V lesích je historicky nejvíce srn

Ze statistik tak mimo jiné vyplývá, že v Česku žije nejvíce kusů spárkaté zvěře od šedesátých let minulého století, kdy se zvěř začala oficiálně sčítat. Zatímco v roce 1970 evidovali čeští myslivci 198 000 srnců, srnek a jejich mláďat, letos na jaře už početní stav těchto zvířat výrazně překročil hranici 300 000.

Podobné je to i v případě jelenů, muflonů a daňků. Zatímco se ale děti mohou radovat, že v lese mohou častěji zahlédnout srnečka či jelínka, mnozí vlastníci lesů skřípou zuby. Myslivci podle nich neplní svou zákonnou funkci a ponechávají v lesích tolik zvěře, že působí stamilionové škody.

„Když to tak půjde dál, přemnožená srnčí, jelení a další zvěř, udržovaná ve stavech vyhovujících myslivcům, postupně zničí české lesy,“ varoval v nedávném rozhovoru s LN senátor Karel Schwarzenberg, který je jako majitel Orlického panství zároveň vlastníkem tisíců hektarů lesa.

Příliš vysoké stavy zvěře podle něj vedou k tomu, že srnci, jeleni či mufloni loupají dřeviny, zejména listnáče a jedle, a způsobují jejich následnou hnilobu. Snaha vrátit českým lesům jejich přirozenou podobu se zastoupením různých druhů dřevin tak může přijít vniveč.

„Myslivci ale naopak zcela pochopitelně chtějí mít v lese tolik zvířat, aby měli stále co střílet, a navíc si mohli vybírat ty nejlepší kusy,“ tvrdí Schwarzenberg. Senátor patří k největším kritikům nového mysliveckého zákona, který myslivcům dává ještě více pravomocí na úkor majitelů lesních pozemků.

Přibývá také daňků a muflonů
Rapidní nárůst populace lovné zvěře v českých lesích dokládá i statistika ministerstva zemědělství. Myslivci spočítali, že v Česku žilo loni v březnu takřka 27 000 kusů jelení zvěře, zatímco v roce 1970 to bylo jen 15 000 a v roce 1989 21 000 kusů. Podobně narostl i počet daňků a muflonů. Myslivci ale tvrdí, že početní stavy zvěře vycházejí z loveckých plánů, na jejichž tvorbě se podílí i stát.

„Plán odstřelu si myslivecká sdružení nevymýšlejí sama, ale dohadují se na něm jak s majitelem lesa, tak s příslušnými úřady státní správy,“ říká Luděk Králíček, vedoucí oddělení myslivosti Českomoravské myslivecké jednoty. Majitel má tedy podle něj právo mluvit do toho, kolik kusů a jaké zvěře bude v lese zastřeleno.

Odbor ochrany přírody příslušných obcí, tedy nikoliv myslivci, ale zároveň nedovolí, aby srnci nebo jeleni na přání majitele z honitby zcela zmizeli. „ Zvěř do lesa patří, což ale někteří majitelé lesů jaksi nechtějí brát na vědomí,“ tvrdí Králíček.

Mnozí vlastníci lesních pozemků si podle něj sice stěžují na škody způsobené zvěří, už ale nepočítají peníze, které jim jako úhradu těchto škod často platí nájemci honiteb. Navíc se vina za špatný stav lesů údajně svaluje na myslivce, ačkoliv odpovědnost nesou také lesní hospodáři.

„Intenzivní lesnické hospodaření v posledních desetiletích například likviduje v lesích bylinné patro, představující pro spárkatou zvěř přirozenou potravu. Srnky a laně pak pochopitelně okusují dřeviny,“ tvrdí Králíček.

Rozvoj turistiky zase údajně působí, že se zvířata kvůli nedostatku klidu soustřeďují na jednom místě. „Představa, že masivním odstřelem tisíců kusů spárkaté zvěře zachráníme lesy, poškozené člověkem, je každopádně scestná,“ řekl Králíček.