Vzácný los se objevil už i na Rokycansku
Rakovník/Rokycany - V poslední době byl na jižním Plzeňsku pozorován místními
myslivci los - náš největší savec dorůstající velikosti koně. Samci mají tělo až
280 centimetrů dlouhé, výšku v kohoutku 230 centimetrů a hmotnost až 600
kilogramů. Samice jsou menší. Tělo je vzhledem k vysokým končetinám relativně
krátké. Klabonosá hlava má chrupavčitou nosní část a prodloužený převislý horní
pysk. Na spodní straně krku vyrůstá kožovitý lalok s dlouhou srstí. V místě
přechodu krku do hrudní o blasti je hřbetní linie zvýrazněna velkým hrbem. Samci
mají mohutné lopatovité nebo bidlovité paroží. Zbarvení losa je šedočerné až
černé, pouze končetiny jsou šedobílé. Patří mezi silně ohrožené druhy v České
republice a jako jediný z našich jelenovitých nemá světlý obřitek. Los je
euroasijský a severoamerický druh, přičemž jeho současná hranice rozšíření v
Evropě zasahuje ze severovýchodu až do Polska. Odtud jednotlivé kusy migrují i k
nám. I přesto, že byl los u nás vyhuben ve 14. století, dnes se opět
nepravidelně objevuje a losí populace s pravidelným kladením mláďat pomalu
vzniká v jižních Čechách. Přirozeným prostředím losů jsou podmáčené smíšené lesy
nížin a pahorkatin, nejvíce mu však vyhovují rozsáhlé mokřiny s porosty olše,
břízy a borovice. Pohlavně dospívají ve 2,5 letech a dožít se mohou až 20-ti
let. Aktivní jsou hlavně před západem a po východu slunce. Avšak v oblastech,
kde jsou rušeni, přesouvají svoji aktivitu do nočních hodin. Losi mají velmi
dobře vyvinutý čich a sluch a jsou i výtečnými plavci. Potrava losů se skládá
především z listí, výhonků, pupenů a kůry měkkých dřevin, jako jsou jíva, bříza,
osika či olše. Nepohrdne ani nejrůznějšími zemědělskými plodinami. V poslední
době byl však los několikrát pozorován i na Rokycansku. Lidé se s ním set kali
především před západem slunce a okamžitě informovali rokycanské ochránce
přírody. Zážitek to byl jistě úžasný, neboť nebyli schopni ani říci, zda-li měl
los na hlavě paroží. Nicméně toto není na Rokycansku první případ pozorování
losa. Již v minulosti byl los pozorován a to v blízkosti Rakové a Nevida, kde
zanechal kromě pobytových znamení i shoz. Jednalo se o mladého losa, který
zřejmě putoval z Polska do jižních Čech, či naopak. I přesto, že je los obrovské
zvíře, díky svým smyslům uniká pozornosti a setká se s ním málokdo. Přesto jeho
pobyt můžeme poznat např. podle stop, které jsou výrazně větší, než-li stopy
jelena. Stejně tak i trus, který tvoří oválné až kulovité bobky hnědé či černé
barvy s průměrem kolem 30 milimetrů. Opět se zřejmě jedná o migrujícího mladého
losa, který si své místo na slunci teprve získává. Bohužel kromě lidí mu v cestě
stojí i hustá silniční a dálniční síť, která by se mu a nejen jemu mohla stát
osudnou. Znovu tedy apelujeme na řidiče, aby jezdili opatrně, neboť v této době
dochází k migracím zvěře. V poslední době stále přibývá střetů s živými tvory -
především s těmi velkými. Navíc na mnoha místech probíhají zemědělské práce a
začala houbařská sezona, takže zvěř nemá dostatek klidu a je neustále v pohybu.
Buďme tedy opatrní, když sedáme za volant. Chráníme nejen sebe, svůj majetek,
ale i tvory žijící kolem nás.
Rakovník/Rokycany - V poslední době byl na jižním Plzeňsku pozorován místními myslivci los - náš největší savec dorůstající velikosti koně. Samci mají tělo až 280 centimetrů dlouhé, výšku v kohoutku 230 centimetrů a hmotnost až 600 kilogramů. Samice jsou menší. Tělo je vzhledem k vysokým končetinám relativně krátké. Klabonosá hlava má chrupavčitou nosní část a prodloužený převislý horní pysk. Na spodní straně krku vyrůstá kožovitý lalok s dlouhou srstí. V místě přechodu krku do hrudní o blasti je hřbetní linie zvýrazněna velkým hrbem. Samci mají mohutné lopatovité nebo bidlovité paroží. Zbarvení losa je šedočerné až černé, pouze končetiny jsou šedobílé. Patří mezi silně ohrožené druhy v České republice a jako jediný z našich jelenovitých nemá světlý obřitek. Los je euroasijský a severoamerický druh, přičemž jeho současná hranice rozšíření v Evropě zasahuje ze severovýchodu až do Polska. Odtud jednotlivé kusy migrují i k nám. I přesto, že byl los u nás vyhuben ve 14. století, dnes se opět nepravidelně objevuje a losí populace s pravidelným kladením mláďat pomalu vzniká v jižních Čechách. Přirozeným prostředím losů jsou podmáčené smíšené lesy nížin a pahorkatin, nejvíce mu však vyhovují rozsáhlé mokřiny s porosty olše, břízy a borovice. Pohlavně dospívají ve 2,5 letech a dožít se mohou až 20-ti let. Aktivní jsou hlavně před západem a po východu slunce. Avšak v oblastech, kde jsou rušeni, přesouvají svoji aktivitu do nočních hodin. Losi mají velmi dobře vyvinutý čich a sluch a jsou i výtečnými plavci. Potrava losů se skládá především z listí, výhonků, pupenů a kůry měkkých dřevin, jako jsou jíva, bříza, osika či olše. Nepohrdne ani nejrůznějšími zemědělskými plodinami. V poslední době byl však los několikrát pozorován i na Rokycansku. Lidé se s ním set kali především před západem slunce a okamžitě informovali rokycanské ochránce přírody. Zážitek to byl jistě úžasný, neboť nebyli schopni ani říci, zda-li měl los na hlavě paroží. Nicméně toto není na Rokycansku první případ pozorování losa. Již v minulosti byl los pozorován a to v blízkosti Rakové a Nevida, kde zanechal kromě pobytových znamení i shoz. Jednalo se o mladého losa, který zřejmě putoval z Polska do jižních Čech, či naopak. I přesto, že je los obrovské zvíře, díky svým smyslům uniká pozornosti a setká se s ním málokdo. Přesto jeho pobyt můžeme poznat např. podle stop, které jsou výrazně větší, než-li stopy jelena. Stejně tak i trus, který tvoří oválné až kulovité bobky hnědé či černé barvy s průměrem kolem 30 milimetrů. Opět se zřejmě jedná o migrujícího mladého losa, který si své místo na slunci teprve získává. Bohužel kromě lidí mu v cestě stojí i hustá silniční a dálniční síť, která by se mu a nejen jemu mohla stát osudnou. Znovu tedy apelujeme na řidiče, aby jezdili opatrně, neboť v této době dochází k migracím zvěře. V poslední době stále přibývá střetů s živými tvory - především s těmi velkými. Navíc na mnoha místech probíhají zemědělské práce a začala houbařská sezona, takže zvěř nemá dostatek klidu a je neustále v pohybu. Buďme tedy opatrní, když sedáme za volant. Chráníme nejen sebe, svůj majetek, ale i tvory žijící kolem nás.
Pavel MOULIS, předseda ZO ČSOP Rokycany
Pavel MOULIS, předseda ZO ČSOP Rokycany
Zdroj:Rakovnický deník
Sdílet článek na sociálních sítích