Geneticky upravené potraviny: hrozba, či naděje?

Na jedno z předních míst oblíbené světové hitparády globálních nebezpečí se vyšvihly geneticky upravené potraviny. Ekologičtí aktivisté proti nim vedou zuřivé kampaně. Křičí, že způsobují rakovinu a neplodnost. Podporují údajně také vznik vražedných mikro-organismů či hmyzích superškůdců. Máme se tedy bát vzít do úst třeba jen jediné sousto?

Naši partneři v Evropě blokují všechny nové plodiny kvůli nepodloženým a nevědeckým obavám. Tahle ostrá slova vyřkl loni americký prezident George Bush. Zároveň naznačil, že tím Evropská unie brání rozvojovým zemím odstranit hlad a podvýživu.
Zcela jiný postoj zastává organizace Greenpeace: Pěstování geneticky modifikovaných plodin je naprosto neslučitelné se zodpovědným zemědělstvím a s výrobou kvalitních potravin!
V obou krajních názorech se skrývá jistá dávka ideologie a politiky. Jak tedy odpovědět na otázku, která tváří v tvář geneticky pozměněnému obědu napadne skoro každého: Pozřít, či nepozřít?
Většina lidí se už ve svém jídelníčku téměř nesetká s tvorem či rostlinou přirozeného původu. S výjimkou vodních živočichů totiž prakticky vše, co jíme, prošlo genovými změnami. Člověk vytvářel geneticky modifikované organismy (GMO) už od dob neolitické revoluce, tedy nejméně deset tisíc let. Většinou tak, že vyhledával jedince, u nichž spontánně došlo k nahodilým změnám genové sestavy. Z nich pak vybíral ty, které mu vyhovovaly, a dál je rozmnožoval. O obratnosti pravěkých "genetických inženýrů" svědčí i to, že se vědci dodnes přou, jak mohla vzniknou kukuřice, která v přírodě nemá blízké příbuzné.
Později lidé pomáhali náhodě křížením. I tak ale bylo procento žádoucích změn velmi malé. Přesto postupně vznikly organismy přesně "naprogramované" pro potřeby lidí, které mají s přírodou jen málo společného.

Kříženec pšenice a žita nepohoršuje
V minulém století už šlechtitelé chtěli zvýšit naději na nalezení žádoucí změny tím, že budou vybírat z většího množství mutantů. Proto se snažili mutace sami hromadně vyprovokovat, nejčastěji chemikáliemi nebo rentgenovým či radioaktivním zářením. I když šlo o zásahy drastické, při nichž vědci běžně používali karcinogenní činitele, nikomu to tehdy nevadilo. A tak vznikla řada odrůd dodnes pěstovaných užitkových rostlin.
Ve dvacátém století se poprvé objevily i nové druhy. Patří mezi ně například kříženec pšenice a žita zvaný triticale. To je plodina s vysokými výnosy, odolná proti škůdcům, se skromnými nároky na prostředí a dalšími příznivými vlastnostmi, díky nimž se používá coby krmná surovina. A nejen to: začíná se před ní otevírat slibná kariéra energetické plodiny. Kupodivu tento "mutant" nikoho nepohoršuje ani neprovokuje k ničení polí či k pořádání okázalých demonstrací.
S objevem mechanismů dědičnosti a metod, jak do nich zasahovat, se naskytla úplně nová možnost: vyloučit nahodilost a konstruovat tvora či rostlinu podle vlastních představ. Genetičtí inženýři dnes ovládají mnoho postupů, jimiž lze vyjmout část genetické informace z jednoho organismu a přidat ji do jiného, zcela nepříbuzného. Tedy například "zkřížit" krysu se světélkující medúzou. Anebo střevní bakterii s králíkem. Běžného konzumenta ovšem detaily takových fint příliš nezajímají, o to víc je ale zvědavý, k čemu to může být dobré. Nebo zlé...
Schopnost naprogramovat užitkový organismus podle potřeb člověka má obrovské perspektivy. A to nejen ve zvýšení výnosů či kvality produkce. Vnesení genů odolnosti proti plevelům a škůdcům by mohlo snížit spotřebu chemikálií na polích a tím zlepšit životní prostředí.
Existují ale i nové možnosti - třeba vytvoření plodin, které v sobě obsahují některé vitamíny či dokonce léky. Případně mohou produkovat žádoucí chemikálie a jiné suroviny. Někteří vědci s nimi v budoucnu počítají jako s prvními kolonisty na Marsu a dalších planetách. Tam by měly ještě před příchodem lidských osadníků zúrodnit půdu a vytvořit příznivou atmosféru.
Mnozí zastánci GMO společně z Georgem Bushem věří, že tyto rostliny odstraní hlad třetího světa. Jenže už "zelená revoluce" 70. let minulého století spočívající v zavedení nových plodin a postupů do zemědělství rozvojových zemí ukázala, že problém je jinde. Tamní společnost totiž na větší množství levných potravin zareagovala jen další populační explozí. A mnoho rolníků vinou nízkých cen upadlo do ještě větší bídy.

