Nejlepší podpora biopaliv? Nepodporovat je vůbec

Biopaliva se stala v posledních dnech senzací. Ne však proto, že by se vládě podařilo splnit závazek Evropské unii, a uplatnit je letos na trhu. Pozornost si bionafta a biolíh získaly zatím jen řadou afér.
Nicméně minulý týden přece jen dostal dosluhující kabinet klíčový materiál, jenž navrhuje, jak biopaliva v Česku zavést.
Ministerstvo zemědělství v něm předkládá několik variant. Žádnou z nich si ovšem zatím netrouflo doporučit.
Základní otázka při zavádění biopaliv, přitom zní: Koho a proč dotovat? Biolíh či bionafta jsou totiž dražší než klasická paliva.

Nebezpečí korupce
Ministerstvo zemědělství proto také počítá například s možností vratky spotřební daně, již by dostali podnikatelé, kteří biopalivo uvedou na trh. Druhou cestou je přímé dotování výrobců biopaliv.
V ministerském materiálu však je - podle řady ekonomů naštěstí - i varianta, která nepočítá s žádnou dotací. Biolíh do benzínu nebo řepkový metylester do nafty by se tak přidávaly povinně na základě zákona. U čerpacích stanic by si pak zřejmě několik desetihaléřů za litr připlatili motoristé.
Varianta "bez dotací" je po dosavadních zkušenostech nejschůdnější. Boj firem o to, aby se do systému dotací dostaly, nebo dokonce jejich zápolení o licence, na jejichž základě by jedině mohly biopaliva vyrábět, by vedla jen k dalším a dalším korupčním aférám.
Kromě toho má bezdotační systém další výhody. Jednak projde hladce v Bruselu, který musí systémy pro biopaliva schvalovat. Jednak je pravděpodobné, že v budoucnu bude v celé Evropské unii dotování biopaliv zakázáno.
Pro "nulové dotace" jsou ovšem i argumenty ryze ekonomické. Ty hlavní připomíná expert Jan Beránek ze společnosti Chemal, jenž se dlouhodobě zabývá technologií i ekonomikou biopaliv. "Dotace jsou naprosto nehospodárné," říká.

Nebezpečí prodělku
Ve shodě s dalšími odborníky upozorňuje především na obrovské přebytky biolihu ve světě. Ten se přitom dá dovézt například z Brazílie, ale i z některých evropských zemí tak levně, že po přidání do benzínu jeho cenu prakticky nezvýší.
"Povinný přídavek biolihu do benzínu proto zaveďme, ale bez dotací. Trh si již sám opatří co nejlevnější zdroje biolihu," navrhuje Beránek. Ze hry přitom samozřejmě nebudou vyřazeny ani domácí lihovary - ale budou muset obstát cenou v konkurenci.
Metylesteru (do nafty) je naopak na světovém trhu nedostatek. Například česká firma Setuza ho úspěšně vyváží do Německa. Pokud by měl přijít na český trh, musela by ten německý česká vláda přeplácet, a to by přišlo na miliardy korun. "Proto u metylesteru žádné dotace a přídavek do bionafty jen dobrovolný," doporučuje Beránek. Zavést povinné přidávání do nafty se však podle něj vyplatí až za několik let, až se zvýší výrobní kapacity a také vyrovnají spotřební daně v zemích unie.
"Nulové dotace" se ovšem příliš nelíbí domácím zemědělcům. Ti si od podpory domácích biopaliv slibují odbyt své nadprodukce řepky a obilí (k výrobě biolihu).
I na tuto výtku však mají experti odpověď. Několik miliard korun, které státní kasa ročně na dotacích biopaliv ušetří, může investovat do pěstování energetických dřevin a rostlin. Tato biomasa poslouží k výrobě elektřiny a tepla na venkově.