zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Motýli v Česku vymírají, protože krajině chybí zubři

04.11.2006
Příroda
Motýli v Česku vymírají, protože krajině chybí zubři

Jak si představujete území České republiky před příchodem prvního člověka? Pokud si myslíte, že je pokrývaly neprostupné lesy, tak na to zapomeňte. Tvrdí to alespoň nejnovější vědecká teorie. Zatímco údržba krajiny stojí miliardy, návrat zubrů do české přírody by podle odborníků přišel jen na tisíce korun.
Před sto lety žilo na území dnešní České republiky ještě 161 druhů motýlů. Od té doby 18 druhů vyhynulo, dalších 73 vymírá nyní.
Příčiny? Nejčastěji se uvádí používání chemie v zemědělství, scelování polí do velkých lánů, používání mechanizace při obdělávání půdy. Věc má ale háček. Ukázalo se, že řadě motýlů se nedaří ani tam, kde je krajina ponechána přirozenému vývoji. Louky s desítkami druhů květin totiž postupně zarůstají náletovými dřevinami a lesem a spolu s nimi mizí i motýli. Tam, kde chtějí ochránci přírody květnaté louky a s nimi i motýly zachránit, musí uměle sekat pastviny nebo na nich zřídit ohrady s domácími ovcemi. Téměř to vypadá, jako by desítky motýlích druhů byly zcela závislé na lidské činnosti.

České Serengetti

Až nová vědecká teorie přináší vysvětlení, proč motýli v Česku vymírají. Podle biologů totiž v krajině chybějí velcí kopytníci, především zubři. Tato velká zvířata totiž dokážou i v hustém lese vytvářet světliny, kde mohou vznikat travnaté porosty s kvetoucími rostlinami. Díky tomu tam mohou přežívat i motýli. Navíc vědci tvrdí, že ještě před příchodem člověka byly rozsáhlé oblasti země bez lesů. "Když skončily ledové doby, začaly do tehdy bezlesé krajiny migrovat od jihu nejen stromy, ale i zvířata. Ovšem velcí kopytníci tu byli rychleji než dubový či bukový les. A již nikdy nedovolili, aby se les rozrostl na celém území," říká Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky.
Podle něj tradiční les chyběl asi na jedné třetině dnešního území republiky. "Někde byl samozřejmě les tak hustý jako dnes, jinde byl však mnohem řidší. Na mnoha místech ale zdejší krajina vypadala jako savana nebo step s tu a tam roztroušenými keři a stromy a připomínala takové Serengetti," popisuje Konvička. Kromě zubrů určovali vzhled porostů také další velcí kopytníci: pratuři a divocí koně tarpani. Zatímco tyto dva druhy byly před staletími zcela vyhubeny, zubři v rezervacích a zoologických zahradách přežili a v řadě evropských zemí se vrací zpět do přírody.

Vrátí se král lesů?

Loni byli vysazeni do Národního parku Poloniny na severovýchodě Slovenska. O jejich reintrodukci se počátkem 90. let uvažovalo i v Česku, tehdy však z plánů sešlo. Podle odborníků jsou přitom v zemi podobné podmínky jako ve státech, kde se již zubři do přírody vrátili. "V úvahu by přicházely některé zrušené vojenské prostory. Nebo okolí Národního parku Šumava, kde jsou rozsáhlé komplexy lesů," zmínil vhodné lokality Přemysl Rabas, ředitel Podkrušnohorského parku v Chomutově.
Na Slovensku stálo vypuštění zubrů tři čtvrtě milionu korun, v Česku by mohlo být mnohem levnější. "Zoologické zahrady poskytují zvířata zdarma. Náklady na přepravu se pohybují v řádech tisíců, nikoliv desetitisíců," zmínil Rabas. Návrat zubrů by tak státní pokladnu přišel na mnohem méně peněz, než zásahy, které uměle vracejí krajinu do stavu, v jakém by ji přirozeně udržovali velcí kopytníci. "Jen státní dotace na sečení luk činí ročně dvě miliardy korun," upozorňuje Konvička.

Neškodný velikán

Přestože je zubr s výškou až dva metry a hmotností až 1500 kilogramů největším evropským živočichem, podle Rabase se ho lidé bát nemusí. "Je to plaché zvíře," říká. Navíc v Česku žije na pět desítek podobně impozantních kopytníků - losů. Přesto se nestalo, že by toto zvíře někdo z návštěvníků lesa zahlédl, natož aby někoho napadlo.

DALIBOR DOSTÁL

Zdroj: Pražský deník

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí