Asie se obrací k zeleným palivům
Nejlidnatější muslimská země Indonésie v minulých dnech oznámila, že vybuduje
jedenáct továren na výrobu biodieselu. Zdejší vláda si totiž stanovila
ambiciózní cíl: v roce 2010 má Indonésie vyrobit 1,3 miliardy litrů této pohonné
hmoty. "Nastala éra biopaliv," napsal o těchto krocích nejznámější indonéský
list Jakarta Post.
O postupný obrat k k biopalivům však neusiluje pouze Indonésie. Zmenšit
závislost na stále dražší ropě chtějí vlády napříč celou Asií. Biopaliva sice
nyní pokrývají pouze jedno procento potřeb tohoto kontinentu. Analytici ale
tvrdí, že jejich podíl se bude neustále zvyšovat.
Indonésie k tomu má dobré předpoklady. Spolu se sousední Malajsií totiž
vyprodukuje na 85 procent palmového oleje. Především z něj chce Indonésie
vyrábět biodiesel. Na jeho výrobu do budoucna sází i největší producent
palmového oleje Malajsie, jež chce vydělávat i na jeho exportu.
Zájem firem o produkci biodieselu z palmového oleje z Malajsie roste tak rychle,
že její vláda nedávno zastavila vydávání dalších výrobních licencí. Vláda se
totiž obávala, aby zájem o produkci paliva nezasáhl do života běžných lidí.
Objevily se totiž obavy, aby nebyl ohrožen nákup palmového oleje pro běžné
vaření.
Využitím biopaliv se čím dál víc zabývá i Vietnam. Firma Agifish, která z
Vietnamu vyváží ryby, na počátku tohoto měsíce oznámila, že by chtěla vyrábět
biopalivo z rybího tuku. Již nyní ho využívá u čerpadel u chovných nádrží v
povodí řeky Mekong na jihu země.
Indie zase doufá, že bude úspěšná při produkci biopaliva při využití keře
jatrophy. "Indická vláda určila 98 miliónů akrů půdy, kde může být pěstována, a
doufá, že za pět let nahradí dvacet procent spotřeby nafty," napsala tento týden
agentura AP.
Jatrophu bude ale možná více využívat i Indonésie. Ta zde byla pěstována hlavně
za druhé světové války. A to hlavně proto, aby měli japonští okupanti čím
pohánět své tanky a letadla. Případná obnova plantáží by však podle analytiků
trvala nejspíš mnoho let.
V případě Indonésie je motivací k přechodu na biopaliva i životní prostředí.
Metropole Jakarta totiž patří mezi města s nejvíce znečištěným ovzduším.
"Vzduch v Jakartě je strašný," řekl nedávno americkému listu The Christian
Science Monitor zdejší řidič autobusu Amír. "Abych podpořil plány vlády, rozhodl
jsem se, že začnu používat biodiesel," řekl.
Ochránci životního prostředí přitom tvrdí, že "ekologičnost" výroby biopaliv má
i druhou stranu. Indonéská vláda totiž zvažovala vytvoření největší plantáže
olejových palem na světě (na skoro pěti miliónech akrů) v centrálním Borneu.
Uskutečnění tohoto projektu, který podporovali čínští investoři, by ale nejspíš
mělo katastrofický dopad na místní přírodu a ohrozilo by i místní populace
orangutanů. Indonéská vláda však letos nakonec od projektu ustoupila.
Skeptičtí analytici přitom tvrdí, že na výrobu biopaliv příliš sázet nelze.
Jednak je prý drahá a také je náročná na velkou plochu půdy.
Asijské země však mohou mít před očima úspěch jihoamerické Brazílie. Ta tvrdí,
že většinu z 20 miliónů aut v zemi pohání palivo, jehož čtvrtinu tvoří etanol.
Ten si Brazilci vyrobili ze své cukrové třtiny.
Nejlidnatější muslimská země Indonésie v minulých dnech oznámila, že vybuduje jedenáct továren na výrobu biodieselu. Zdejší vláda si totiž stanovila ambiciózní cíl: v roce 2010 má Indonésie vyrobit 1,3 miliardy litrů této pohonné hmoty. "Nastala éra biopaliv," napsal o těchto krocích nejznámější indonéský list Jakarta Post.
O postupný obrat k k biopalivům však neusiluje pouze Indonésie. Zmenšit závislost na stále dražší ropě chtějí vlády napříč celou Asií. Biopaliva sice nyní pokrývají pouze jedno procento potřeb tohoto kontinentu. Analytici ale tvrdí, že jejich podíl se bude neustále zvyšovat.
Indonésie k tomu má dobré předpoklady. Spolu se sousední Malajsií totiž vyprodukuje na 85 procent palmového oleje. Především z něj chce Indonésie vyrábět biodiesel. Na jeho výrobu do budoucna sází i největší producent palmového oleje Malajsie, jež chce vydělávat i na jeho exportu.
Zájem firem o produkci biodieselu z palmového oleje z Malajsie roste tak rychle, že její vláda nedávno zastavila vydávání dalších výrobních licencí. Vláda se totiž obávala, aby zájem o produkci paliva nezasáhl do života běžných lidí. Objevily se totiž obavy, aby nebyl ohrožen nákup palmového oleje pro běžné vaření.
Využitím biopaliv se čím dál víc zabývá i Vietnam. Firma Agifish, která z Vietnamu vyváží ryby, na počátku tohoto měsíce oznámila, že by chtěla vyrábět biopalivo z rybího tuku. Již nyní ho využívá u čerpadel u chovných nádrží v povodí řeky Mekong na jihu země.
Indie zase doufá, že bude úspěšná při produkci biopaliva při využití keře jatrophy. "Indická vláda určila 98 miliónů akrů půdy, kde může být pěstována, a doufá, že za pět let nahradí dvacet procent spotřeby nafty," napsala tento týden agentura AP.
Jatrophu bude ale možná více využívat i Indonésie. Ta zde byla pěstována hlavně za druhé světové války. A to hlavně proto, aby měli japonští okupanti čím pohánět své tanky a letadla. Případná obnova plantáží by však podle analytiků trvala nejspíš mnoho let.
V případě Indonésie je motivací k přechodu na biopaliva i životní prostředí. Metropole Jakarta totiž patří mezi města s nejvíce znečištěným ovzduším.
"Vzduch v Jakartě je strašný," řekl nedávno americkému listu The Christian Science Monitor zdejší řidič autobusu Amír. "Abych podpořil plány vlády, rozhodl jsem se, že začnu používat biodiesel," řekl.
Ochránci životního prostředí přitom tvrdí, že "ekologičnost" výroby biopaliv má i druhou stranu. Indonéská vláda totiž zvažovala vytvoření největší plantáže olejových palem na světě (na skoro pěti miliónech akrů) v centrálním Borneu.
Uskutečnění tohoto projektu, který podporovali čínští investoři, by ale nejspíš mělo katastrofický dopad na místní přírodu a ohrozilo by i místní populace orangutanů. Indonéská vláda však letos nakonec od projektu ustoupila.
Skeptičtí analytici přitom tvrdí, že na výrobu biopaliv příliš sázet nelze. Jednak je prý drahá a také je náročná na velkou plochu půdy.
Asijské země však mohou mít před očima úspěch jihoamerické Brazílie. Ta tvrdí, že většinu z 20 miliónů aut v zemi pohání palivo, jehož čtvrtinu tvoří etanol. Ten si Brazilci vyrobili ze své cukrové třtiny.
O postupný obrat k k biopalivům však neusiluje pouze Indonésie. Zmenšit závislost na stále dražší ropě chtějí vlády napříč celou Asií. Biopaliva sice nyní pokrývají pouze jedno procento potřeb tohoto kontinentu. Analytici ale tvrdí, že jejich podíl se bude neustále zvyšovat.
Indonésie k tomu má dobré předpoklady. Spolu se sousední Malajsií totiž vyprodukuje na 85 procent palmového oleje. Především z něj chce Indonésie vyrábět biodiesel. Na jeho výrobu do budoucna sází i největší producent palmového oleje Malajsie, jež chce vydělávat i na jeho exportu.
Zájem firem o produkci biodieselu z palmového oleje z Malajsie roste tak rychle, že její vláda nedávno zastavila vydávání dalších výrobních licencí. Vláda se totiž obávala, aby zájem o produkci paliva nezasáhl do života běžných lidí. Objevily se totiž obavy, aby nebyl ohrožen nákup palmového oleje pro běžné vaření.
Využitím biopaliv se čím dál víc zabývá i Vietnam. Firma Agifish, která z Vietnamu vyváží ryby, na počátku tohoto měsíce oznámila, že by chtěla vyrábět biopalivo z rybího tuku. Již nyní ho využívá u čerpadel u chovných nádrží v povodí řeky Mekong na jihu země.
Indie zase doufá, že bude úspěšná při produkci biopaliva při využití keře jatrophy. "Indická vláda určila 98 miliónů akrů půdy, kde může být pěstována, a doufá, že za pět let nahradí dvacet procent spotřeby nafty," napsala tento týden agentura AP.
Jatrophu bude ale možná více využívat i Indonésie. Ta zde byla pěstována hlavně za druhé světové války. A to hlavně proto, aby měli japonští okupanti čím pohánět své tanky a letadla. Případná obnova plantáží by však podle analytiků trvala nejspíš mnoho let.
V případě Indonésie je motivací k přechodu na biopaliva i životní prostředí. Metropole Jakarta totiž patří mezi města s nejvíce znečištěným ovzduším.
"Vzduch v Jakartě je strašný," řekl nedávno americkému listu The Christian Science Monitor zdejší řidič autobusu Amír. "Abych podpořil plány vlády, rozhodl jsem se, že začnu používat biodiesel," řekl.
Ochránci životního prostředí přitom tvrdí, že "ekologičnost" výroby biopaliv má i druhou stranu. Indonéská vláda totiž zvažovala vytvoření největší plantáže olejových palem na světě (na skoro pěti miliónech akrů) v centrálním Borneu.
Uskutečnění tohoto projektu, který podporovali čínští investoři, by ale nejspíš mělo katastrofický dopad na místní přírodu a ohrozilo by i místní populace orangutanů. Indonéská vláda však letos nakonec od projektu ustoupila.
Skeptičtí analytici přitom tvrdí, že na výrobu biopaliv příliš sázet nelze. Jednak je prý drahá a také je náročná na velkou plochu půdy.
Asijské země však mohou mít před očima úspěch jihoamerické Brazílie. Ta tvrdí, že většinu z 20 miliónů aut v zemi pohání palivo, jehož čtvrtinu tvoří etanol. Ten si Brazilci vyrobili ze své cukrové třtiny.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích