zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ekologická daň je neúnosně velké riziko

11.05.2006
Obecné
Ekologická daň je neúnosně velké riziko
Ceny za energii jsou už dnes více politickou než ekonomickou kategorií. Bude to velmi riskantní, jestliže je zatížíme další státní regulací. (komentář)

Se státními zásahy do energetiky nejsou v České republice dobré zkušenosti. Ekologické zdroje, které byly dosud podporovány, se postupně staly neúnosně drahými.

Od roku 2008 má být cena energie opět uměle zvýšena tzv. ekologickou daní. Fakticky ovšem se jedná o daň spotřební, která je již nyní vybírána z prodeje pohonných hmot (v tomto případě Evropská komise požaduje úpravu daně přinejmenším na „minimální výši“), a její uvalení také na elektřinu, zemní plyn a uhlí (rovněž v jednotné minimální výši). Stane se tak na základě Nařízení EU č. 96 z roku 2003, do roku 2008 má Česká republika vyjednáno přechodné období. Cílem zavedení ekologické daně je snížení spotřeby energie a snížení znečištění životního prostředí.

Přímočarost působení cen na spotřebu je však u energie velmi pochybná. Ropa je například tři a půlkrát dražší, než před čtyřmi lety, její spotřeba však nepřetržitě stoupá. Stejné je to se zemním plynem. Elektřina také zdražuje už několik let a také už několik let se největší tuzemský výrobce snaží o zrušení těžebních limitů na hnědé uhlí, zřejmě ne proto, že by očekával pokles spotřeby.

Jestliže tyto tendence působí prakticky v celém světě, Česká republika specificky má navíc nedobré zkušenosti se státními manipulacemi cen energie. Dříve podporovaná elektřina pro vytápění se stala pro spotřebitele neúnosně drahou. Státem dotovaná plynofikace obcí havaruje, protože se plyn stal příliš nákladným. Domácnosti, které si zemní plyn již zavedly, sice v důsledku vysoké ceny snižují jeho spotřebu, což by možná odpovídalo deklarovaným cílům zavedení tzv. ekologické daně, nesnížily však spotřebu energie. Alespoň ne o tolik, aby nevyhledávaly alternativní zdroje, tentokrát ovšem bez ohledu na životní prostředí a státní energetickou politiku. Výhodná už přestala být rovněž státem podporovaná tepelná čerpadla - prostě proto, že jsou poháněna elektřinou.

Předmětem dotací je nyní mj. solární energie. Paradoxní ovšem je, že podle platné vyhlášky ministerstva životního prostředí nemůže dotaci obdržet někdo, kdo jako zdroj využívá tepelného čerpadla, respektive zemního plynu. Ten je zatím považován za palivo ekologické.

Přese všechno, vcelku jednoduchý a srozumitelný požadavek EU z roku 2003 vyjádřený direktivou č. 96 vytvořit prostřednictvím spotřební daně určitý nástroj státu na řízení spotřeby energie, má (nebo měl) své opodstatnění a nepostrádá ani určitou logiku. Problém je, že byl vysloven za zcela jiných ekonomických i mezinárodně-politických podmínek, kdy se věřilo, že ceny ropy nepřekročí 33 dolarů za barel, v plynárenství a elektroenergetice v EU vznikne volný trh, Čínská lidová republika bude dodržovat pravidla Světové obchodní organizace a zavedení emisních povolenek donutí evropské znečišťovatele plnit závazky Kjótského protokolu.

Namísto zhodnocení plnění uvedených předpokladů se ze spotřební daně na energii stalo politikum. Administrativní zvýšení cen uvádějí politici do nových souvislostí, například se sazbami sociálního pojištění, mírou nezaměstnanosti a omezením silniční dopravy. Každý z těchto nápadů by si zasloužil nejméně vlastní odstavec, nicméně se zastavme u nových předpokladů pro několik příštích let.

Světové ceny ropy se zcela vymkly kontrole. Ani těžební kvóty Organizace zemí vyvážejících ropu, ani diplomatické úsilí největších spotřebitelských velmocí nemají na trh žádný vliv. Evropa se stala závislou na ropě a zemním plynu z Ruska a nikdo dnes nedokáže předpovědět, za kolik - a zda vůbec - bude Rusko prodávat tyto suroviny Evropě, za kolik Číně a za kolik Německu.

Velmi nebezpečný je argument, že se přímé daně (zdanění práce) přesunou do daní nepřímých, klesne cena pracovní síly tím, že klesnou odvody na sociální pojištění, a vzroste zaměstnanost a konkurenční schopnost Evropy vůči USA a hlavně Číně. Jenže například Německo, kde ekologická daňová reforma běží od roku 2000, podobné zkušenosti nemá. Navíc cena pracovní síly v ČLR není nižší o procenta, ale řádově. Hrozí situace, kdy ČLR bude mít levnější nejen práci, ale i energii.

Evropská unie připravuje projekt propojení elektroenergetických sítí s Ukrajinou a Ruskem za účelem dovozu velkého množství elektřiny z Ruska. Evropa se tak vzdá části svého vlivu na ceny i této formy energie, a to ve prospěch krajně nespolehlivého partnera.

Po roce 2020 tak energetická závislost Evropy na Rusku může být téměř dokonalá. Ekologicky - tedy původně ne úplně špatně - míněná spotřební daň na energii se může stát už jen politickým plácnutím do vody, ovšem s velmi vážnými důsledky pro celou Evropu. Mělo by se to ještě znovu promyslet.

Zdroj: http://www.wdt.cz/www/hospodarstvi.cz/

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí