Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko

Jeho území, ještě dříve než bylo prohlášeno za chráněnou krajinnou oblast, se stalo biosférickou rezervací UNESCO (v roce 1977). Za CHKO bylo prohlášeno až v roce 1978. V okresech Rakovník, Kladno, Beroun, Plzeň-sever a Rokycany zaujímá plochu 628 km 2.

Území, kterému vévodí královský hrad Křivoklát, a díky tomu, že lesy ležící v jeho okolí náležely královské koruně, zachoval se tu rozsáhlý a zachovaný jejich celek. Ten náleží orograficky ke Křivoklátské vrchovině, kterou tok Berounky dělí na severní část, ležící na levém jejím břehu, Lánskou pahorkatinu, a na jižní, pravobřežní Zbirožskou pahorkatinu.

Geologicky je území součástí Barrandienu a zdejší nepřeměněné horniny, staré 600 až 480 milionů let, patří starohorám a starším prvohorám. Na severu jsou tyto staré horniny překryty karbonskými, permskými a křídovými usazeninami. Starohorní břidlice byly provrásněny poprvé již během kadomského vrásnění na konci starohor. Dlouhodobá eroze z nich vypreparovala pásma skalek z křemene, složených buližníků a spilitů, hornin podobných čedičům. Buližníky vystupují nejen v Lánské oboře, ale zejména na Hudlicku (přírodní památky Vraní skála, Hudlická skála) a v údolí Berounky. Spilitové skály (např. Čertova skála, Nezabudické skály) vystupují výrazně na levém břehu řeky. Na Čertově skále se setkáme s typickými polštářovitými lávami. Vznik "polštářů" dokumentuje jejich podmořský původ, kde se právě tyto útvary tvořily kolem pomaleji chladnoucích center láv, když povrch byl daleko rychleji ochlazován mořskou vodou. Nedaleko Čertovy skály je odkryt diskordantní styk starohorních a prvohorních kambrických hornin skryjsko-týřovické oblasti. Ta diskordance ukazuje na to, že starší horniny byly před ukládáním těch mladších zvrásněny, a že se ty mladší horniny na nich neusazovaly ve stejných polohách. Ve skryjsko-týřovické oblasti se vytvořila během kambria mořská pánev, ve které se usazovaly slepence, pískovce a břidlice. V břidlicích se pak nacházejí hojné zkameněliny středokambrické fauny, především trilobitů (např. naleziště Luh u skryjského mostu přes Berounku). Pravý břeh Berounky je tvořen svrchnokambrickými vyvřelinami (andezity, ryolity charakteristicky červeně zvětrávající) sopečného křivoklátsko-rokycanského pásma, vyvřelého už na souši, když moře předtím z oblasti ustoupilo už koncem středního kambria. Ale již ve spodním ordoviku opět moře zdejší krajinu zalilo. V něm se usazovaly a tvořily sedimenty (slepence, pískovce, křemence či břidlice) i výlevné horniny, opět dnešním čedičům podobné diabázy. Ordovické křemence tvoří dnes jedny z nejvyšších krajinných dominant Křivoklátska, vrchy Plešivec - 495 m n.m. či Velíz - 585 m n.m. Nejvyšším vrchem oblasti je však Vlastec měřící 612 m. Na ordovické sedimenty jsou vázána pásma rudonosných břidlic a křemenců, v křemencích i břidlicích se nacházejí ordovické zkameněliny, z nichž opět vynikají trilobiti, ale i ramenonožci, mlži či ostnokožci. Hercynské vrásnění potom vyvrásnilo celou oblast, aniž by ji postihla přeměna hornin teplotou a tlakem. Proto můžeme zkoumat tyto staré horniny a usuzovat z nich na vývoj celé oblasti v dávné minulosti.

Do okolí Lán zasahují pak permokarbonské sedimenty se slojemi černého uhlí. Znamenitou část těchto sedimentů tvoří i permokarbonské tufity svědčící o sopečné činnosti této doby. Také moře české křídové pánve zasáhlo do tohoto prostoru a zanechalo zde usazeniny cenomanu a spodního turonu s četnými zkamenělinami.

Zejména oblast skryjsko-týřovického kambria je oblastí známou paleontologům již od 18. století. Zkameněliny zde sbíral i slavný Joachim Barrande, jehož památník byl otevřen v roce 1968 ve Skryjích. Ale zdejší kraj proslavil i další paleontology, v poslední době je z nich nejznámější univ. prof. Ivo Chlupáč.

Srážkově je zdejší území spíše suché, když nejdeštivějším měsícem je červenec. Klima je mírně teplé, průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8 °C. Geomorfologická pestrost území je dána i hlubokými, mnohdy kaňonovitými údolími řek, hlavně Berounky, Klíčavy, Ryšavy, Vůznice, Zbirožského či Lánského potoka.

Charakteristickým krajinným prvkem Křivoklátska jsou rozsáhlé, souvislé plochy lesů, zabírající 63 % území. Jejich druhová skladba je jen málo pozměněna člověkem a v poslední době je jejich pěstební plán přizpůsoben obnově původní skladby zdejšího lesa. Významné jsou zdejší dubové bučiny, na svazích pak suťové lesy (habrové a lipové javořiny), v nichž je hojně zastoupen i chráněný tis červený. Na jižních a na vrcholových partiích přecházejí společenstva lesů v původní"pleše"s bylinnými teplomilným krytem, jehož typickými zástupci jsou kakost krvavý, mařinka sivá, rozrazil klasnatý či kostřava waliská. Skalní svahy nad Berounkou jsou vhodné pro vznik skalních stepí s tařicí skalní, bělozářkou liliovitou, lipnici bádenskou, koniklecem, třemdavou bílou či kavylem Ivanovým, rozchodníky či lomikameny. V zastíněných místech roste vzácná kapradinka skalní.

Fauna Křivoklátska patří k nejzachovalejším faunám v rámci celého státu. V rozsáhlých lesních porostech se vyskytuje řada původních druhů, hojná je i lovná zvěř jelení, srnčí či černá. Z dalších savců zde žije vydra říční, kuna lesní i skalní, jezevec lesní, lasice hranostaj, liška obecná, v posledních letech se zde vyskytl po dlouhých letech i rys ostrovid, který se sem sice zatoulal až ze Šumavy, ale ještě ve středověku patřil k běžné zdejší zvířeně. Vzácná je avifauna - hnízdí zde výr velký, čáp černý, tetřívek, skorec vodní, ledňáček říční, dudek chocholatý i orlovec říční. Z dalších živočichů zde žije mnoho dalších zvláště chráněných živočichů. Jmenujme za všechny třeba kuňku žlutobřichou, čolka alpského, mloka skvrnitého, ještěrku živorodou i ještěrku zelenou, užovku podplamatou. Z bezobratlých pak jasoně dymnivkového, ploskoroha žlutého, tesaříka obrovského, roháče obecného, krasce či raka kamenáče a raka říčního. Zajímavá je i zdejší plží fauna, z nichž dva druhy jsou křivoklátskými endemity.


Význam Křivoklátska je podtržen vyhlášením řady národních přírodních rezervací (Týřov, Velká Pleš, Vůznice), přírodních rezervací (Čertova skála, Jouglovka, Stříbrný vrch, Trubínský vrch a další) či přírodních památek. Také stavební památky, jako jsou hrady Křivoklát, Týřov, Točník, Žebrák, lidová architektura, památky na odboj proti fašismu (hospoda U rozvědčíka spojená s III. ilegálním ÚV KSČ) či Lánská obora a zámek dokreslují celou oblast. Oblast má i své významné rodáky - významného českého buditele a autora česko-německého slovníku Josefa Jungmanna či básníka Josefa Václava Sládka a mnohé další.

Sama Lánská obora představuje velmi bohatý okrsek Křivoklátska, v němž je chována nejen naše domácí zvěř (jelení, srnčí či černá zvěř), ale také cizokrajné druhy, jako jsou daňci, mufloni a další druhy lovné zvěře. Poskytuje však i útulek mnoha druhům zdejší volně žijící fauny, hlavně ptákům a plazům. A i z tohoto hlediska je velmi důležitá.

Přesto má Křivoklátsko prvořadý význam z hlediska přírodovědeckého. Vhodné životní podmínky, pestré geologické a geomorfologické i klimatické poměry umožnily vznik řady společenstev a ekosystémů, které jsou dodnes málo ovlivněny činností člověka. Kéž zůstanou i nadále.

Václav CIHLÁŘ