Bude tady těsno
Rok 2007 bude historickým milníkem - podle odhadů OSN bude poprvé žít ve městech
více lidí než ve venkovských oblastech. Rychle rostoucí populace je velkým
nebezpečím i jistou příležitostí.
Rok 2007 bude historickým milníkem - podle odhadů OSN bude poprvé žít ve městech více lidí než ve venkovských oblastech. Rychle rostoucí populace je velkým nebezpečím i jistou příležitostí.
V roce 2050 bude na Zemi okolo devíti miliard lidí. Jaká čeká lidstvo budoucnost? Nejen růst populace a překotná urbanizace, ale také tenčící se zásoby energetických surovin a emise poškozující životní prostředí - to jsou megatrendy 21. století. S přihlédnutím k demografickým změnám převládne starší populace nad mladými jedinci. V roce 2050 by měl žít poprvé na zeměkouli stejný počet lidí nad šedesát let jako osob mladších patnácti. To znamená velkou výzvu pro výzkum a vývoj v oblasti medicíny, protože přibude nemocí souvisejících s věkem.
Kdo by chtěl další katastrofické vize, může se obávat, že pro devět miliard lidí už nebude dostatek vody. A kdyby časem nedošla ropa, šedou perspektivu by ještě umocnily totálně ucpané dálnice, o ulicích měst ani nemluvě. I přesto, že už nebude co těžit, vzduch bude dýchatelný jen přes mokrý kapesník...
Tak zle asi nebude - proti megatrendům 21. století se dá bojovat - výzkumem alternativních zdrojů a vývojem nových technologií. Jedno je ale jisté: síla už dnes velkých měst dále poroste a s ní se budou prohlubovat i nastíněné problémy. Pak je otázka, jestli vědci se svými vynálezy na rychle pokračující přesun obyvatelstva do měst budou stačit. Tam se totiž budou koncentrovat největší problémy.
ČÍSLA HOVOŘÍ SAMA ZA SEBE. V roce 1800 žila pouze 3 % světové populace ve městech. V následujících dvou stech letech došlo k velkému pohybu a rok 2007 bude historickým milníkem - podle odhadů agentury OSN Habitat bude poprvé žít ve městech více lidí než ve venkovských oblastech. Dá se říci, že 21. století bude stoletím měst.
OSN odhaduje, že v roce 2030 se podíl městského obyvatelstva zvýší dokonce až na 61 procent. Z dnešních tří miliard tak bude v městských aglomeracích pět miliard lidí. V té době už bude na zeměkouli 20 megaměst (města s počtem obyvatel nad 10 milionů), z toho ale jen čtyři v průmyslově vyspělých zemích. Zbytek vyroste v rozvojovém světě, což problém přelidněnosti dále prohloubí. Jestliže bude obtížné zajistit odpovídající infrastrukturu ve vyspělých zemích, v těch chudších bude už jen zabezpečení potřebných dodávek energie a vody tvrdým oříškem.
Projekce budoucnosti naznačují, že například indická Bombaj bude mít už v roce 2015 asi 22,6 milionu obyvatel, tedy víc, než má dnes třeba Rumunsko. Pákistánské Karáčí ve stejné době dosáhne počtu obyvatel 16,2 milionu - což je víc, než kolik lidí dnes žije například v celém Nizozemsku.
Přitom ekonomická atraktivita velkých měst na rozdíl od menších sídel a venkovských oblastí podle OSN dále poroste. Už dnes města jako Paříž, Bangkok, Mexico City, Buenos Aires, Soul či Tokio generují mezi 30 a 50 % hrubého domácího produktu té které země a tento trend se nezastaví.
Příkladem nad jiné ukázkovým je čínská Šanghaj, zřejmě donedávna nejvíce vzrušující centrum na světě. Jedním z ukazatelů rychlého růstu může být počet mrakodrapů v tomto městě. Zatímco na začátku 80. let tam bylo jen několik málo budov vyšších než 18 pater, dnes je jich 5000. Nejvíc jich vyrostlo v části Pudong, kde ještě před 25 lety nebylo o moc víc než bažinatá krajina s malými farmami.
NĚKTERÁ ZJIŠTĚNÍ OSN jsou znepokojivá. Rychlý přesun obyvatelstva do měst s sebou nese chudobu. Vzrůstá počet lidí, kteří žijí v nuzných podmínkách. Odhaduje se, že v chudinských čtvrtích, slumech, žije už dnes víc než miliarda lidí. V roce 2020 by jich mohl být možná i dvojnásobek. Zatímco severní polokoule tento problém (zatím?) prakticky nezná, na jihu je takových míst hned několik. Nejhorší je situace v subsaharské Africe, kde žije ve slumech víc než 70 % obyvatel měst, někde i víc. Tito lidé nejenže nemají přístup k základnímu vzdělání, ale často ani k pitné vodě. Nemají žádnou kanalizaci, o elektřině a dalších vymoženostech civilizace ani nemluvě. Přesto proud přistěhovalců do měst neutuchá - v mylné naději, že v ulicích najdou snáze obživu.
Nedostatek hygieny s sebou nese nebezpečí chorob - příkladem může být nedávná epidemie cholery, která vypukla na předměstích Luandy, hlavního města Angoly.
Dalším jevem spojeným s přelidněností a nuznými podmínkami života je kriminalita. Není žádným tajemstvím, že do chudinských čtvrtí se bojí vstoupit i policisté. A nemusí to být jen hřbitov v centru Káhiry, kde ti nejchudší obydlili hrobky; podobné je to i v brazilských favelách.
Nikdo zatím neví, jak tento problém vyřešit. Experti OSN doufají, že by se dalo pomoci rychlejší výstavbou infrastruktury - ať už ve městech, kam se stahují lidé z venkova, nebo přímo ve venkovských oblastech, aby tamní obyvatelstvo nemělo důvod odcházet.
Pokud se nepodnikne nic, vypadá to v několika desítkách megaměst na časovanou bombu. Výstavba infrastruktury, zejména zajištění zdrojů energie, je ale na druhé straně obrovskou příležitostí pro firmy z celého světa. Afrika jim připadá zatím příliš nebezpečná; upřímně řečeno, také nemá čím platit. Ale Čína a Indie, to jsou přesně ty země, kde se dá pomoci a ještě slušně vydělat.
VELKÉ NADNÁRODNÍ FIRMY už tam jsou. Konkrétně v Číně má například General Electric (GE) v zaměstnaneckém poměru 13 tisíc lidí. Operace firmy v této zemi dosáhly loni obratu pět miliard dolarů a vedení GE očekává, že v nejbližších čtyřech, pěti letech se obrat zdvojnásobí. Asi 40 % příjmů společnosti pochází právě z infrastrukturních projektů. Jednoznačně vede energetika, protože rostoucí populace a stoupající objem výroby v Číně generuje větší potřeby především na dodávky elektřiny. GE je v tomto sektoru v Číně činná už desítky let a za tu dobu tam dodala mimo jiné 240 plynových, 70 parních a 307 vodních turbín a více než 300 kompresorů. Nyní se angažuje i ve větrné energii. Mimochodem, Čína má v této oblasti obrovský zatím nevyužitý potenciál. GE Energy, energetická divize GE, má v Číně pět společností, vyrábí tady součásti pro plynové turbíny, montuje větrné turbíny (od června letošního roku), v Šanghaji provozuje centrum pro řídicí systémy...
V příštích pěti letech chce GE v Číně investovat asi 50 milionů dolarů do rozvoje nových technologií. Za tímto účelem také podepsala dohodu s čínskou vládou. Většina prostředků bude zřejmě směřovat do výzkumného centra v Šanghaji, kde už dnes GE zaměstnává 2000 inženýrů, kteří vyvíjejí vyspělá zařízení pro energetiku, vodní hospodářství (filtry) a další produkty. Podle Jeffa Immelta, šéfa GE, jsou na pořadu dne v Číně technologie postavené na obnovitelných zdrojích.
Podobně aktivní je i konkurenční Siemens. Ten má jen v samotné Šanghaji okolo 14 tisíc zaměstnanců a další tisíce jsou v jiných oblastech země. Jeho závody navázaly spolupráci s místními univerzitami. Konkrétní projekty realizoval Siemens například na mezinárodním letišti v Pudongu, kam dodával celý balík technologií. Zřejmě nejznámějším projektem je Transrapid, superrychlý vlak pohybující se na magnetickém polštáři.
Také Siemens je velmi aktivní především v oblasti energetiky. Například na řece Jang-ce byla v roce 2004 dokončena největší a nejmodernější tepelná elektrárna na uhlí v Číně vůbec. Má dva 900MW bloky a podle dodavatelů pracuje podstatně efektivněji než všechny další tepelné elektrárny v Číně, přičemž zároveň vypouští podstatně méně emisí. Pro tento projekt bude německý koncern ještě zajišťovat další plynové turbíny a komponenty.
