Kubánská ropa vzbuzuje zájem naftařů
Kuba, jejíž hospodářství se na začátku devadesátých let málem zhroutilo kvůli
nedostatku ropy, by se mohla stát naftovou velmocí. Má totiž ve vodách v okolí
ostrova zřejmě větší zásoby ropy a plynu než Norsko či Ázerbájdžán. Jenže
Castrův ostrov nemá prostředky a techniku, aby těžil ropu ve velkých hloubkách.
Proto zve ke spolupráci zahraniční firmy.
Uvítal by i spolupráci Američanů. Jenže firmám z USA brání v obchodu s Kubou
sankce uvalené na Castrův režim. Někteří američtí politici proto volají po změně
americké politiky. Spojené státy si podle nich nemohou dovolit ignorovat velkou
zásobu energetických surovin na dohled od Floridy.
Kuba, jejíž hospodářství se na začátku devadesátých let málem zhroutilo kvůli nedostatku ropy, by se mohla stát naftovou velmocí. Má totiž ve vodách v okolí ostrova zřejmě větší zásoby ropy a plynu než Norsko či Ázerbájdžán. Jenže Castrův ostrov nemá prostředky a techniku, aby těžil ropu ve velkých hloubkách. Proto zve ke spolupráci zahraniční firmy.
Uvítal by i spolupráci Američanů. Jenže firmám z USA brání v obchodu s Kubou sankce uvalené na Castrův režim. Někteří američtí politici proto volají po změně americké politiky. Spojené státy si podle nich nemohou dovolit ignorovat velkou zásobu energetických surovin na dohled od Floridy.
Kanaďané i Indové
Podle odhadu amerických úřadů se v moři mezi Spojenými státy a Kubou nachází 4,5 - 9,3 miliardy barelů ropy a více než dvakrát tolik zemního plynu. Kuba sama ale zatím těží pouze 75 tisíc barelů denně, což je zhruba třetina její spotřeby. Zbytek musí dovážet, dnes hlavně z Venezuely. To by se ale mělo změnit.
Kuba už v roce 1999 rozdělila oblast u svého jižního pobřeží na 59 bloků. Zahraniční společnosti zde ve spolupráci se státní firmou Cubapetroleo mohou provést podrobný geologický průzkum a následně těžit ropu a zemní plyn. Podle Ridela Rivery, ředitele Cubapetroleo, šest zahraničních společností zkouší své štěstí v 16 blocích u pobřeží. Nejúspěšnější jsou zřejmě kanadské firmy Sherritt International a Pebercan, které ropu už těží a minulý rok oznámily, že našly další využitelné zásoby ve výši 100 miliónů barelů.
Na Kubě působí také norská firma Norsk Hydro a španělský Repsol. Obě společnosti tvrdí, že průzkum jde dobře a nalezená ropa je velmi kvalitní. Zatím ale neoznámily veřejně žádný nález skutečně komerčně využitelných zásob. Přesto neztrácejí optimismus a v květnu dokonce rozšířily své působení na další části potenciálního ropného pole. Tento týden s k nim pak přidala i indická firma ONGC.
Norsk i ONGC mají zkušenosti s těžbou z velkých hloubek a jejich zájem přitahuje další firmy, říká Jorge Pinon, bývalý manager ropné firmy Amoco Oil působící v Institutu kubánských a kubánsko-amerických studií na univerzitě v Miami. "Další společnosti si teď říkají, možná bychom se na Kubu měly podívat znovu a lépe", tvrdí. "I tak ale nebudou tato nová naleziště na Kubě komerčně využívána dříve než za tři až pět let", dodává Pinon.
Archaická politika
Pozadu pochopitelně nechtějí zůstat ani firmy ze Spojených států. "Nemůžeme mluvit o individuálních zájmech společností na Kubě", prohlásil mluvčí americké naftařské lobbistické organizace American Petroleum Institute pro agenturu Associated Press. "Ale můžeme říci, že naši členové se zaměřují více na rozšíření přístupu k americkému kontinentálnímu šelfu (v němž se nacházejí naleziště, která Kuba využívá podle dohody z roku 1977). Je blíž k našim ropovodům než jiná naleziště a v této oblasti máme více informací o zásobách ropy a plynu".
Americkým společnostem ale brání v průzkumu kubánských vod embargo uvalené na Kubu v šedesátých letech po nástupu Castra k moci. To bylo navíc ještě zpřísněno v devadesátých letech. Republikánský poslanec Larry Craig a senátor Jeff Flake proto letos v létě navrhli zákon, podle něhož by mohly být ropné společnosti vyňaty z působnosti embarga. Podle Flakea totiž už embargo neslouží americkým strategickým zájmům a jde o "archaickou politiku". Navíc teď hrozí nebezpečí, že USA mohou na Kubě v soutěži o ropu předběhnout například Číňané.
Proti i ochránci přírody
Kuba se přitom spolupráci nebrání a už prohlásila, že americké naftařské firmy jsou na ostrově vítány, zdůrazňuje Daniel Erikson z washingtonské nevládní organizace Inter-American Dialogue.
