Praha hornická
Důlní činnost na území Prahy připomíná přehlídku neúspěšných pokusů. Malé doly na železnou rudu vznikly v Dejvicích, na Červeném vrchu, objevily se i snahy těžit uhlí na Petříně, ve Kbelích a Hloubětíně. O tom, o jak výnosnou činnost asi šlo, svědčí i to, že nejpodnikavější z majitelů petřínských dolů obýval s celou rodinou dřevěnou boudu poblíž Nebozízku, odkud byl v roce 1847 z moci úřední vystěhován. Několik štol se v Petřínských sadech zachovalo dodnes.
Zajímavější kapitolou byla podzemní těžba písku z pískovců, která po sobě zanechala řadu nepravidelných a spletitých labyrintů mezi Prosekem a Vinoří a také na Strahově, kde však bylo podzemí zničeno stavbou stadionu. Prosecké pískovny byly v provozu přinejmenším od 18. století, písek sloužil ke štukatérským a slévárenským účelům resp. jako náhrada za mýdlo.
Používal se i na posyp podlah v domácnostech, kam ho rozváželi pískaři na vozících tažených psy.
Díky propadům i dobrodružným výpravám místních je prosecké podzemí opředené řadou pověstí. Ve skutečnosti je rozsah podzemních lomů relativně malý. U největšího z nich, Hamplovy pískovny zvané podle nedávné havárie kanalizace také "Močálka", mají dohromady asi 500 metrů a nezasahují příliš daleko od okraje svahu.
Asi největším pražským dolem tak je dolomitový důl v Chuchli, který dnes slouží jako komerční sklad trhavin. Svah nad ním, kdysi protkaný sítí propadů, štol, zakrývá velká rekultivovaná skládka.
ZDROJ: vtm, kráceno, upraveno