Jaderné elektrárny jako chromí koně
Za dobu existence komerčních jaderných elektráren ve Spojených státech došlo k 51 odstavením, jež trvaly déle než rok. Celkem 36, tedy více než dvě třetiny z nich, způsobily kombinace dílčích problémů s technickými komponentami, špatnými postupy a nedostatečným výcvikem obsluhy. Dalších 11 dlouhých odstávek bylo vyvoláno potřebou vyměnit významné součásti elektrárny a 4 si vyžádaly další složité opravy. Z celkem 130 reaktorů, které kdy získaly povolení k provozu, jich déle než rok bylo vyřazeno 41, deset z nich dokonce opakovaně.
V současné době je dlouhodobě vyřazený pouze jeden reaktor, a to Browns Ferry-1 společnosti TVA v Alabamě – ten byl odpojen v roce 1985. Předposlední dlouhodobá odstávka skončila letos a týkala se reaktoru Davis-Besse ve státě Ohio, kde pracovníci falšovali výsledky pravidelných kontrol a utajili postupující korozi reaktorové nádoby, která málem skončila jejím proražením. Následně byl od roku 2002 donedávna mimo provoz. Podrobnější zprávu o této nehodě jsme zveřejnili 24. ledna 2006 a najdete ji zde.
Většina těchto dlouhodobých výpadků nebyla způsobena opotřebováním nebo poškozením některé konkrétní části elektrárny, ale komplexní degradací elektrárny jako celku, která vedla k výrazně zvýšenému riziku nehody. Studie tvrdí, že to dokládá nedostatečnost federálních předpisů, podle kterých mají majitelé elektráren provádět průběžné kontroly, vyhodnocování a nápravu nedostatků v jaderných elektrárnách. Navzdory tomu ale jejich spolehlivost a kvalita postupně degradují až na úroveň, který ohrožuje bezpečnost a vynutí si dlouhodobé odstavení.
Často se navíc během takových odstávek najdou další, dosud ukryté závady a nedostatky. Jako příklad uvádí studie elektrárnu Crystal River na Floridě, kde teprve po více než dvaceti letech provozu zjistili závažné projektové nedostatky: hrozilo, že by nefungovala havarijní chladící čerpadla nebo že potrubí elektrárny by z důvodu chybné konstrukce ohrozilo pracovníky i veřejnost radioaktivním záření.
Jako další překvapivé zjištění prezentoval autor fakt, že vleklé potíže nastávaly u reaktorů bez ohledu na jejich stáří nebo typ. „Očekával jsem, že k problémům budou náchylné spíše první exempláře reaktorů určitého typu, nebo první elektrárny budované určitou elektrárenskou společností. Logicky by se rostoucí zkušenosti s výstavbou a provozem měly odrážet v tom, že pátý nebo šestý reaktor dané série se už počátečním potížím vyhne. Větší potíže se předpokládaly také v prvních letech po spuštění, než se provoz reaktor vyladí. Ale není tomu tak,“ komentuje Lochbaum. Většina dlouhodobých výpadků nastala na reaktorech po deseti a více letech jejich provozu.
Nepředpokládané dlouhé výpadky v provozu elektráren přitom budou v budoucnu představovat pro jejich provozovatele značné ekonomické riziko. Donedávna platilo, že velké ztráty způsobené odstavením reaktorů, prostě zaplatili spotřebitelé ve fakturách z elektřinu, protože elektrárenská společnost je započítala při určování ceny do oprávněných nákladů. Nyní je ale v USA i v Evropě liberalizovaný trh, takže elektrárny jsou vystaveny konkurenčnímu prostředí. Pokud tak dojde k jejich výpadku, potáhnout svého majitele ekonomicky ke dnu.
Studii Union of Concerned Scientists ve formátu PDF můžete najít na webu UCS.