Víc povolenek nevede k větším emisím

Dlouho se rodící společný návrh Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu přidělit vyšší množství emisních povolenek CO2 pro ČR v období 2008 - 2012 vyvolal mezi ekologickými hnutími očekávaný, avšak nezasloužený rozruch. Podle oponentů budou české podniky vypouštět více emisí a ztratí motivaci investovat do ekologických technologií. Zástupce Hnutí Duha se nechal dokonce slyšet, že: "... ministři se u nás vědomě rozhodli, že s vysokým českým znečištěním naprosto nic dělat nebudou, naopak je ještě zhorší."
V myšlení většiny českých zelených hnutí vede cesta k nápravě a lepšímu životnímu prostředí jen přes restrikce, pokuty a omezování. Jenže systém evropských emisních povolenek nestojí na restrikci, ale především na ekonomické motivaci šetřit přidělené povolenky. Příděl povolenek ještě není automatický signál k většímu spalování uhlí a znečišťování ovzduší, ale motivací, jak vydělat na ušetřených, a tedy "nespálených" povolenkách.


Rozhodující je cena
O míře ekologického chování průmyslového podniku v prvé řadě rozhoduje cena povolenky, ne její apriorní vlastnictví. Pokud bude cena povolenek na trhu vysoká, emise klesnou, protože zafunguje motivační prvek evropského emisního systému. Pokud bude nízká, emise mohou vzrůst i v případě, že povolenek přidělíme málo. Motivace šetřit se rozplyne.
Česká republika nechce vyšší emise CO2, ale více emisních povolenek, což je podstatný rozdíl. Zřekneme-li se povolenek ve prospěch jiných evropských států, které na rozdíl od nás mají problémy s plněním cílů Kjótského protokolu, pouze vystavíme náš průmysl tvrdé konkurenci. Více povolenek znamená pro naše podniky vyšší motivaci. Svůj nárok opíráme o pravidla platná v Evropské unii a také o to, že národní cíle vyplývající z Kjótského protokolu plníme.


Restrikce nepomohou
Jsem si jist, že správná cesta v rámci evropského systému obchodování s emisními povolenkami nevede v českém případě přes restriktivní opatření. Budeme-li v případě emisí CO2 na podniky vyvíjet nátlak vyšší, než vyžadují pravidla EU, místo abychom je motivovali šetřit povolenky, donutíme je rezignovat na nákladná ekologická opatření. Raději začnou kupovat chybějící povolenky na trhu a promítat jejich cenu do svých výrobků. Vyšší cenu zaplatí naše životní prostředí, ekonomika a občané.
Pokud však obhájíme v Bruselu množství povolenek, na něž máme dle evropských pravidel nárok, odměníme naše podniky za minulé i budoucí úspory a motivujeme je, aby vydělávaly víc na další ekologické chování. Vyplatí se jim investovat do dalších opatření, nastartují nové ekologické a ekonomické efekty.
Povolenka představující jednu tunu emisí CO2 se dnes obchoduje za 11 eur. Každý milión tun, na který máme nárok, ale necháme ležet v Bruselu, je jako bychom nechtěli pro naši ekonomiku získat 300 miliónů Kč. Zříci se 20 miliónů tun, což by se asi líbilo českým zeleným, znamená připravit naše životní prostředí až o šest miliard korun investic do ekologizace ročně.
Peníze naše podniky dostanou tehdy, když povolenky ušetří, neproženou je komíny. Ministři chtějí české podniky pozitivně motivovat, aby více šetřily povolenky a snižovaly emise a díky tomu získávaly prostředky na investice do účinných moderních technologií včetně obnovitelných zdrojů. Právě tudy vede cesta k dalšímu snižování emisí.
Prosím všechny zelené aktivisty, pokud se cítí být odpovědnými ekology, aby spíše než proti přídělu povolenek, navíc stanovenému v souladu s evropskými pravidly, dohlíželi na podniky, jak a zda zisky z úspor emisí opravdu investují zpět do životního prostředí.
Autor, bývalý poslanec a místopředseda ODS, je poradcem ministra průmyslu a obchodu