Siemens se podílel i na dodávkách kontrolních systémů pro šanghajskou čistírnu odpadních vod, která je jednou z největších v Číně.
AUTOR: Libuše Bautzová
V roce 2050 bude na Zemi okolo devíti miliard lidí. Jaká čeká lidstvo budoucnost? Nejen růst populace a překotná urbanizace, ale také tenčící se zásoby energetických surovin a emise poškozující životní prostředí - to jsou megatrendy 21. století. S přihlédnutím k demografickým změnám převládne starší populace nad mladými jedinci. V roce 2050 by měl žít poprvé na zeměkouli stejný počet lidí nad šedesát let jako osob mladších patnácti. To znamená velkou výzvu pro výzkum a vývoj v oblasti medicíny, protože přibude nemocí souvisejících s věkem.
Kdo by chtěl další katastrofické vize, může se obávat, že pro devět miliard lidí už nebude dostatek vody. A kdyby časem nedošla ropa, šedou perspektivu by ještě umocnily totálně ucpané dálnice, o ulicích měst ani nemluvě. I přesto, že už nebude co těžit, vzduch bude dýchatelný jen přes mokrý kapesník...
Tak zle asi nebude - proti megatrendům 21. století se dá bojovat - výzkumem alternativních zdrojů a vývojem nových technologií. Jedno je ale jisté: síla už dnes velkých měst dále poroste a s ní se budou prohlubovat i nastíněné problémy. Pak je otázka, jestli vědci se svými vynálezy na rychle pokračující přesun obyvatelstva do měst budou stačit. Tam se totiž budou koncentrovat největší problémy.
ČÍSLA HOVOŘÍ SAMA ZA SEBE. V roce 1800 žila pouze 3 % světové populace ve městech. V následujících dvou stech letech došlo k velkému pohybu a rok 2007 bude historickým milníkem - podle odhadů agentury OSN Habitat bude poprvé žít ve městech více lidí než ve venkovských oblastech. Dá se říci, že 21. století bude stoletím měst.
OSN odhaduje, že v roce 2030 se podíl městského obyvatelstva zvýší dokonce až na 61 procent. Z dnešních tří miliard tak bude v městských aglomeracích pět miliard lidí. V té době už bude na zeměkouli 20 megaměst (města s počtem obyvatel nad 10 milionů), z toho ale jen čtyři v průmyslově vyspělých zemích. Zbytek vyroste v rozvojovém světě, což problém přelidněnosti dále prohloubí. Jestliže bude obtížné zajistit odpovídající infrastrukturu ve vyspělých zemích, v těch chudších bude už jen zabezpečení potřebných dodávek energie a vody tvrdým oříškem.
Projekce budoucnosti naznačují, že například indická Bombaj bude mít už v roce 2015 asi 22,6 milionu obyvatel, tedy víc, než má dnes třeba Rumunsko. Pákistánské Karáčí ve stejné době dosáhne počtu obyvatel 16,2 milionu - což je víc, než kolik lidí dnes žije například v celém Nizozemsku.
Přitom ekonomická atraktivita velkých měst na rozdíl od menších sídel a venkovských oblastí podle OSN dále poroste. Už dnes města jako Paříž, Bangkok, Mexico City, Buenos Aires, Soul či Tokio generují mezi 30 a 50 % hrubého domácího produktu té které země a tento trend se nezastaví.
Příkladem nad jiné ukázkovým je čínská Šanghaj, zřejmě donedávna nejvíce vzrušující centrum na světě. Jedním z ukazatelů rychlého růstu může být počet mrakodrapů v tomto městě. Zatímco na začátku 80. let tam bylo jen několik málo budov vyšších než 18 pater, dnes je jich 5000. Nejvíc jich vyrostlo v části Pudong, kde ještě před 25 lety nebylo o moc víc než bažinatá krajina s malými farmami.
NĚKTERÁ ZJIŠTĚNÍ OSN jsou znepokojivá. Rychlý přesun obyvatelstva do měst s sebou nese chudobu. Vzrůstá počet lidí, kteří žijí v nuzných podmínkách. Odhaduje se, že v chudinských čtvrtích, slumech, žije už dnes víc než miliarda lidí. V roce 2020 by jich mohl být možná i dvojnásobek. Zatímco severní polokoule tento problém (zatím?) prakticky nezná, na jihu je takových míst hned několik. Nejhorší je situace v subsaharské Africe, kde žije ve slumech víc než 70 % obyvatel měst, někde i víc. Tito lidé nejenže nemají přístup k základnímu vzdělání, ale často ani k pitné vodě. Nemají žádnou kanalizaci, o elektřině a dalších vymoženostech civilizace ani nemluvě. Přesto proud přistěhovalců do měst neutuchá - v mylné naději, že v ulicích najdou snáze obživu.
