Firma, která zamořila byty azbestem, nenahlásila údaje do registru znečišťování. Hrozí jí tak další pokuta.

PRAHA – Firmě SPS Engineering, s.r.o., která při rekonstrukci panelového sídliště Na Chmelnici v Praze 3 zamořila byty rakovinotvorným azbestem (1), hrozí další pokuta. Firma totiž nenahlásila množství „zlikvidovaného“ azbestu do Integrovaného registru znečišťování (2 – IRZ) a dopustila se tak opětovně porušení zákona. „Vyzvali jsme Českou inspekci životního prostředí, aby tento případ prošetřila a vyměřila firmě SPS Engineering další pokutu za nedodržení požadavků legislativy. Sankce za porušení ohlašovací povinnosti může dosáhnout až půl milionu korun (3),“ řekl právník Lukáš Matějka z Centra pro podporu občanů sdružení Arnika.

Podle Arniky přehlíží podobným způsobem zákon mnohem více stavebních firem, neboť manipulaci s azbestem za rok 2004 nenahlásila do registru znečišťování ani jediná (4). Likvidace azbestocementových trubek, izolací či jiných materiálů s příměsí azbestu ale nejsou při rekonstrukcích starších domů žádnou výjimkou (5). Vedoucí Centra pro podporu občanů sdružení Arnika Martin Skalský se domnívá, že je to způsobeno neznalostí legislativy, a také ignorováním či podceněním nebezpečnosti azbestu.

„Zatímco třeba radon je ostře sledován a lidé si na něj dávají pozor, u azbestu zatím veřejnost ohrožení necítí nebo na něj nedbá. Firmy pak často vůbec nezají legislativu, která u nás manipulaci s azbestem reguluje. Při jeho odstraňování je podle zákona nutné dodržovat přísná bezpečnostní opatření (6). Obě látky, radon i azbest, přitom působí podobně – i po mnoha letech mohou u člověka vyvolat rakovinu. Jedním z problémů je také to, že lidé často materiály z azbestu na první pohled nepoznají. Při rekonstrukcích budov, kde je podezření na přítomnost azbestu, by se proto nemělo šetřit na odborném průzkumu,“ vysvětluje Martin Skalský.

Společnost SPS Engineering se v roce 2004 podílela na rekonstrukci panelového sídliště Na Chmelnici ve třetím pražském obvodu. Větrací systémy v šachtách domů byly vybudovány z azbestocementových trubek, které pracovníci firmy rozmlátili palicí a zamořili tak azbestem stovky bytů. Na vzniku problému se vedle nezodpovědné stavební firmy podílela také hygienická stanice a stavební úřad Prahy 3, které vůbec nezasáhly. Arnika spolu s Občanským sdružením Chmelnice usiluje již dva roky o vyčištění bytů a kompenzaci poškozených osob (7). Obě sdružení zároveň věří, že tato kauza může znamenat průlom v přístupu úřadů i firem k nakládání s nebezpečnými azbestovými materiály.

Občané z celé České republiky se na Arniku mohou obracet s dotazy v případech, kdy se obávají špatné manipulace s azbestem při rekonstrukcích budov i bytů, a obávají se poškození svého zdraví.

Poznámky pro editory:

1) Více o azbestu:

bezjedu.arnika.org

http://irz.cz/?module=StaticContent&id=s_azbest

2) Integrovaný registr znečišťování (IRZ) poskytuje podrobné informace o používání a vypouštění nebezpečných látek. Najdete tak na jednom místě shromážděné údaje o tom, kolik těchto látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do životního prostředí. V České republice je poprvé přístupný na internetu od 30. září 2005. Obsahuje údaje o tom, kolik které ze 72 chemických látek vypustily do životního prostředí konkrétní provozy za rok 2004.

Integrovaný registr znečišťování:

irz.cz

bezjedu.arnika.org

3) Za neohlášení „emisí nebo přenosů“ sledovaných znečišťujících látek, tedy i azbestu, může být udělena pokuta až ve výši 500 tisíc Kč. Stanoví to zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovaném registru znečišťování (§ 37 odst. (1)). Pokutu uživateli registrované látky ukládá Česká inspekce životního prostředí.

4) Hlášení o azbestu z IRZ za rok 2004:

http://irz.cz/?module=QueryTool&action=Advanced

5) Azbest se používal zejména v 70. a 80. letech na výrobu stavebních materiálů. Má totiž řadu vynikajících vlastností (tepelně izoluje, je chemicky stálý, výroba je levná). Dnes se tak azbest nachází nejčastěji ve stropných a podlahových obkladech, bývají z něj vyrobeny střešní šindele, různé trubky apod. Samotná přítomnost materiálů z azbestu není pro člověka nebezpečná – rakovinotvorná vlákna se však uvolňují při jakékoliv neodborné manipulaci.

6) Při odstraňování azbestu je nezbytné zabránit úniku mikroskopických vláken do okolního prostředí. Pracovní prostor by proto měl být neprodyšně uzavřen, pracovníci musejí používat ochranné obleky a respirátory apod. Nejvíce nebezpečné je řezání či lámání azbestových materiálů. Firmy, které manipulují s azbestem, musejí mít oprávnění nakládat s nebezpečnými odpady.

7) Sídliště na Chmelnici procházelo v roce 2004 celkovou rekonstrukcí před plánovaným prodejem jednotlivých bytů radnicí Prahy 4 nájemníkům. Žadatelem o povolení stavebních úprav byla Městská část Praha 4 a povoloval je stavební úřad, sídlící v téže budově. Řada prací, k nimž je podle zákona nezbytné stavební povolení (např. vybourání bytových jader apod.) se proto prováděla pouze na základě ohlášení. Stavební firmy, stavební úřad i hygienická stanice zcela ignorovali fakt, že větrací šachty domů obsahují azbestocementové trubky, ačkoliv o tom věděli. V důsledku neodborné manipulace byly stovky bytů zamořeny azbestovými vlákny a pravděpodobně došlo k poškození zdraví jejich obyvatel (v současné době to ale není možné jednoznačně prokázat). Protože radnice odmítla zamořené byty vyčistit a poškozené lidi jakkoliv kompenzovat, nebo se jim i jen omluvit, spěje celý případ k rozsáhlému soudnímu procesu.