Sny o zmírnění embarga a využití kubánské nafty ale mají oponenty na několika frontách. Část amerických politiků a kubánských emigrantů tvrdí, že sankce by se měly naopak posílit. Podle nich je třeba přitlačit na Kubu, aby dodržovala lidská práva. Třeba i tím, že USA nebudou udělovat víza šéfům cizích naftařských společností, které už ropu na ostrově těží. Proti jsou i ochránci životního prostředí. Ropa unikající při těžbě by totiž mohla poničit močály Evarglades na nedaleké Floridě. A konec konců na úplné zrušení embarga dosud příliš netlačí ani americké ropné firmy. Nejsou si totiž jisté, jak velké a kde přesně jsou kubánské ropné zásoby, a tak raději zatím z povzdálí sledují počínání svých zahraničních konkurentů.
Uvítal by i spolupráci Američanů. Jenže firmám z USA brání v obchodu s Kubou sankce uvalené na Castrův režim. Někteří američtí politici proto volají po změně americké politiky. Spojené státy si podle nich nemohou dovolit ignorovat velkou zásobu energetických surovin na dohled od Floridy.
Kanaďané i Indové
Podle odhadu amerických úřadů se v moři mezi Spojenými státy a Kubou nachází 4,5 - 9,3 miliardy barelů ropy a více než dvakrát tolik zemního plynu. Kuba sama ale zatím těží pouze 75 tisíc barelů denně, což je zhruba třetina její spotřeby. Zbytek musí dovážet, dnes hlavně z Venezuely. To by se ale mělo změnit.
Kuba už v roce 1999 rozdělila oblast u svého jižního pobřeží na 59 bloků. Zahraniční společnosti zde ve spolupráci se státní firmou Cubapetroleo mohou provést podrobný geologický průzkum a následně těžit ropu a zemní plyn. Podle Ridela Rivery, ředitele Cubapetroleo, šest zahraničních společností zkouší své štěstí v 16 blocích u pobřeží. Nejúspěšnější jsou zřejmě kanadské firmy Sherritt International a Pebercan, které ropu už těží a minulý rok oznámily, že našly další využitelné zásoby ve výši 100 miliónů barelů.
Na Kubě působí také norská firma Norsk Hydro a španělský Repsol. Obě společnosti tvrdí, že průzkum jde dobře a nalezená ropa je velmi kvalitní. Zatím ale neoznámily veřejně žádný nález skutečně komerčně využitelných zásob. Přesto neztrácejí optimismus a v květnu dokonce rozšířily své působení na další části potenciálního ropného pole. Tento týden s k nim pak přidala i indická firma ONGC.
Norsk i ONGC mají zkušenosti s těžbou z velkých hloubek a jejich zájem přitahuje další firmy, říká Jorge Pinon, bývalý manager ropné firmy Amoco Oil působící v Institutu kubánských a kubánsko-amerických studií na univerzitě v Miami. "Další společnosti si teď říkají, možná bychom se na Kubu měly podívat znovu a lépe", tvrdí. "I tak ale nebudou tato nová naleziště na Kubě komerčně využívána dříve než za tři až pět let", dodává Pinon.
Archaická politika
Pozadu pochopitelně nechtějí zůstat ani firmy ze Spojených států. "Nemůžeme mluvit o individuálních zájmech společností na Kubě", prohlásil mluvčí americké naftařské lobbistické organizace American Petroleum Institute pro agenturu Associated Press. "Ale můžeme říci, že naši členové se zaměřují více na rozšíření přístupu k americkému kontinentálnímu šelfu (v němž se nacházejí naleziště, která Kuba využívá podle dohody z roku 1977). Je blíž k našim ropovodům než jiná naleziště a v této oblasti máme více informací o zásobách ropy a plynu".
Americkým společnostem ale brání v průzkumu kubánských vod embargo uvalené na Kubu v šedesátých letech po nástupu Castra k moci. To bylo navíc ještě zpřísněno v devadesátých letech. Republikánský poslanec Larry Craig a senátor Jeff Flake proto letos v létě navrhli zákon, podle něhož by mohly být ropné společnosti vyňaty z působnosti embarga. Podle Flakea totiž už embargo neslouží americkým strategickým zájmům a jde o "archaickou politiku". Navíc teď hrozí nebezpečí, že USA mohou na Kubě v soutěži o ropu předběhnout například Číňané.
Proti i ochránci přírody
Kuba se přitom spolupráci nebrání a už prohlásila, že americké naftařské firmy jsou na ostrově vítány, zdůrazňuje Daniel Erikson z washingtonské nevládní organizace Inter-American Dialogue.
Sny o zmírnění embarga a využití kubánské nafty ale mají oponenty na několika frontách. Část amerických politiků a kubánských emigrantů tvrdí, že sankce by se měly naopak posílit. Podle nich je třeba přitlačit na Kubu, aby dodržovala lidská práva. Třeba i tím, že USA nebudou udělovat víza šéfům cizích naftařských společností, které už ropu na ostrově těží. Proti jsou i ochránci životního prostředí. Ropa unikající při těžbě by totiž mohla poničit močály Evarglades na nedaleké Floridě. A konec konců na úplné zrušení embarga dosud příliš netlačí ani americké ropné firmy. Nejsou si totiž jisté, jak velké a kde přesně jsou kubánské ropné zásoby, a tak raději zatím z povzdálí sledují počínání svých zahraničních konkurentů.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
