Nevěřím, že světu dochází ropa

Hlavní slovo na světovém trhu s ropou a zemním plynem mají národní společnosti, říká Frank Kuijlaars, viceprezident nizozemského peněžního ústavu ABN Amro. "Málokdo si uvědomuje, že kontrolují asi 95 procent ropných zdrojů," říká Kuijlaars, který odpovídá za globální ropný a plynárenský byznys banky.


HN: Dělají těžební společnosti dost pro to, aby rozšířily zdroje surovin?
Myslím, že nikoli. Nefandím teorii, podle které nyní těžba vrcholí, zatímco zásoby se blíží svému vyčerpání. Nevěřím, že světu dochází ropa. V zemských útrobách je jí stále dost, při současné úrovni techniky asi na 50 let. Ale dostat ji na povrch představuje stále komplexnější problém.
V posledních letech jsme svědky nástupu národních těžebních společností, které díky rostoucí ceně ropy se rychle postavily na nohy finančně i technicky. Týká se to nejenom Středního východu a Ruska, ale také Číny a Indie. Málokdo si uvědomuje, že národní těžební společnosti dnes kontrolují kolem 95 procent ropných zdrojů, kdežto velcí nadnárodní hráči sotva pět procent.
Podobně je tomu v těžbě plynu, kde má ruský Gazprom pod kontrolou více zásob než všichni ostatní hlavní hráči dohromady.


HN: Pokládáte Rusko za spolehlivého partnera pro Evropu, která na dodávkách jeho energie výrazně závisí?
Velká část energetiky v Rusku je v soukromých rukou, což vítáme. Víme, že v ruských energetických firmách v několika posledních letech nastaly velké změny v managementu. Byl učiněn velký pokrok v řízení těchto firem. Ale v Evropě přesto nastal kolem ruské energetiky povyk. Myslím, že to není zcela korektní.
Jak se chovají firmy? Přece tak, že se snaží hledat pro svůj byznys alternativy. Rusko dlouhá léta těžilo plyn a ropu ve východních oblastech a dodávalo směrem na západ. A dosud se nikdy nestalo, že by zastavilo vývoz ropy nebo plynu. Rusům v posledních třiceti čtyřiceti letech velice záleželo na tom, aby měli pověst spolehlivého dodavatele.
Nyní se začínají chovat tak, aby měli jako dodavatelé možnost volby a mohli maximalizovat ekonomické přínosy. Přiznejme si, že tak se chovají všechny společnosti ve světě. A s tím musí Evropa, která také chce mít alternativy, počítat.
Já si opravdu nemyslím, že by se Rusové svým chováním v energetice nějak podstatně lišili od západních firem. I jim přece jde o zajištění vlastní energetické bezpečnosti. V tom se jejich přístup zase tolik neliší od západních nadnárodních firem, kterým zase záleží na tom, aby byly zabezpečeny spolehlivé dodávky energie zemím OECD.


HN: Jaké jsou vyhlídky těžby ropy v Arktidě?
Arktida by měla skrývat velké ropné bohatství. Zásadní otázka zní: kolik vytěžitelných zásob v tomto regionu vlastně existuje, jsme schopni je využívat ekologicky přijatelným způsobem? Zásadní odpověď na to zní: ano, jsme toho schopni, ale vyžádá si to obrovské náklady a také čas.
Věřím, že v budoucnu se ve světě najdou další místa, kde bude možné těžit. Ale víme také, že nalezišť, kde by se mohlo začít rychle těžit, opravdu mnoho není. Jsou především na území bývalého Sovětského svazu, například v Kazachstánu, nebo v západní Africe. Mnoho nových nalezišť se objevuje právě v rozvojových zemích. Je to velká výzva pro nadnárodní společnosti, aby měly dostatečný přístup k těmto novým nalezištím, aby se s národními společnostmi dohodly na rozumných podmínkách těžby.


HN: Zkuste odhadnout další vývoj cen na trhu s ropou.
Je opravdu těžké předpovídat, jak se může cena vyvíjet. Na její trh totiž působí spousta faktorů, jejichž váhu nelze určit. Museli bychom se je totiž naučit nějak kvantifikovat. Je to nejenom výbušná situace na Blízkém východě, napětí kolem Íránu či postoj Venezuely.
Na trh tlačí také vyšší poptávka. Stále větším spotřebitelem se stává nejen Čína, ale také Indie. Mimochodem, její dovoz už je nyní dokonce vyšší než čínský. Jde zároveň o země, které na jednotku hrubého domácího produktu spotřebovávají mnohem více energie než vyspělý Západ.
Kromě toho existují země se špatnými návyky energetické spotřeby. Mezi ně bych zařadil i USA, kde je velmi vysoká spotřeba ropy v dopravě. Rusko zase plýtvá energií ve výrobním sektoru.
A konečně, cenu ropy pohánějí rozsáhlé spekulace na trhu, kvůli nimž se zvyšuje nejenom objem obchodování s ropou, ale samozřejmě i její cena.
Napětí v zásobování energií se zvyšuje i proto, že na světové mapě přibývá zemí dosahujících solidního tempa hospodářského růstu, což přirozeně zvyšuje poptávku po ropě a další energii. K tomu si připočtěme výše uvedené politické faktory i obavy některých zemí, že nebudou mít přístup k dostatečným energetickým zdrojům.


HN: Jakou roli přisuzujete alternativním zdrojům energie?
Mnoho expertů na ropu i výkonných ředitelů firem je přesvědčeno, že klasických zdrojů je ve světě dostatek na řadu let. Největší světový producent ropy Saúdská Arábie je schopen zvýšit těžbu na 12,5 miliónu barelů denně, možná na 15 miliónů. Zajímavé je také Rusko, které má dostatek ropných zásob, nemluvě o zemním plynu. Dokonce by ho mohlo exportovat více, aniž by zvyšovalo těžbu, a to za předpokladu, že se v jeho bilanci zvýší podíl jaderné energetiky. Konečně, o ní diskutují i další velké země jako Čína nebo Indie.
Zároveň ale vidíme, že se začíná masívně investovat do alternativních zdrojů energie. Potrvá však 15 - 20 let, než začnou alternativní zdroje hrát významnější úlohu. To znamená, že na ně bude v celkovém energetickém mixu připadat 15 - 20 procent.


HN: Jste zastáncem jaderné energetiky?
Je zřejmé, že Evropa se opět obrací směrem k jaderné energetice. Uvědomuje si totiž, že nemůže být tolik závislá na ruském zemním plynu. Co tedy dělat? Kontinent musí nalézt alternativy, a těch opravdu není mnoho. Jednu z nich představuje jaderná energetika využívající nové technologie. V současné době zřejmě představuje ekologicky nejpřijatelnější způsob, jak získávat energii.
Pro jadernou energetiku se jednoznačně rozhodla třeba Francie. Jiné země ale ještě váhají. A vlády, které před časem rozhodly, že jadernou energii nechtějí, zatím mlčí. Nebo už nehodlají ustoupit od jaderné energetiky v takovém rozsahu, jak původně zamýšlely. Ale to je špatně. Je snad rozumné, aby Rusko zvyšovalo výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách, zatímco Evropa bude od něho draze kupovat zemní plyn?
Myslím, že Evropa musí nalézt vyváženější řešení, jehož součástí by byla i jaderná energetika. Jsem přesvědčen, že není jiné cesty než rozvíjet jadernou energetiku, její technologie z mého pohledu má četné přednosti.