zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Šílené plány?

10.07.2006
Ovzduší
Šílené plány?
Geoinženýring. Časopis Climatic Change nakonec přece jenom uveřejní kontroverzní článek německého fyzika Paula J. Crutzena z Institutu Maxe Plancka. Tato zdánlivě banální zpráva ilustruje posun, k němuž dochází v pohledu "oficiální" vědy na plány na grandiózní zásahy do energetické bilance naší planety. Paul Crutzen (na snímku) dostal v roce 1995 Nobelovu cenu za popis mechanismů, jimiž průmyslové zplodiny ničí zemskou ozónovou ochrannou vrstvu. Teď chce publikovat práci o možném ochlazení Země pomocí oxidu siřičitého, rozptylovaného ve stratosféře. Časopis přesto článek odmítl s tím, že nejde o seriózní vědeckou práci. Z následujících diskusí, do nichž promluvili snad všichni významní představitelé oboru, vykrystalizoval kompromis. Zprostředkoval ho Ralph J. Cicerone, prezident americké Akademie věd, jinak též specialista na chemii atmosféry. Článek vyjde, ale doplněn řadou komentářů.

Geoinženýské plány nejsou nic nového. Objevily se už v šedesátých letech jako reakce na první vědecké práce o hrozícím globálním oteplování. Vědci již tenkrát zaměřili pozornost na sluneční záření. Vyšli z toho, že kdyby se jen nepatrně podařilo zvýšit podíl odraženého záření, významně

by to pomohlo naši planetu ochladit. Z té doby pocházejí například plány na pokrytí rozsáhlých ploch, ať už na pouštích nebo na mořské hladině, reflexními fóliemi. Jiní navrhovali vytvořit v mořích lepší podmínky pro růst řas, které by pohltily přebytečný oxid uhličitý. Podobné plány však nikdy nepřekročily teoretické stadium: vědcům se nedařilo získat prostředky na studie proveditelnosti. Platí to dokonce i o těch plánech, které vypadají relativně střízlivě. New York Times například popisují projekt coloradského National Center for Atmospheric Research, které se celé roky neúspěšně snažilo získat peníze na ověření teorie, že rozprašování slané vody do nízkých mraků nad oceánem by mohlo zvýšit jejich odrazivost pro sluneční záření. Teprve nyní se geoinženýrské plány dostávají do pozornosti "seriózních" vědců. Na tak prestižním fóru, jakým je výroční zasedání americké Akademie věd, zazněla přednáška o možném ochlazení Země pomocí miliard malých zrcadel "o velikosti dvou stop a váze motýla", umístěných na oběžnou dráhu. Pro zajímavost, Paul Cruntzen vyčísluje náklady na uskutečnění svého projektu v potřebném měřítku na padesát miliard dolarů. Ročně.

AUTOR: Petr Blažek
AUTOR: Radan Dolejš
Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí