Dřevo, ať už při pohledu na stavbu zvenčí anebo v interiérech místností, navozuje příjemnou psychickou a estetickou atmosféru.
Dřevo: znovuobjevený progresivní konstrukční materiál
Dřevo je pro člověka jedním z nejstarších stavebních materiálů. Vžilo se především jako vhodný materiál pro obytné stavby, a to jak ve sféře soukromého bydlení, tak v širším společenském smyslu, např. pro stavbu budov se sály pro kulturní nebo administrativní účely.
Dřevo, ať už při pohledu na stavbu zvenčí anebo v interiérech místností, navozuje příjemnou psychickou a estetickou atmosféru. Z hlediska technické jsou nicméně samozřejmě rozhodující fyzikální vlastnosti dřeva, hlavně jeho schopnost udržovat teplo.
V minulosti bylo po dlouhou dobu dřevo ne-li jediným, tedy převažujícím stavebním materiálem. Z kamene se stavěly pouze sakrální stavby a hrady nebo pevnosti, ale i u nich se používalo hodně dřeva, např. v hrázděných stavbách.
Dřevo má proti jiným stavebním materiálům i jiné výhody, např. vykazuje větší pevnost v tlaku než beton. Toho se dnes využívá u tzv. sendvičových dřevěných konstrukcí. A o tom, že dřevo je z hlediska ekologického mnohem vhodnější stavební materiál než beton, cihly, tvárnice či panely a oceli, není pochyb.
Nevýhodou dřeva je samozřejmě jeho hořlavost. Té se však dá předejít, resp. úplně ji vyloučit - kromě sekundárních opatření, jako je zákaz manipulace s otevřeným ohněm a hořlavinami v dřevěných interiérech - vhodným chemickým ošetřením dřeva příslušnými ingrediencemi. Takže jsme svědky paradoxu, že podle statistik dochází řádově několikrát méně k požárům staveb ze dřeva než k požárům staveb z betonu, cihel, skla anebo oceli.
ENERGETICKÁ NÁROČNOST KOLEM 1/3 PROTI BETONOVÝM KONSTRUKCÍM
Uvedená schopnost udržovat teplo nabývá na významu v poslední době, která se vyznačuje jednak dočerpáváním světových zásob tradičních energetických zdrojů, jednak růstem cen těchto zdrojů. Proto nastal boom staveb ze dřeva, které projektanti a konstruktéři i stavitelé "znovuobjevili" po desetiletích jako kdysi odložené dítě. Obecně platí, že energetická náročnost dřevěného domu ve srovnání s domem z panelů či železobetonu je 30-40 %.
Dřevo je také snadno opracovatelné, pevné, pružné a navíc je - přinejmenším v oblastech mírného, subtropického a tropického klimatického pásu - všeobecně dostupné. Z tohoto důvodu nejen odborníci, ale také stavební podnikatelé v Americe a v západní Evropě považují dřevo za "stavební materiál 21. století", jehož používání se bude dále rozšiřovat.
BLAHODÁRNÉ POHLCOVÁNÍ CO2
Ve výrobcích ze dřeva se dlouhodobě uchovává uhlík, což znamená, že se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšuje se dopad nepříznivých klimatických změn. 1 krychlový metr dřeva na sebe váže až 250 kg CO2 - což při průměrné spotřebě 100-150 m3 dřeva na stavbu 1 domu a životnosti minimálně 70 let je určitě nezanedbatelné množství.
Přitom na místě, kde se pro stavbu dřevěného domu vytěžil les, za tu dobu vyroste les nový, a ten na sebe opět váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna a výrobě panelů a přepravě těchto stavebnin se obrovská množství CO2 pouze uvolňují do ovzduší. Každá dřevěná stavba filtruje venkovní vzduch, dřevo dokáže zpracovat až o 80 % více škodlivin v ovzduší než běžné zdivo.
Nejrůznější koncepce tzv. pasivních či nízkoenergetických domů totiž převážnou většinou vycházejí právě z použití dřeva. Z toho důvodu je možno říci, že dřevo je stavebním materiálem nejen minulosti, ale i budoucnosti.
IZOLACE ZVUKOVÁ I TEPELNÁ
Dřevěné stavby mají i další výhody, jimiž je např. zvuková neprozvučnost dřevěných stěn v domech, tedy zvuková izolace jednotlivých místností. Jinou výhodou je okolnost, že zatímco stavby budov a hal ze železobetonu či panelů nebo cihel se v zimě kvůli mrazům zastavují anebo aspoň zpomalují, dřevěné dílce konstrukcí je možno sestavovat po celý rok.
