Uhlí je čisté
Nad zdražováním energie se zamýšlel Roman Pravda v článku Jakou zvolit energii v
Ekonomu č. 16/2006.
Nad zdražováním energie se zamýšlel Roman Pravda v článku Jakou zvolit energii v Ekonomu č. 16/2006.
Autor příspěvku dává do souvislosti chystané investice do obnovy uhelných elektráren s budoucími náklady na emisní povolenky a doporučuje odvrátit se od uhelné energetiky. Nicméně opomíjí důležitá fakta. Nově budované uhelné energetické bloky budou dosahovat podstatně vyšší účinnosti než bloky dnešní, díky dokonalejšímu spalování proto budou vypouštět méně emisí. Oproti současnému stavu se tedy náhradou zastaralých uhelných elektráren životní prostředí dále zlepší a dojde zároveň k reálné úspoře emisních povolenek!
Moderní uhelná energetika už znečišťuje životní prostředí minimálně, začínají se dokonce stavět elektrárny s emisemi blízkými nule. To panu Pravdovi zřejmě není vůbec známo.
Vhodné "uhelné" technologie jsou k dispozici. K nejvhodnějším patří spojení tlakového zplyňování uhlí a paroplynového cyklu (IGCC). Jde o technologii s nejvyšší možnou účinností energetické přeměny. Syntézní plyn vzniklý ve zplyňovacích reaktorech vyrábí ve spalovací turbině elektrickou energii a odpadní teplo se využívá k výrobě vysokotlaké páry pro parní turbosoustrojí.
Často se naopak zapomíná na to, že výstavba velké části tzv. čistých zdrojů energie (zejména větrných a slunečních elektráren) je energeticky velmi náročná v poměru k výkonu, který tato zařízení během svého provozu poskytují. Zjednodušeně řečeno, vstupy jsou energeticky nákladné a energetický zisk z nich nízký.
O něco lepší je situace při použití biomasy, nicméně i tady se většinou musí biomasa dosušovat, skladovat, což spotřebovává energii a ovlivňuje konečnou bilanci efektivnosti. Pokud jde o vodní elektrárny - naše země již, bohužel, svůj potenciál v této oblasti téměř vyčerpala a stavba dalších velkých zdrojů není možná.
Nejvíce investičně náročná je jaderná energetika. Určitě by stálo za to vědět, kolik energie, včetně např. pohonných hmot, se spotřebuje na výstavbu jaderné elektrárny, a tedy kolik se uvolní škodlivin emitovaných do ovzduší.
Stejně by se mělo postupovat při ohodnocení zpracování jaderného odpadu.
MARCELA ŠAFÁŘOVÁ
ředitelka Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí Most
Autor příspěvku dává do souvislosti chystané investice do obnovy uhelných elektráren s budoucími náklady na emisní povolenky a doporučuje odvrátit se od uhelné energetiky. Nicméně opomíjí důležitá fakta. Nově budované uhelné energetické bloky budou dosahovat podstatně vyšší účinnosti než bloky dnešní, díky dokonalejšímu spalování proto budou vypouštět méně emisí. Oproti současnému stavu se tedy náhradou zastaralých uhelných elektráren životní prostředí dále zlepší a dojde zároveň k reálné úspoře emisních povolenek!
Moderní uhelná energetika už znečišťuje životní prostředí minimálně, začínají se dokonce stavět elektrárny s emisemi blízkými nule. To panu Pravdovi zřejmě není vůbec známo.
Vhodné "uhelné" technologie jsou k dispozici. K nejvhodnějším patří spojení tlakového zplyňování uhlí a paroplynového cyklu (IGCC). Jde o technologii s nejvyšší možnou účinností energetické přeměny. Syntézní plyn vzniklý ve zplyňovacích reaktorech vyrábí ve spalovací turbině elektrickou energii a odpadní teplo se využívá k výrobě vysokotlaké páry pro parní turbosoustrojí.
Často se naopak zapomíná na to, že výstavba velké části tzv. čistých zdrojů energie (zejména větrných a slunečních elektráren) je energeticky velmi náročná v poměru k výkonu, který tato zařízení během svého provozu poskytují. Zjednodušeně řečeno, vstupy jsou energeticky nákladné a energetický zisk z nich nízký.
O něco lepší je situace při použití biomasy, nicméně i tady se většinou musí biomasa dosušovat, skladovat, což spotřebovává energii a ovlivňuje konečnou bilanci efektivnosti. Pokud jde o vodní elektrárny - naše země již, bohužel, svůj potenciál v této oblasti téměř vyčerpala a stavba dalších velkých zdrojů není možná.
Nejvíce investičně náročná je jaderná energetika. Určitě by stálo za to vědět, kolik energie, včetně např. pohonných hmot, se spotřebuje na výstavbu jaderné elektrárny, a tedy kolik se uvolní škodlivin emitovaných do ovzduší.
Stejně by se mělo postupovat při ohodnocení zpracování jaderného odpadu.
MARCELA ŠAFÁŘOVÁ
ředitelka Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí Most
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
