Biopaliva, nebezpečná třaskavina

Biopaliva jsou na první pohled bohulibá záležitost. Zmírní závislost na stále dražších palivech klasických, prospějí životnímu prostředí a pomohou zemědělcům s odbytem nadvýroby obilí, cukrovky nebo řepky.
V rukou českých politiků a podnikatelů se ovšem biolíh či bionafta stávají neuvěřitelně rizikovou třaskavinu. Ačkoliv se léta o plošném zavedení biopaliv jen mluví, už dosavadní bilance tohoto "přípravného období" je otřesná.


Vazby, skandály a vražda
Ve vazbě jsou podnikatelé a státní úředníci, kteří se údajně domlouvali, jak na biopalivech co nejvíc s pomocí státu vydělat.
Loňský tendr na licence pro nové biolihovary musela vláda pro korupční podezření zrušit.
Nejvýznamnějšího výrobce surovin pro biopaliva, firmu Setuza, stíhá skandál za skandálem. Bývalý ministr zemědělství Jaroslav Palas z ní tajně vyvedl majetkový podíl státu. A to pro podnikatele Tomáše Pitra, jemuž v jiné kauze hrozí osm a půl roku za krácení daní. Pitrův druh František Mrázek byl nedávno zastřelen, policie šetří, jak to souvisí s přípravami na byznys s biopalivy.
A ještě připomeňme, že v uplynulých letech už na výrobu biopaliv dal stát firmám hodně přes deset miliard korun. Chvíli tak byla bionafta u pump k mání, ale jinak se obrovské dotace minuly účinkem. Plošné zavedení míchání biosložek (biolihu z obilí či cukrovky, řepkových metylesterů do nafty) se stále odsouvalo, a teď je opět v bodě nula.


Nečisté řešení
Vláda hledá východisko z kritické situace až teď, těsně před volbami. Ministr zemědělství Jan Mládek má navrhnout jak systém podpory biopaliv, tak vyřešit spor státu se Setuzou a Pitrem. Stát v podniku sice ztratil podíl, ale firma má u něj stále ještě čtyřmiliardový dluh.
Ovšem postup, který vláda prostřednictvím Mládka v obou případech volí, má k ideálnímu řešení daleko.


Tři cesty, nebo žádná?
Už delší dobu jsou na stole tři hlavní varianty, jak biopaliva zavést. Jednak bez jakékoliv dotace. To by znamenalo zdražení každého litru benzínu nebo nafty o desetihaléře, protože výroba biopaliv je zatím dražší než paliv klasických.
Druhou možností je vratka spotřební daně pro ty, kdo biopaliva dají na trh. Třetí variantou jsou přímé dotace výrobcům biopaliv.
Po všech korupčních skandálech by se zdálo jasné, že je nutné zvolit systém bez dotací. Bylo by to nejčistší - shoduje se většina ekonomů a připouštělo to donedávna i samotné Ministerstvo zemědělství.


Předvolební rozhodnutí
Rozhodnout má vláda za čtrnáct dní. Už teď se však zdá jisté, že čistou bezdotační variantu nevybere. Zaprvé si nechce před volbami rozházet motoristy. Na hrozbu zdražení benzínu jsou lidé citliví. Že z nich stát vytáhne zhruba stejné peníze na dotace, to už není tak vidět a tolik to nebolí.
Druhým důvodem je to, že si dotacemi vláda ponechává v rukou moc. To se líbí všem politikům, nutnost dotovat biopaliva potvrdili vedle sociálních demokratů i lidovci či lídři opoziční ODS.
Spojením dotací s biopalivy ovšem vznikne zase velmi výbušná směs. Na koho se dostanou, na koho ne? Už teď se mohou chystat policisté na další kauzy.
martin.marik@economia.cz