Kromě izolace zvukové je důležitá také izolace tepelná. Jde samozřejmě o to, aby dřevěný plášť celé stavby dokonale izoloval interiéry od chladu venku, ale i o to, aby bylo dostatečně teplo i v jednotlivých místnostech, přičemž v různých místnostech má být rozdílná teplota - jiná v kuchyni, jiná v obytné místnosti a opět jiná v ložnici, kde má být ze zdravotních důvodů poměrně nejnižší teplota. Toho se dnes v dřevěných domech se sendvičovou konstrukcí dosahuje tím, že stěny jsou zhotoveny z více vrstev dřevěných materiálů, jež mají různou hmotnost a tloušťku. Podobně je tomu i při tepelné izolaci střechy zevnitř.
I STŘECHA BÝVÁ ZE DŘEVA
Pokud jde o dřevo jako střešní krytinu, pak vedle tradičních šindelů ze smrku či borovice se v rostoucí míře používá šindelů z cedru. Ty se osvědčily zvláště v horských oblastech s tvrdými klimatickými poměry. Zatímco šindele ze smrku či borovice - nebo v severoamerických podmínkách pinie - vydrží několik let, cedrové šindele vydrží několik desítek let. Cedr je dřevina velice stabilní, téměř se nekroutí a nedělají se v ní trhliny. Má navíc vysoký obsah éterických olejů, jež odpuzují hmyz a jiné škůdce. Cedr je sice dražší než výše zmíněné dřeviny, ale vzhledem k tomu, že krytina z něho vydrží na střeše po dobu dvou až tří generací obyvatelů domu, se investice do něho vyplatí.
LEPENÍ DÍLŮ PRYSKYŘICEMI
Při spojování dřevěných dílů do podoby konečné stavby se používá tradičních metod, jako jsou hřebíky, nýty či šrouby, ale v rostoucí míře také lepidla, což jsou hlavně speciální pryskyřice. Lepení se rozšířilo při stavbě nízkoenergetických dřevěných domů, ale také mostů v Evropě (nejvíce v Rakousku a v Německu), ale také ve Skandinávii a Finsku, celé Severní Americe a v Japonsku, tedy v zemích s vysokou kulturou stavění obytných budov a jiných objektů.
Dřevo, ať už při pohledu na stavbu zvenčí anebo v interiérech místností, navozuje příjemnou psychickou a estetickou atmosféru. Z hlediska technické jsou nicméně samozřejmě rozhodující fyzikální vlastnosti dřeva, hlavně jeho schopnost udržovat teplo.
V minulosti bylo po dlouhou dobu dřevo ne-li jediným, tedy převažujícím stavebním materiálem. Z kamene se stavěly pouze sakrální stavby a hrady nebo pevnosti, ale i u nich se používalo hodně dřeva, např. v hrázděných stavbách.
Dřevo má proti jiným stavebním materiálům i jiné výhody, např. vykazuje větší pevnost v tlaku než beton. Toho se dnes využívá u tzv. sendvičových dřevěných konstrukcí. A o tom, že dřevo je z hlediska ekologického mnohem vhodnější stavební materiál než beton, cihly, tvárnice či panely a oceli, není pochyb.
Nevýhodou dřeva je samozřejmě jeho hořlavost. Té se však dá předejít, resp. úplně ji vyloučit - kromě sekundárních opatření, jako je zákaz manipulace s otevřeným ohněm a hořlavinami v dřevěných interiérech - vhodným chemickým ošetřením dřeva příslušnými ingrediencemi. Takže jsme svědky paradoxu, že podle statistik dochází řádově několikrát méně k požárům staveb ze dřeva než k požárům staveb z betonu, cihel, skla anebo oceli.
ENERGETICKÁ NÁROČNOST KOLEM 1/3 PROTI BETONOVÝM KONSTRUKCÍM
Uvedená schopnost udržovat teplo nabývá na významu v poslední době, která se vyznačuje jednak dočerpáváním světových zásob tradičních energetických zdrojů, jednak růstem cen těchto zdrojů. Proto nastal boom staveb ze dřeva, které projektanti a konstruktéři i stavitelé "znovuobjevili" po desetiletích jako kdysi odložené dítě. Obecně platí, že energetická náročnost dřevěného domu ve srovnání s domem z panelů či železobetonu je 30-40 %.
