zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Pneumatiky? Kdo by je neznal! Aneb pneumatiky trochu jinak…

12.09.2006
Odpady
Pneumatiky? Kdo by je neznal! Aneb pneumatiky trochu jinak…
Povinností zpětného odběru je dle zákona o odpadech povinována každá právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání, která pneumatiky v ČR vyrábí nebo uvádí na trh.

Když vyslovíme název toho tmavého a kulatého předmětu, většina z nás si představí svého plechového miláčka a spolu s ním i přibližně čtyři tisíce korun, které musí každý rok investovat do jeho koleček. Jedny „botky“ na zimu, jedny „botky“ na léto, měnit se mají nejpozději do čtyř let, ale když se jezdí trošku víc, tak stejně vydrží jen půlku. A kdo ví jestli!

Málo koho už napadne nerudovská otázka „Kam s ním?“, týkající se pneumatik na konci jejich krátkého a točivého života. Krátkého? Relativně. I když se pneumatika již výškou dezénu či proste svým stářím odporoučí ze služeb motoristům, zbývá jí do jejího „přirozeného rozpadu“ ještě doba, která bez námahy přesáhne i několik lidských pokolení. A proto se za klasika táži já: Kam s ní?

Na pomoc mi ochotně přispěchá český zákonodárce. Je to statný chlapík, a tak i za poměrně krátkou dobu svého novodobého života stihnul napsat tlustou, ba ohromnou a místy až nepřehlednou Sbírku zákonu, ve které nezapomněl ani na naši milou, černou, ojetou gumu. Pravda, jeho snaha dnes plyne hlavně z tlaku evropských předpisu. Pod tlakem přistoupení k EU přijali jsme radu Akčních programu, Indikativních cílu a spoustu dalších zásad správného chování k životnímu prostředí, a proto i k nám všem navzájem.

I díky nim snad snaživý zákonodárce zahrnul do zákona o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb.) a jeho prováděcích předpisu, např. do vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, povinnost zpětného odběru. Díky němu je možné naší „zesnulé pneumatice“ vystrojit rádný pohřeb a odevzdat ji bezplatně tam, kde jsme si ji jako spokojený zákazník bezstarostně zakoupili. Povinností zpětného odběru je dle zákona o odpadech povinována každá právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání, která pneumatiky v ČR vyrábí nebo uvádí na trh. Tato povinná osoba musí každého z nás, spokojených zákazníku - managera i traktoristu, o možnosti zpětného odběru řádně informovat.

Po dohodě s obcí muže tato pověřená osoba využít k účelu zpětného odběru i obecní systém sběru a třídění odpadu, což je pro běžného městského človíčka okolnost více než příznivá. Zpětný odběr musí povinná osoba provádět bez nároku na úplatu od spotřebitele či obce a místa odběru musí být spotřebiteli stejně dostupná, jako místa prodeje výrobku. A navíc – u vybraných výrobku musí povinná osoba zajistit využití či odstranění a podat každý rok zprávu Ministerstvu životního prostředí.

A pročpak to všechno? Přeci proto, že pneumatika je opravdu holka drzá a i po konci svého rotování na ose si klidně ještě spoustu let leží v příkopu a zdobí naše okolí svým svůdným designem. Ale protože butadien-styrenový kaučuk, ze kterého je drtivá většina pneumatik vyrobena, je jak hodnotným zdrojem energie, například ve stavebním průmyslu, tak často i materiálem vhodným k regeneraci a opětovnému použití v gumárenském průmyslu, bývá z takto zpětně odebraných pneumatik skutečně odstraněno jen jedno jediné procento. A to je, milí páni i dámy za volantem, to je tedy věc!

Kolik že kousku těch drzých a dobře využitelných pneumatik se ročně od nás, majitelů plechových miláčku, vybere? Nuž, držte se. V roce 2004 to bylo celých 29 792 tun. V přepočtu tedy 2,9 kg pneumatiky na člověka, včetně nemluvňat!

Ale jestli si myslíte, že to byla většina produkce dodané na trh, tak se tedy řádně mýlíte. Na trh bylo totiž uvedeno pneumatik téměř pětkrát tolik, přesněji 139 381 tun. To je skoro 13,7 kg na človíčka, a to je už pořádná dávka gumy.

Kdybyste navíc byli zvědaví a chtěli vedet, co se s takto vybranými pneumatikami dle zákona o odpadech a jeho prováděcích vyhlášek skutečně děje, stačí nakouknout do grafu číhajícího o pár řádek níže, který je členěn dle naší platné legislativy a vychází z údajů roku 2004. „A proč je tak málo pneumatik vybráno,“, ptáte se mě sborem, „když s nimi umíme vcelku pěkně nakládat a nevybraný zbytek nám jen krášlí příkopy a černé skládky a nebo za něj platíme na našich normálních skládkách odpadu?“ Prozradím vám tedy, na kom to kouzlo záleží. Na nás, přeci! Zpětný odběr je povinný pro osoby pneumatiky produkující či uvádějící na trh, avšak pro spotřebitele je bezplatný, nikoliv však závazný. A kdo z nás je líný odvézt pneumatiku do místa jejího zakoupení či na sběrné místo obce, ten ji nejspíš zanechá tam, kde se mu to bude líbit a kde si ji občas mohou prohlédnout i ostatní občané. Nenamítám sice nic proti tmavému kouři vater při oslavách pálení čarodejnic, ale netvrďte mi přeci, že tímto šetrným a voňavým způsobem zprovodíme ročně ze světa 140 000 tun pneumatik. A tam, kde se u cesty líbí pneumatika jejímu majiteli, tam se nemusí líbit mne, ani vám.

Apeluji proto na nás všechny, abychom využili systému zpětného odběru. Funguje nejen pro pneumatiky, ale i pro minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky a elektrozařízení pocházející z domácností. Když už je systém zpětného odběru vytvořen a provozován, nenechme ho ležet ladem. Žijeme sice jen jednou, ale naše děti mají také právo žít.

Autor: Ing. David Horatius, zdroj: CENIA

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
15
7. 2017
15-22.7.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Bílé Karpaty (hranice ČR/SR tábor Polana - Vrbovce/Javorník)
15
7. 2017
15-22.7.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Letní tábor Polana, Vrbovce
21
7. 2017
21-22.7.2017 - Přednáška, diskuse
Praha 6, FTVS UK a Divoká Šárka
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí