Těžební firmy mají perspektivu

Firmy, které těží různé suroviny a dodávají je za stále vyšší ceny na nenasycený asijský trh, dosahují v těchto měsících rekordní zisky. Společnosti v tomto odvětví materiálů překonaly jako celek evropský akciový index od začátku roku o 8 procent a za poslední rok dokonce o více než 19 procent. Co stojí za tímto růstem a jaká je budoucnost?

Nízké kapacity i zásoby
V posledních dvaceti letech trpěly téměř všechny tyto firmy nedostatečnou poptávkou, nízkými cenami surovin a z toho vyplývajícími nízkými investicemi do nových těžebních a zpracovatelských kapacit.
Úsvit čínsko-indického hospodářského boomu je tak nalezl většinou naprosto nepřipravené na náhlý a prudký nárůst poptávky. Dnešní vzestup cen je důsledkem tohoto stavu.
Světové zásoby vytěžených průmyslových i drahých kovů jsou na historických minimech, asijský hlad po oceli a stavebních materiálech stále roste a s ní i ceny poptávaných komodit.
To vše jako důsledek dynamického přesunu velmi podstatné části světové populace z chudoby do vyspělé spotřebitelské společnosti. Nové navýšení kapacit bude trvat o to déle. Předchozí komoditní cykly byly dlouhé typicky 15 - 25 let, což souvisí s dobou potřebnou k realizaci investic vedoucích k obnovení dostatečných zásob či volné kapacity té které suroviny.
Bez tohoto polštáře nelze předpokládat snížení a stabilizaci cen. I když mohou tentokrát pomoci k urychlení cyklu nové technologie, opačným směrem bude působit právě uvedené bohatnutí velké části dosud chudého světa.
Ozvěny tohoto oživení můžeme dobře pozorovat i v Česku. Zatímco ještě před několika málo lety byly společnosti jako OKD, Vítkovice nebo Nová huť mnohými považovány ve věku mobilů a internetu za jakési dinosaury ze staré doby odsouzené k zániku, dnes dosahují dramatického růstu tržeb a zisků.

Úspěšná strategie
Společnosti v tomto odvětví (těžba a zpracování například uhlí, železné rudy, zlata či exotičtějších surovin jako platina, kobalt nebo germanium) jsou obecně vnímány jako firmy, které sice vydělávají na růstu cen surovin, ale neoplývají vyspělými technologiemi, patenty a ekologickou výrobou.
Tato představa není vždy přesná, jak ukazuje příklad belgické společnosti Umicore, která patří mezi největší světové zpracovatele drahých kovů a výrobce speciálních materiálů. Mimo jiné patří mezi tři největší světové výrobce automobilových katalyzátorů.
Čím může být taková firma vůbec zajímavá a výjimečná? Začíná to už vývojem vlastních technologií. Dál to pak pokračuje zaměřením na aktivity, ve kterých může získat na trhu dominantní podíl a které jsou zároveň dlouhodobě velmi atraktivní, zejména s ohledem na stále přísnější ochranu životního prostředí. A končí to velmi silnou orientací na recyklaci. Například více než 50 procent potřeby drahých kovů je kryto recyklací.
Příkladem, kde se tato strategie uplatnila, jsou právě automobilové katalyzátory. Orientace na rostoucí trh katalyzátorů pro naftové motory přináší Umicore růst tržeb v Evropě i v Asii, kde jsou ekonomičtější naftové motory stále populárnější, a naopak pomáhá snížit podíl tržeb v nejistém americkém dolaru. V loňském roce firma navíc uvedla na trh zcela nový katalyzátor, u kterého díky vlastnímu vývoji dokázala nahradit drahou a do té doby zcela nezbytnou platinu až o 80 procent levnějším palladiem.
Ve speciálních elektro-optických materiálech šla firma ještě dál. Vyvinula zcela nový materiál GASIR, používaný v optice pro noční vidění. Dosud bylo používáno ke stejnému účelu téměř výhradně velmi vzácné a drahé germanium. GASIR obsahuje jen asi 20 procent germania při zachování stejných vlastností. Drastické snížení ceny přístrojů pro noční vidění umožňuje jejich rozšíření například v automobilovém průmyslu - nejnověji u BMW řady 7.

Méně rizika a více kontroly
Podobně zajímavých společností je v tomto odvětví více a možná trochu překvapivě má většina sídlo v zemích Evropské unie. Mezi ně určitě patří například Rio Tinto, britská společnost s tržní kapitalizací za více než 30 miliard liber, která asi nejlépe naplňuje rozšířenou představu o firmě z odvětví materiálů.
Těží a prodává velmi poptávané komodity od železné rudy a uhlí přes měď a hliník až po zlato a diamanty, a to v takových objemech, že je schopna přímo ovlivnit cenu některých komodit. Zvláště těch, které se neobchodují na organizovaných trzích, jako je uhlí nebo železná ruda.
Takto zaměřené firmy mají značnou výhodu oproti podnikům z odvětví energií, jako jsou BP nebo Shell, v tom, že přístup k "jejich" surovinám není tak zpolitizován a zdaněn jako v případě ropy. Neenergetické suroviny se nacházejí ve stabilnějších oblastech, kde mají firmy mnohem větší kontrolu nad jejich zdroji.
Samozřejmě i v tomto odvětví existují rizika. Mezi hlavní patří případný náhlý ekonomický pokles v Číně, což by se negativně odrazilo zejména v cenách průmyslových kovů, a také ekologická a zdravotní rizika spojená s těžbou a zpracováním.
Každopádně se však jedná o jedno z nejzajímavějších odvětví mimo jiné také proto, že ceny akcií jsou i přes nedávné růsty stále vázány na reálné výsledky a ještě ani zdaleka nedosahují nereálných hodnot jako například u telekomunikačních firem konce 90. let.
Autor je investičním ředitelem firmy Atlantik - Kilcullen Asset Management