I lidský genom je "zamořen"
Kanibalové věřili, že pozřením protivníka získají jeho sílu. Nyní se naopak mnoho lidí bojí, že společně s "nepřirozenými geny" modifikovaných potravin se do jejich organismu dostane něco, co tam nepatří. Jenže stejně jako nepřineslo žádoucí efekt pojídání spoluobčanů, tak není na místě ani strach z modifikovaných plodin. V trávicím traktu je jakákoliv genetická informace dokonale "vymazána". Proto strava s GMO člověku nejspíš neublíží. Navíc je v civilizovaném světě každý nový potravinářský produkt důkladně testován. Není náhoda, že seriózní odpůrci GMO zdravotními riziky příliš neargumentují.
Ekologičtí aktivisté se mnohem více obávají, že nové organismy (nebo jejich geny) proniknou do přírody, vytlačí přirozené druhy a povedou k negativním změnám ekosystémů. Průnik genů už byl opravdu zaznamenán, ovšem genové sekvence takto migrují odedávna. Ostatně i lidský genom je přirozeně "zamořen" zlomky genetických informací z tvorů, kteří k nám mají velmi daleko.
Jiným nebezpečím je vznik mikroorganismů odolných na antibiotika. Geny odolnosti proti nim se totiž při genových manipulacích používají jako jakési značkovače umožňující snadné zjištění polohy nově zanesených sekvencí. Přitom mohou unikat do prostředí a škodit.
Není vyloučeno, že výsledek genetických změn nemusí být trvalý. Například plodina odolná proti škůdci nebo chorobě povede k adaptaci nepřítele nebo vývoji nové choroby či škůdce. Tak tomu ale v zemědělství bylo odedávna. Skuteční odborníci sotva předpokládali, že s objevením GMO boj náhle skončí.

Největším škůdcem je člověk
Opravdová hrozba nové technologie se objevila teprve ve chvíli, kdy se GMO chopily některé agrochemické, biotechnologické a osivářské společnosti. Lidé - dosud ujišťovaní, jak nová technologie zatočí s pesticidy, herbicidy a dalšími devastujícími látkami - se nestačili divit. Náhle totiž viděli pravý opak. Mocné koncerny si stvořily plodiny odolné vůči jimi vyráběným chemikáliím potlačujícím plevel. A tak se těchto látek mohlo na pole sypat mnohem víc. Efekt na plevely (hmyz a choroby) je zničující, otázka ovšem je, zda pouze na ně...
Společnosti si navíc zajistily patenty a práva na osiva i k nim příslušející chemikálie (například herbicidy, jimž rostlina vzdoruje). Pěstitele, kteří chtějí jejich produkty používat, nutí podepisovat smlouvy, že nebudou nakupovat produkty konkurence a nesmějí si pěstovat ani patentované osivo.
To ovšem není argument proti GMO. O geneticky upravených potravinách (a organismech vůbec) platí totéž co o všech objevech či vynálezech: samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé. Takovými se stávají teprve v rukou lidí. Určitá regulace je tedy nutná. Zároveň však platí i další obecné pravidlo vědeckotechnického věku: využití učiněného objevu prakticky nelze potlačit či zakázat. Transparenty hlásající "Zastavte GMO!" jsou tedy nejen nekonkrétní, protože není GMO jako GMO, ale také nereálné.
Žádoucí je pravý opak. Výzkum musí pokračovat, aby zmapoval rizika a umožnil vznik legislativy, která by nadějnou technologii svedla do kontrolovatelného koryta. V něm pak nebude škodit, ale sloužit. n

Naděje v technologii MAS
Někteří ekologicky orientovaní vědci tvrdí, že geneticky modifikované organismy (GMO) jsou nejen nebezpečné, ale i zastaralé. Přednost má dostat nová technologie zvaná MAS (Marker Assisted Selection). Spočívá v tom, že se pomocí moderních metod mapují genomy významných hospodářských druhů a hledají geny nesoucí žádoucí vlastnosti u jiných odrůd nebo divoce žijících příbuzných druhů. Ty se pak vzájemně zkříží. Vzhledem k tomu, že jde o přesně cílený proces, zvyšuje se rychlost šlechtění až o padesát procent. Odpadá navíc většina rizik souvisejících s přípravou GMO. Některé významné biotechnologické společnosti už údajně opouštějí metody genetických modifikací ve prospěch MAS. (jnk)

Chcete vědět víc?
Ministerstvo životního prostředí o GMO www.env.cz
Informační centrum o bezpečnosti potravin www.bezpecnostpotravin.cz
Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti potravin www.biodiv.org
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) http://efsa.eu.int

AUTOR: Jan Novák