Pátek, 29. března 2024

Ve městě se zvířata vyvíjejí rychleji než v přírodě

Ve městě se zvířata vyvíjejí rychleji než v přírodě

Biologové objevili novou oblast pro zkoumání vývoje živočišných druhů. Není to však nějaká zapomenutá část tropických pralesů, nýbrž zcela běžné město. V jeho ulicích a parcích se totiž odehrává evoluce přímo před očima obyvatel.

Tak jako se živočichové museli po stamilióny let přizpůsobovat měnící se přírodě, musí se teď o totéž snažit i ve městech, do nichž se stěhují. Zoologové města dlouho opomíjeli jako bezcenná pro stadium životních podmínek zvířat. Jak ale konstatovali odborníci, jejichž poznatky nedávno citoval časopis New Scientist, tento pohled se mění. Města jsou totiž ideálním jevištěm, na němž je možné sledovat, jak se vyvíjí chování živočichů, a to rychlostí, jaká se dá v přírodě jen stěží zaznamenat.

Veverka se nerozhlédne
Nové podmínky někdy připraví pro živočichy "evoluční past", do níž se chytí. Příkladem mohou být severoamerické veverky. Na rozdíl od těch evropských, rezavých, mají obvykle šedavou barvu, a také jsou hojnější. V USA se dají vidět téměř v každém parku - a bohužel také na silnicích, kde je zabíjejí auta.
Veverky se totiž po milióny let "učily" velmi rychle přebíhat velká otevřená prostranství. Nemělo pro ně smysl, aby ztrácely čas rozhlížením se po dravcích, protože těm tak jako tak nemohou na zemi uniknout.
Jednoduše řečeno - veverky, které se na louce mezi stromy loudaly, skončily v zubech šelem nebo drápech dravých ptáků. Zato veverky, jež volný prostor proběhly tak rychle, že si jich nepřátele nevšimli, dokázaly přežít. Tato vlastnost pak přecházela na jejich potomky.
"Je velmi rozumné, když si veverka takto počíná v přírodě. Když ale totéž dělá při přebíhání čtyřproudé silnice, je to špatný nápad," říká Joel Brown, ekolog z Illinoiské univerzity v Chicagu.
Právě chování veverek na silnicích je příkladem evoluční pasti - zvířátka dělají něco, k čemu se vyvinula, jenže tak činí ve špatnou dobu a na špatném místě.

Předčasné rodičovství sojek
Do jiné  evoluční pasti se zase chytají floridské sojky křovinné (Aphelocoma coerulescens). Lidé na předměstích je totiž rádi krmí. "Sojky si žijí pohodlně, mají dost potravy, nejsou příliš ohrožené vnějšími vlivy. Ale platí za to," uvedl pro New Scientist ekolog Reed Bowman z výzkumné stanice ve městě Lake Placid na Floridě. Sojky totiž díky umělému dostatku potravy mají mladé o několik týdnů dříve než stejní ptáci v přírodě.
Jenže ořechy, semínka a další rostlinná strava, která stačí dospělým jedincům, není dostatečná pro mláďata. Ke svému vývoji potřebují výživnější bílkoviny, hlavně z larev hmyzu. Ty se však vylíhnou až později. Sojčí mláďata tedy trpí hlady, špatně rostou, nebo uhynou.

Matoucí třpyt velkoměst
Zavádějící pro živočichy jsou i světla měst. Mořské želvy totiž kladou vajíčka v noci do pobřežního písku. A pak se vracejí do moře, které je v přírodě díky odrazu hvězd světlejší než pevnina. V hustě obydlených oblastech však želvy po nakladení vajíček spíše zamíří k osvětleným domům a ulicím. A je dost pravděpodobné, že tam zahynou.
Osvětlené město také vadí ptákům, kteří v noci migrují. Světla je oslní a opeřenci někdy narazí do budov.
Vědce teď zajímá, zda a jak se živočichové přizpůsobí novým podmínkám. Tedy například, jestli si želvy najdou pro cestu k moři nějakou jinou orientaci, nebo zda se noční tažní ptáci dokážou nakonec srovnat s osvětlenými městy.
Některé příklady adaptace už badatelé zaznamenali. Například Hans Slabbekoorn z univerzity v nizozemském Leidenu popsal, že sýkory koňadry zpívají ve městě ve vyšší tónině než v přírodě. Vyšší tóny jsou totiž pro ostatní ptáky lépe rozpoznatelné na pozadí městského hluku, který má spíše nižší kmitočet.

Potkan superman
To, že rychlé přizpůsobení je možné, dokazují - k nelibosti lidí - také potkani.
Divoký potkan (Rattus norvegicus, čili "severská krysa") váží až půl kilogramu, jeho tělo dosahuje délky ke třiceti centimetrům a dalších zhruba dvacet centimetrů měří ocas. Pochází z Asie. Do Evropy se potkani pravděpodobně dostali s lodním nákladem někdy kolem roku 1730, do Ameriky pak o půl století později.
Z tamní přírody téměř vytlačili své do té doby hojně rozšířené příbuzné krysy černé (Rattus rattus). Krysa, která je drobnější než potkan a váží asi 250 gramů, jim nedokázala vzdorovat.
Potkani žijí v přírodě v norách, ale uměli se výborně přizpůsobit i městu. Za životní prostor si tam vybrali především kanalizaci. Naučili se hledat potravu, kde se dá - i v kontejnerech na odpadky.
Ve městě prakticky nemají nepřítele, protože divoké kočky si troufnou jen na mláďata. Potkanům tedy hrozí jen člověk, když se je snaží otrávit. Tito hlodavci si však už postupně vyvinuli dědičnou odolnost vůči některým lidským jedům. Výborně také využívají svou chuť. Jak vědci zjistili, jestliže potkan něco jednou lehce okusí a není mu z toho dobře, už podobně chutnající potravu (nebo návnadu) nikdy nejí.
Adaptují se na městský život stejně úspěšně i jiné živočišné druhy? To se teprve uvidí. "Většina druhů se teprve začala přizpůsobovat podmínkám prostředí, které vytvořil člověk," shrnul Joel Brown. "Je to fascinující přírodní experiment."

AUTOR: Josef Tuček
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů