Projekt Odpad – dopad

Děti z 1. stupně zhotovují v rámci tříd různé výrobky z papíru, plastu, PET lahví a dalších recyklovatelných materiálů. Žáci 2. stupně se mohli rozhodnout mezi 15 dílnami z námětů společnosti Egredior, která v rámci získaného grantu tento projekt rozeslala na pražské školy. Tentokrát na 2. stupni dělala každá skupina něco úplně jiného. Na vystoupení před celou školou se připravovaly dvě skupiny – jedna pod vedením učitelky výtvarné výchovy Mirky Čejkové nejprve zhotovovala z odpadového materiálu modely a pak nacvičila módní přehlídku RECYKLOSHOW. Učitel hudební výchovy Martin Grobár zase se svou skupinou vyrobil z vyhozených krabic, lahví, igelitu a novin hudební nástroje a pak už se mohl HOMELESS BAND připravovat na své vystoupení.

Poprvé v projektu měli žáci možnost si vyzkoušet roli učitele. V dílně Emanuela Pavlíka žáci nejprve sestavili dotazník, jímž zjišťovali znalosti o odpadu u mladších spolužáků, společně si připravili osnovu vyučovací hodiny a pak si v průběhu týdne ve dvojicích vyzkoušeli roli učitelů v různých třídách na 1. stupni.

Výrobky na závěrečnou výstavu se vyráběly ve čtyřech dílnách – v ateliéru renovace, ve kterém žáci pod vedením učitelky dílen Elišky Jarkovské renovovali staré přinesené židle, lampičky a stoličky. V dílně u pana školníka Niederleho se zase vyráběly odpadkové koše podle vlastního originálního technického řešení a designu (dvě děvčata vyrobila koš slepením krabiček od nápojů, chlapci vyráběli koše většinou ze dřeva). Velký zájem byl o dílnu Jindřišky Bouzkové, ve které se vymýšlely a pak zhotovovaly recyklo-artefakty z odpadového materiálu. Na závěrečné výstavě jsme mohli vidět nejen mozaiku z víček od PET lahví, ale i různé závěsné ozdoby a taky sochu v nadživotní velikosti.

V dílně Taška pro školu se žáci snažili navrhnout nejvhodnější reklamní dárkový předmět pro naši školu – tašku. K velkému překvapení vedoucí dílny Juliány Brodské se žáci rozhodli kromě obligátních tašek z papíru ušít i textilní tašky, vlastnoručně utkat malou taštičku na mobil, upéct tvarohové taštičky a dva žáci dokonce zdobili střešní tašky.

V dílně tvůrčího psaní se žáci pod vedením češtinářky Olgy Jarčíkové učili, jak napsat vtipnou a originální povídku nebo básničku, která využívá různých, zdánlivě nepotřebných předmětů. Skupina Lenky Kodejšové zjišťovala názory nakupujících lidí v Delvitě na třídění odpadu, žáci pod vedením Pavla Trčky nejprve zjišťovali množství různých druhů odpadu, které vyprodukuje jejich domácnost během jednoho týdne a z těchto údajů se učili dělat na PC různé grafy. Skupina matikářky Petry Mihulové řešila jednoduché a aktuální výpočty objemu vyprodukovaných odpadů, stahovala z internetu potřebné údaje a připravovala pro ostatní test. Podle ankety žáky z této skupiny nejvíce bavilo vážení a určování objemu pomocí vody v akváriu. Učitelka přírodopisu Marie Petrásková zase připravila pro svou skupinu úkoly, které se týkaly různých způsobů likvidace odpadu. Kolik odpadu vyprodukuje naše škola, zase zkoumali a analyzovali žáci ve skupině Jany Svobodové. V chemické laboratoři pod vedením Blanky Táboříkové žáci zkoumali složení jednotlivých obalů a snažili se navrhnout možnost likvidace či recyklace určitého druhu odpadu. Ve skupině angličtináře Petra Svobody měli žáci původně nakreslit komiks, který by netradičně a vtipně pojednal o tématu odpadu. Po úvodní schůzce se však rozhodli místo kresby využít digitální fotografie, napsali scénář, rozdělili si role, nafotili příběh, fotky zpracovali na počítači, postavám přidali bubliny a výsledný komiks vyrobili ve dvou verzích – české a anglické.

Při tomto projektu se nám velmi osvědčily dvě novinky:

1) Na celé závěrečné dopoledne jsme zpřístupnili počítačovou učebnu, a tak měli žáci ze všech skupin možnost si stáhnout z internetu potřebné údaje, vytisknout grafy, napsat příspěvky do sborníku i připravit prezentaci své skupiny.

2) Místo určování a odměňování vítězné skupiny (vzhledem k tomu, že každá skupina dělala něco úplně jiného, to ani dost dobře nešlo) tentokrát vedoucí skupin vybrali 1 až 3 žáky, kteří se nejvíce podíleli na práci skupiny. Tito žáci dostali diplom, oceňující jejich skvělou práci při projektu, a mohli si vybrat odměnu s logem školy – červené nebo zelené tričko, čepici – basebalku či klíčenku.

V závěrečné anketě většina učitelů oceňovala zajímavost, užitečnost a aktuálnost projektu, téměř polovině žáků ale tento projekt připadal nudný a chtěli, abychom příště zvolili zajímavější téma. Přesto téměř všichni žáci napsali, že se něco naučili – šít na stroji, dělat anketu, učit mladší děti, předvádět modely, psát básničky, pracovat s počítačem, opravovat starý nábytek, chemické pokusy, tvořit grafy, prostě podle toho, kterou skupinu si vybrali. Ve všech skupinách však ocenili možnost spolupracovat se žáky i z jiných tříd.

Vyvrcholení projektu nás čekalo v dubnu, před třídními schůzkami měli rodiče možnost shlédnout výstavu výrobků a plakátů, promítala se obě vystoupení (módní přehlídka a orchestr) a pro zájemce byl připraven i sborník s pracemi žáků.

Z ankety, kterou psali na závěr všichni žáci, vyplynulo, že nejvíce se dětem líbilo vyrábění plakátu, vystoupení skupin v aule, samotná výstava, nácvik vystoupení a hlavně možnost spolupracovat se žáky z jiných tříd. Potěšilo nás, že jen 9 dětí z celého 2. stupně napsalo, že nejvíce ocenily, že se nemusely učit.

A proč vlastně projekty děláme? Jednak chceme upevnit vztahy mezi žáky – tím, že pokaždé vznikají zcela nové skupiny, mají děti možnost si najít nové kamarády i mimo rámec třídy. Neméně důležité je i vlastní objevování cesty ke znalostem a možnost veřejné prezentace.

Maja Bihelerová, ředitelka ZŠ a MŠ Benita Juáreze, Praha 6
http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz