Na veletrhu Autotec 2006 se mezi atraktivními novinkami automobilové branže představují i nejmodernější zástupci městské hromadné dopravy
Mercedes-Benz předvádí v Brně autobusy na vodík a plyn
Autobusy Mercedes-Benz jsou zčásti vyráběné v České republice, a výrobce chce předvést, že jde o vozy šetrné k životnímu prostředí i k peněžence provozovatelů a že jejich moderní design přispívá k moderní tváři současných měst.
Přesně v souladu se současným trendem směřování k ekologickým pohonům budou všechny čtyři autobusy Mercedes-Benz vystavované na veletrhu Autotec odpovídat požadavkům emisní normy EURO4. Kromě dálkového Travega budou navíc všechna městská Citara vybavena různými technologiemi pohonu splňujícími dokonce i požadavky normy EURO5, která vstoupí v platnost až v roce 2009. V areálu veletrhu budou k vidění s EURO5: Citaro na palivový článek, Citaro s pohonem na zemní plyn (CNG), Citaro s BlueTec dieselovou technologií založenou na principu SCR (Selective Catalytic Reduction). Dvě z těchto vozidel (Citaro FuelCell a Citaro CNG) splňují podmínky certifikace EEV (= Enhanced Environment-Friendly Vehicle - EEV). Citaro FuelCell je osazen motorem Zentral Reuland Asynchron-Elektromotor 600 Volt, s výkonem 200 kW při 2100 ot./min. (EEV, Euro 5), jeho CNG verzi pohání motor M 447 hLAG, 240 kW/326 PS (EEV, Euro 5).
MOBILNÍ ČERPACÍ STANICE - NEJJEDNODUŠŠÍ PŘÍSTUP K ENERGII
V rámci letošního ročníku Autotec bude k dispozici návštěvníkům veletrhu městský autobus Mercedes-Benz Citaro s pohonem na palivový článek. Představení Citara s vodíkovým pohonem je naplánováno ve spolupráci se společností Linde Gas a.s., která zajistí zásobování vodíkem přímo v areálu výstaviště. Zařízení na plnění vodíku, které bude na veletrhu Autotec sloužit k plnění vodíku, prezentuje nejjednodušší způsob, jak naplnit nádrže vozidel poháněných vodíkem. Plnicí zařízení propojí vodíkový trajler, případně svazek tlakových lahví, s nádržemi vozidla, čímž dojde k vyrovnání tlaků v těchto prostorech a vozidlo je v podstatě natankováno. Pro běžný každodenní provoz vozidla je tento tlak (méně než 200 barů) nízký, především z důvodu dojezdu. Proto Linde vyvíjí i další mobilní zařízení, která dokáží dopravní prostředky jezdící na vodík naplnit. Příkladem je mobilní čerpací stanice zabudovaná do klasického logistického kontejneru - stanice má v sobě zabudovaný kompresor, kterým se docílí požadovaného tlaku a tedy i maximálního dojezdu na jedno tankování. Tato čerpací stanice bude fungovat např. při doprovodných akcích na fotbalovém mistrovství světa v Německu.
DOPRAVA BEZ ŠKODLIVÝCH EMISÍ
Palivový článek přetváří energii zcela bez škodlivých emisí. Z výfuku odchází pouze čistá vodní pára. Základní princip objevil již v roce 1839 William Robert Grove, avšak teprve nedávno byl palivový článek zralý pro malé série k otestování v reálném provozu.
V rámci projektu autobusů na palivové články CUTE (Clean Urban Transport for Europe) podporovaným EU jezdilo od roku 2003 třicet městských autobusů Mercedes-Benz Citaro v evropských ulicích, další 3 potom v australském Perthu. Od té doby zaznamenalo těchto 33 autobusů dohromady 70.000 provozních hodin a přes milion ujetých kilometrů, čímž se mnohonásobně překonaly parametry dosavadních jiných projektů s autobusy na palivový článek.
Projekt CUTE byl odstartován roku 2001 za účasti DaimlerChrysler, evropských velkoměst Amsterodamu, Barcelony, Hamburgu, Londýnu, Lucemburku, Madridu, Porta, Stockholmu, Stuttgartu a různých společností zajišťujících nutnou infrastrukturu. Dále jsou provozována tři Citara v Reykjavíku v rámci projektu ECTOS (Ecological City Transport System) a další tři v západoaustralském hlavním městě Perth. Před koncem roku 2005 byla rovněž tři Citara na palivové články dodána do čínského Pekingu, a tak jich v současné době jezdí celkem 36.
ČEKÁ SE NA VODÍKOVÉ DÁLNICE
Automobilový průmysl s nástupem vodíkové éry počítá - v současné době existuje na světě přibližně 500 vozidel, která jezdí na vodíkový pohon. Tyto modely slouží automobilkám k testování nových technologií. Nejnovější verze vodíkových automobilů mají jízdní dosah okolo 450 km, což je vzdálenost srovnatelná s konvenčními automobily. Doba tankování se zredukovala na pouhé tři minuty.
Existuje několik koncepcí vodíkového pohonu vozidel, od přímého spalování vodíku v motoru, po výrobu energie z vodíku v palivových článcích. Přímé spalování je sice zřejmě nejintenzivnějším předmětem výzkumu automobilek, ale odborníci sázejí spíše na hybridní vozy, které by energii z vodíku čerpaly v podobě elektřiny vyráběné v palivových článcích.
Po technické stránce už totiž není přímé spalování vodíku zásadní problém, ale potíž tkví spíše v odpovídající podpůrné infrastruktuře, tj. dostatečné síti plnicích stanic. Velkou pozornost tomuto problému věnují zejména USA a Japonsko, které intenzívně podporují přechod na vodík, Kanada se rozhodla vybudovat "vodíkovou trasu" na zhruba 900kilometrovém dálničním úseku z Windsdoru v provincii Ontario do Montrealu, kde by byl zajištěn dostatek vodíkových čerpacích stanic.
Podobné projekty připravuje i Evropa. Firma Linde v roce 2005 prezentovala svou vizi "Evropské vodíkové dálnice" - dálničního okruhu procházejícího hlavními centry vývoje a výroby automobilů v Německu. Vize počítá s instalací čerpací stanice vodíku na každých 50 km dálnice. Na celkové trase zhruba 1800 km, která by spojovala německá města Berlín, Lipsko, Mnichov, Stuttgart a Kolín nad Rýnem, by mělo být nově vybudováno 35 nových čerpacích stanic na vodík - převážně v areálu již existujících čerpacích stanic. Podle zpracované studie nepřesáhnou náklady na dálnici 30 milionů eur. Tyto prostředky jsou potřebné na vytvoření evropské automobilové vodíkové infrastruktury do roku 2020 a zpřístupnily by vodík více než 120 milionům lidí, což představuje třetinu populace Evropské unie, která hodlá investovat do výzkumu a vývoje vodíkového pohonu v příštích letech miliardové částky.
Přesně v souladu se současným trendem směřování k ekologickým pohonům budou všechny čtyři autobusy Mercedes-Benz vystavované na veletrhu Autotec odpovídat požadavkům emisní normy EURO4. Kromě dálkového Travega budou navíc všechna městská Citara vybavena různými technologiemi pohonu splňujícími dokonce i požadavky normy EURO5, která vstoupí v platnost až v roce 2009. V areálu veletrhu budou k vidění s EURO5: Citaro na palivový článek, Citaro s pohonem na zemní plyn (CNG), Citaro s BlueTec dieselovou technologií založenou na principu SCR (Selective Catalytic Reduction). Dvě z těchto vozidel (Citaro FuelCell a Citaro CNG) splňují podmínky certifikace EEV (= Enhanced Environment-Friendly Vehicle - EEV). Citaro FuelCell je osazen motorem Zentral Reuland Asynchron-Elektromotor 600 Volt, s výkonem 200 kW při 2100 ot./min. (EEV, Euro 5), jeho CNG verzi pohání motor M 447 hLAG, 240 kW/326 PS (EEV, Euro 5).
MOBILNÍ ČERPACÍ STANICE - NEJJEDNODUŠŠÍ PŘÍSTUP K ENERGII
V rámci letošního ročníku Autotec bude k dispozici návštěvníkům veletrhu městský autobus Mercedes-Benz Citaro s pohonem na palivový článek. Představení Citara s vodíkovým pohonem je naplánováno ve spolupráci se společností Linde Gas a.s., která zajistí zásobování vodíkem přímo v areálu výstaviště. Zařízení na plnění vodíku, které bude na veletrhu Autotec sloužit k plnění vodíku, prezentuje nejjednodušší způsob, jak naplnit nádrže vozidel poháněných vodíkem. Plnicí zařízení propojí vodíkový trajler, případně svazek tlakových lahví, s nádržemi vozidla, čímž dojde k vyrovnání tlaků v těchto prostorech a vozidlo je v podstatě natankováno. Pro běžný každodenní provoz vozidla je tento tlak (méně než 200 barů) nízký, především z důvodu dojezdu. Proto Linde vyvíjí i další mobilní zařízení, která dokáží dopravní prostředky jezdící na vodík naplnit. Příkladem je mobilní čerpací stanice zabudovaná do klasického logistického kontejneru - stanice má v sobě zabudovaný kompresor, kterým se docílí požadovaného tlaku a tedy i maximálního dojezdu na jedno tankování. Tato čerpací stanice bude fungovat např. při doprovodných akcích na fotbalovém mistrovství světa v Německu.
DOPRAVA BEZ ŠKODLIVÝCH EMISÍ
Palivový článek přetváří energii zcela bez škodlivých emisí. Z výfuku odchází pouze čistá vodní pára. Základní princip objevil již v roce 1839 William Robert Grove, avšak teprve nedávno byl palivový článek zralý pro malé série k otestování v reálném provozu.
V rámci projektu autobusů na palivové články CUTE (Clean Urban Transport for Europe) podporovaným EU jezdilo od roku 2003 třicet městských autobusů Mercedes-Benz Citaro v evropských ulicích, další 3 potom v australském Perthu. Od té doby zaznamenalo těchto 33 autobusů dohromady 70.000 provozních hodin a přes milion ujetých kilometrů, čímž se mnohonásobně překonaly parametry dosavadních jiných projektů s autobusy na palivový článek.
Projekt CUTE byl odstartován roku 2001 za účasti DaimlerChrysler, evropských velkoměst Amsterodamu, Barcelony, Hamburgu, Londýnu, Lucemburku, Madridu, Porta, Stockholmu, Stuttgartu a různých společností zajišťujících nutnou infrastrukturu. Dále jsou provozována tři Citara v Reykjavíku v rámci projektu ECTOS (Ecological City Transport System) a další tři v západoaustralském hlavním městě Perth. Před koncem roku 2005 byla rovněž tři Citara na palivové články dodána do čínského Pekingu, a tak jich v současné době jezdí celkem 36.
ČEKÁ SE NA VODÍKOVÉ DÁLNICE
Automobilový průmysl s nástupem vodíkové éry počítá - v současné době existuje na světě přibližně 500 vozidel, která jezdí na vodíkový pohon. Tyto modely slouží automobilkám k testování nových technologií. Nejnovější verze vodíkových automobilů mají jízdní dosah okolo 450 km, což je vzdálenost srovnatelná s konvenčními automobily. Doba tankování se zredukovala na pouhé tři minuty.
Existuje několik koncepcí vodíkového pohonu vozidel, od přímého spalování vodíku v motoru, po výrobu energie z vodíku v palivových článcích. Přímé spalování je sice zřejmě nejintenzivnějším předmětem výzkumu automobilek, ale odborníci sázejí spíše na hybridní vozy, které by energii z vodíku čerpaly v podobě elektřiny vyráběné v palivových článcích.
Po technické stránce už totiž není přímé spalování vodíku zásadní problém, ale potíž tkví spíše v odpovídající podpůrné infrastruktuře, tj. dostatečné síti plnicích stanic. Velkou pozornost tomuto problému věnují zejména USA a Japonsko, které intenzívně podporují přechod na vodík, Kanada se rozhodla vybudovat "vodíkovou trasu" na zhruba 900kilometrovém dálničním úseku z Windsdoru v provincii Ontario do Montrealu, kde by byl zajištěn dostatek vodíkových čerpacích stanic.
Podobné projekty připravuje i Evropa. Firma Linde v roce 2005 prezentovala svou vizi "Evropské vodíkové dálnice" - dálničního okruhu procházejícího hlavními centry vývoje a výroby automobilů v Německu. Vize počítá s instalací čerpací stanice vodíku na každých 50 km dálnice. Na celkové trase zhruba 1800 km, která by spojovala německá města Berlín, Lipsko, Mnichov, Stuttgart a Kolín nad Rýnem, by mělo být nově vybudováno 35 nových čerpacích stanic na vodík - převážně v areálu již existujících čerpacích stanic. Podle zpracované studie nepřesáhnou náklady na dálnici 30 milionů eur. Tyto prostředky jsou potřebné na vytvoření evropské automobilové vodíkové infrastruktury do roku 2020 a zpřístupnily by vodík více než 120 milionům lidí, což představuje třetinu populace Evropské unie, která hodlá investovat do výzkumu a vývoje vodíkového pohonu v příštích letech miliardové částky.
Zdroj:Logistika
Sdílet článek na sociálních sítích