Dřevo je také snadno opracovatelné, pevné, pružné a navíc je - přinejmenším v oblastech mírného, subtropického a tropického klimatického pásu - všeobecně dostupné. Z tohoto důvodu nejen odborníci, ale také stavební podnikatelé v Americe a v západní Evropě považují dřevo za "stavební materiál 21. století", jehož používání se bude dále rozšiřovat.
BLAHODÁRNÉ POHLCOVÁNÍ CO2
Ve výrobcích ze dřeva se dlouhodobě uchovává uhlík, což znamená, že se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšuje se dopad nepříznivých klimatických změn. 1 krychlový metr dřeva na sebe váže až 250 kg CO2 - což při průměrné spotřebě 100-150 m3 dřeva na stavbu 1 domu a životnosti minimálně 70 let je určitě nezanedbatelné množství.
Přitom na místě, kde se pro stavbu dřevěného domu vytěžil les, za tu dobu vyroste les nový, a ten na sebe opět váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna a výrobě panelů a přepravě těchto stavebnin se obrovská množství CO2 pouze uvolňují do ovzduší. Každá dřevěná stavba filtruje venkovní vzduch, dřevo dokáže zpracovat až o 80 % více škodlivin v ovzduší než běžné zdivo.
Nejrůznější koncepce tzv. pasivních či nízkoenergetických domů totiž převážnou většinou vycházejí právě z použití dřeva. Z toho důvodu je možno říci, že dřevo je stavebním materiálem nejen minulosti, ale i budoucnosti.
IZOLACE ZVUKOVÁ I TEPELNÁ
Dřevěné stavby mají i další výhody, jimiž je např. zvuková neprozvučnost dřevěných stěn v domech, tedy zvuková izolace jednotlivých místností. Jinou výhodou je okolnost, že zatímco stavby budov a hal ze železobetonu či panelů nebo cihel se v zimě kvůli mrazům zastavují anebo aspoň zpomalují, dřevěné dílce konstrukcí je možno sestavovat po celý rok.
Kromě izolace zvukové je důležitá také izolace tepelná. Jde samozřejmě o to, aby dřevěný plášť celé stavby dokonale izoloval interiéry od chladu venku, ale i o to, aby bylo dostatečně teplo i v jednotlivých místnostech, přičemž v různých místnostech má být rozdílná teplota - jiná v kuchyni, jiná v obytné místnosti a opět jiná v ložnici, kde má být ze zdravotních důvodů poměrně nejnižší teplota. Toho se dnes v dřevěných domech se sendvičovou konstrukcí dosahuje tím, že stěny jsou zhotoveny z více vrstev dřevěných materiálů, jež mají různou hmotnost a tloušťku. Podobně je tomu i při tepelné izolaci střechy zevnitř.
I STŘECHA BÝVÁ ZE DŘEVA
Pokud jde o dřevo jako střešní krytinu, pak vedle tradičních šindelů ze smrku či borovice se v rostoucí míře používá šindelů z cedru. Ty se osvědčily zvláště v horských oblastech s tvrdými klimatickými poměry. Zatímco šindele ze smrku či borovice - nebo v severoamerických podmínkách pinie - vydrží několik let, cedrové šindele vydrží několik desítek let. Cedr je dřevina velice stabilní, téměř se nekroutí a nedělají se v ní trhliny. Má navíc vysoký obsah éterických olejů, jež odpuzují hmyz a jiné škůdce. Cedr je sice dražší než výše zmíněné dřeviny, ale vzhledem k tomu, že krytina z něho vydrží na střeše po dobu dvou až tří generací obyvatelů domu, se investice do něho vyplatí.
LEPENÍ DÍLŮ PRYSKYŘICEMI
Při spojování dřevěných dílů do podoby konečné stavby se používá tradičních metod, jako jsou hřebíky, nýty či šrouby, ale v rostoucí míře také lepidla, což jsou hlavně speciální pryskyřice. Lepení se rozšířilo při stavbě nízkoenergetických dřevěných domů, ale také mostů v Evropě (nejvíce v Rakousku a v Německu), ale také ve Skandinávii a Finsku, celé Severní Americe a v Japonsku, tedy v zemích s vysokou kulturou stavění obytných budov a jiných objektů.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích
