zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Z rozkladové komise ministra životního prostředí

28.06.2006
Příroda
Zemědělství
Les
Z rozkladové komise ministra životního prostředí
Výklady k újmám dle § 58 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

č. 2/2006

Výklad k charakteru újmy dle § 58 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

k § 58 odst. 2 zák.č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Podle § 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb., se neposkytuje finanční náhrada tomu, kdo získal pozemek do vlastnictví nebo uzavřel nájemní smlouvu k pozemku v době, kdy omezení již existovalo.

Odůvodnění:

Stanovení výše újmy dle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. je vázáno na rozsah a intenzitu předchozího užívání pozemku, na kterém nově vzniká omezení hospodaření.

Pokud vlastník či nájemce pozemku tento pozemek zemědělsky či lesnicky nevyužíval, nemůže mu v důsledku vzniku omezení dle tohoto zákona vznikat nebo trvat újma z titulu ztížení zemědělského či lesního hospodaření. Újma nevzniká či netrvá ani tehdy, pokud vlastník nabyl pozemek či pokud nájemce získal užívací právo k pozemku až poté, co vzniklo omezení ve smyslu § 58 zákona č. 114/1992 Sb.; omezení hospodaření na pozemku mělo být zohledněno již v kupní ceně pozemku či výši nájemného.

 

č. 3/2006

Výklad k podmínkám poskytnutí náhrady újmy za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření dle § 58 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

k § 58 zák.č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Pro nárok na náhradu újmy za omezení podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, u nichž cit. zákon umožňuje ve stanoveném procesu získání zmírnění omezení (udělení výjimky), není rozhodné, zda žadatel žádal o zmírnění omezení.

Odůvodnění:

Řízení o povolení výjimky je ve všech případech předvídaných zákonem č. 114/1992 Sb. řízením návrhovým a podání žádosti o povolení výjimky je plně v dispozici vlastníka či nájemce. Rozhodnutí v řízení o povolení výjimky proto nelze považovat za obligatorní předběžnou otázku, kterou je třeba pravomocně rozhodnout před vlastním rozhodnutím o náhradě újmy za ztížení zemědělského či lesního hospodaření dle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. Vázání poskytnutí náhrady újmy dle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. na předchozí rozhodnutí o povolení výjimky by bylo požadavkem nad rámec zákona.

 

č. 4/2006

Výklad k charakteru újmy dle § 58 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

k § 58 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

k § 3 a 4 zák. č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů

Škoda způsobená zvláště chráněným živočichem není újmou podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.

Odůvodnění

Škodu způsobenou zvláště chráněným živočichem je třeba striktně odlišovat od újmy vznikající v důsledku ztížení zemědělského či lesního hospodaření. Ve vztahu k ochraně zvláště chráněných druhů živočichů je z hlediska poskytování finančních náhrad třeba rozlišovat dva způsoby vzniku škody (újmy).

Náhradu škody způsobené zvláště chráněnými živočichy (aktivní činností zvláště chráněného živočicha) upravuje zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů. Zákonodárce tím, že pro náhrady škod způsobených zvláště chráněnými živočichy vydal samostatný právní předpis, jednoznačně deklaroval svou vůli tyto škody hradit ve zvláštním režimu. V tom, že náhradu způsobených škod vztahuje pouze k taxativně vyjmenovaným druhům živočichů (zákon je označuje jako „vybrané druhy“ - § 3) a že hradit lze pouze škodu na zákonem vymezených předmětech (§ 4), je třeba spatřovat jednoznačný úmysl zákonodárce hradit pouze taxativně vyjmenované škodní události (co do subjektu a předmětu ochrany). Pokud tedy byla škoda způsobena jiným než vybraným zvláště chráněným druhem živočicha nebo sice vybraným zvláště chráněným živočichem, avšak na jiném chráněném zájmu než je vyjmenován v § 4 zákona č. 115/2000 Sb., náhradu škody nelze poskytnout. V daném případě náhrada nepřísluší ani z titulu ustanovení § 58 zákona č. 114/1992 Sb.

Druhým náhradovým mechanismem je poskytování náhrady újmy dle ustanovení § 58 zákona č. 114/1992 Sb. V tomto případě náhrada újmy náleží pouze vlastníku či nájemci pozemku, který byl omezen na svém zemědělském či lesním hospodaření tím, že musí respektovat ustanovení zákona (§ 50 zákona č. 114/1992 Sb.) či správního aktu chránícího jednotlivé druhy zvláště chráněných živočichů. Újma zde vzniká v důsledku samotné skutečnosti výskytu jedince některého z druhů zvláště chráněných živočichů tím, že vlastník či nájemce pozemku, na kterém (nebo v jehož blízkosti) se jedinec (popř. jeho přirozené či umělé sídlo, nebo biotop) nachází, nemůže svou hospodářskou činnost vykonávat v plném rozsahu (je mu ztížena).

 

č. 5/2006

Výklad k charakteru újmy vznikající z omezení plynoucího z režimu lesa zvláštního určení

k § 58 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

k § 8 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 3 a § 36 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Omezení plynoucí toliko z režimu lesa zvláštního určení (§ 8 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) lesního zákona) není omezením ve smyslu ustanovení § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.

Odůvodnění:

V souvislosti s lesním hospodařením existují dva samotné odškodňovací režimy, a to podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. a podle § 11 odst. 3, resp. § 36 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. V případě lesů zvláštního určení (dle § 8 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) lesního zákona) je stěžejním odškodňovacím mechanismem poskytování náhrad podle lesního zákona.

Mohou však nastat situace, kdy vlastník lesa, který byl zařazen do kategorie lesa zvláštního určení, je omezen nejen z důvodu vlastní kategorizace lesa podle lesního zákona, ale i omezeními vyplývajícími přímo ze zákona č. 114/1992 Sb., popř. z rozhodnutí, souhlasu či závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, zejména v důsledku vzniku povinnosti dodržovat základní či bližší ochranné podmínky vyplývající ze zákona č. 114/1992 Sb., popř. z něj vycházejících správních aktů. V případě vzniku nebo trvání takového omezení náleží nejen vlastníku, ale i nájemci pozemku, na kterém se nachází les zvláštního určení, nárok na náhradu za ztížení lesního hospodaření dle § 58 zákona č. 114/1992 Sb.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí