od Ohře. Silnici z Kyselky do někdejšího Doupova lemují oplocené domečky, které ukrývají vrty. Pak cestující narazí na dopravní značku oznamující začátek obce Horní Lomnice. Žádné budovy tam však nestojí. O kousek dál další tabule, tentokrát s přeškrtnutým názvem. Jde o zdejší specialitu, hned v bývalém Zakšově se situace opakuje. Nikde žádní lidé, žádná domácí zvířata a ani jeden dům. Jen dva páry opuštěných cedulí u vozovky.

MLHY VE STEPÍCH. "Značení jsme k bývalým obcím umístili kvůli orientaci," vysvětluje Petr Česák, zástupce přednosty újezdního úřadu. V Doupovských horách bývají časté mlhy a dlouhé zimy s vánicemi. Snadno zde lze zabloudit, nějaké orientační body jsou tedy nutné. Názvy bývalých obcí je dosud možné najít i na mapách, ale družicové snímky neklamně ukazují, že vegetace si již skoro všechno vzala zpátky.

Po druhé světové válce tu zaniklo kolem šedesáti vesnic, samot a dvorců. Většinou už je připomínají jen zplaněné ovocné stromy a občas zbytky zdi. Někdejší terasovitá pole, kde se pěstoval hlavně proslulý doupovský oves a len, zarůstají náletovými porosty, šípky, břízami, habry. Probíhá tu obrovský přírodovědecký experiment. Vědci mohou studovat, co se stane s územím, kde člověk přestal hospodařit. Z Jánského vrchu je úchvatný pohled. Nikde žádné sloupy, žádné dráty, jen obrovské lesostepní plochy a zalesněný hřeben zvaný Pustý zámek.

Rodí se bukový prales. Daří se zde rostlinám, které jinde člověk vytlačil, například orchidejím. Zoologové tu napočítali přes padesát druhů savců. Jeleni jsou kapitální, z mysliveckého hlediska jde o jeden z nejlepších revírů v republice. Nikdo zde nepoužíval umělá hnojiva ani jiné postřiky, nehlučí auta ani turisté, takže vznikl ptačí ráj. Žijí tady vzácní černí čápi, luňáci, tetřívci, orli, celkem 260 druhů opeřenců. V Doupovských horách se také, jako na jediném místě v Čechách, vyskytuje užovka stromová, had dorůstající až do dvou metrů.

NĚMÝ SVĚDEK. Z bývalého okresního města Doupov se dochovalo jen silo u někdejší vlečky a schody ke gymnáziu. Některé budovy vzaly za své v rámci vojenského výcviku, na ostatní čekala demolice. Příroda zvítězila. Stromy rostou i tam, kde bývala velká stavení, zámek, kostel, klášter, nádraží, dlážděné ulice a náměstí. Do města vedla úzkorozchodná železnice. Tato technická památka se částečně dochovala až do počátku 90. let. Tehdy zažil vojenský prostor nájezdy hledačů pokladů a zloději ukradli i koleje. Nedaleko od Doupova se dosud tyčí trosky pseudogotické hrobky Zedtwitzů.

Ve východní části újezdu stála obec Tureč. Teď je tam cvičiště řízení bojových vozidel a ubytovací prostor. Jednotka protiletecké obrany ze Strakonic je právě na cvičení. Vojáci bydlí ve stanech, vozidla kryjí maskovací sítě. Z bývalé fary se stala kuchyň, z někdejší školy štáb cvičících vojsk, v hospodě sídlí správce zařízení. Na první pohled je patrné, že profesionální vojáci jsou zdatní, ale mnohým již šedivějí vlasy. Rozdíl mezi mužstvem a důstojníky se opticky poněkud setřel. Návštěvník si připadá trochu jako kdysi na manévrech záložáků. Ale jeden rozdíl bije do očí - místo vyhloubené jámy dnes armáda používá ekologické chemické záchody. Přestože místy ještě leží sníh, střelbám sekundují hasiči, aby případný požár mohl být uhašen hned v zárodku.

UNIKÁTNÍ CVIČIŠTĚ. Hradiště je nejrozlehlejším vojenským újezdem v Česku. Široko daleko se tak velký armádní prostor nenajde. Je tu například letecká střelnice Dvoračky, ženijní cvičiště Brodce, pěší střelnice Plešivec, tanková střelnice Mětikalov, součinnostní střelnice Žďár a další výcviková zařízení. Vojáci armád NATO zde cvičili s nadšením, zvláště Nizozemci oceňují kopce. Někteří jednotlivci se i vracejí, aby svým rodinám ukázali krásu zdejšího kraje.

Protože válka v Iráku dolehla na mnohé jednotky, které by jinak mohly cvičit na Doupově, zahraniční vojska už Hradiště nevyužívají tak jako dříve. Přednosta újezdního úřadu Dellamária je však spokojen s tím, jak výcvikový prostor letos využívají české jednotky. Ve druhém pololetí se zde bude konat největší cvičení české armády od její profesionalizace.