Nedostatek hygieny s sebou nese nebezpečí chorob - příkladem může být nedávná epidemie cholery, která vypukla na předměstích Luandy, hlavního města Angoly.
Dalším jevem spojeným s přelidněností a nuznými podmínkami života je kriminalita. Není žádným tajemstvím, že do chudinských čtvrtí se bojí vstoupit i policisté. A nemusí to být jen hřbitov v centru Káhiry, kde ti nejchudší obydlili hrobky; podobné je to i v brazilských favelách.
Nikdo zatím neví, jak tento problém vyřešit. Experti OSN doufají, že by se dalo pomoci rychlejší výstavbou infrastruktury - ať už ve městech, kam se stahují lidé z venkova, nebo přímo ve venkovských oblastech, aby tamní obyvatelstvo nemělo důvod odcházet.
Pokud se nepodnikne nic, vypadá to v několika desítkách megaměst na časovanou bombu. Výstavba infrastruktury, zejména zajištění zdrojů energie, je ale na druhé straně obrovskou příležitostí pro firmy z celého světa. Afrika jim připadá zatím příliš nebezpečná; upřímně řečeno, také nemá čím platit. Ale Čína a Indie, to jsou přesně ty země, kde se dá pomoci a ještě slušně vydělat.
VELKÉ NADNÁRODNÍ FIRMY už tam jsou. Konkrétně v Číně má například General Electric (GE) v zaměstnaneckém poměru 13 tisíc lidí. Operace firmy v této zemi dosáhly loni obratu pět miliard dolarů a vedení GE očekává, že v nejbližších čtyřech, pěti letech se obrat zdvojnásobí. Asi 40 % příjmů společnosti pochází právě z infrastrukturních projektů. Jednoznačně vede energetika, protože rostoucí populace a stoupající objem výroby v Číně generuje větší potřeby především na dodávky elektřiny. GE je v tomto sektoru v Číně činná už desítky let a za tu dobu tam dodala mimo jiné 240 plynových, 70 parních a 307 vodních turbín a více než 300 kompresorů. Nyní se angažuje i ve větrné energii. Mimochodem, Čína má v této oblasti obrovský zatím nevyužitý potenciál. GE Energy, energetická divize GE, má v Číně pět společností, vyrábí tady součásti pro plynové turbíny, montuje větrné turbíny (od června letošního roku), v Šanghaji provozuje centrum pro řídicí systémy...
V příštích pěti letech chce GE v Číně investovat asi 50 milionů dolarů do rozvoje nových technologií. Za tímto účelem také podepsala dohodu s čínskou vládou. Většina prostředků bude zřejmě směřovat do výzkumného centra v Šanghaji, kde už dnes GE zaměstnává 2000 inženýrů, kteří vyvíjejí vyspělá zařízení pro energetiku, vodní hospodářství (filtry) a další produkty. Podle Jeffa Immelta, šéfa GE, jsou na pořadu dne v Číně technologie postavené na obnovitelných zdrojích.
Podobně aktivní je i konkurenční Siemens. Ten má jen v samotné Šanghaji okolo 14 tisíc zaměstnanců a další tisíce jsou v jiných oblastech země. Jeho závody navázaly spolupráci s místními univerzitami. Konkrétní projekty realizoval Siemens například na mezinárodním letišti v Pudongu, kam dodával celý balík technologií. Zřejmě nejznámějším projektem je Transrapid, superrychlý vlak pohybující se na magnetickém polštáři.
Také Siemens je velmi aktivní především v oblasti energetiky. Například na řece Jang-ce byla v roce 2004 dokončena největší a nejmodernější tepelná elektrárna na uhlí v Číně vůbec. Má dva 900MW bloky a podle dodavatelů pracuje podstatně efektivněji než všechny další tepelné elektrárny v Číně, přičemž zároveň vypouští podstatně méně emisí. Pro tento projekt bude německý koncern ještě zajišťovat další plynové turbíny a komponenty.
Siemens se podílel i na dodávkách kontrolních systémů pro šanghajskou čistírnu odpadních vod, která je jednou z největších v Číně.
AUTOR: Libuše Bautzová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
