zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Otec lesů shořel. Jak ochránit ostatní?

07.02.2007
Příroda
Otec lesů shořel. Jak ochránit ostatní?
Místo, kde stojí skupina památných stromů u Stroupče na Žatecku, nyní připomíná spáleniště. Neznámí vandalové tady v neděli 21. ledna zapálili několik staletých dubů. Nedlouho předtím přitom stát na obnovu zanedbané lokality uvolnil 300 tisíc korun.
Nejhůře dopadl jeden z nejstarších a nejmohutnějších dubů v Čechách, nazývaný Otec lesů, z něhož zbyly po útoku neznámého vandala málem jen kovové obruče, které obepínaly jeho beztak už poničený kmen.

Hasiči: Je to častý problém
Požár znovu otevřel problematické téma: jak chránit přírodní a kulturní památky, které se často nacházejí ve volné krajině a tudíž jsou komukoli snadno přístupné. Hasiči o zapalování stromových dutin vědí své: je to problém se kterým se potýkají velice často. A Michal Veselý z nadace Partnerství, který se angažuje v grantovém programu Strom života, potvrzuje, že zabránit lidem, aby ničili krajinné pamětihodnosti, je takřka nemožné.
"Někdy se ochranné pásmo může ohradit nějakým plůtkem, jako třeba u bzenecké lípy. Radikálnější opatření by ale rušilo estetický vzhled místa."
"Z právního hlediska jsou památné stromy chráněny dostatečně," říká Pavel Chotěbor z Ministerstva životního prostředí.
"Jde o to, jak je tato ochrana naplňována v praxi. Samozřejmě nesmíme zapomenout na výchovu a osvětu, která je sice dlouhodobá, ale nezastupitelná."
Úspěch osvěty ovšem závisí na soudnosti občanů žijících v blízkosti ohrožených lokalit. Otec lesů přežil války, smršti i povodně, ale vinou jednoho odhozeného nedopalku nebo sirky ho nyní budou muset pokácet.

Lavička z menhiru
Ve stejné oblasti (Žatecko, Lounsko, Rakovnicko) se shodou okolností nachází i řada keltských památek, jejichž osud je neméně smutný.
Menhiry aneb uměle vztyčené kameny, kterým Keltové přisuzovali magickou moc, bývaly za minulého režimu odváženy z polí, kde překážely traktorům, shazovány do strží, "uklízeny" na skládky a podobně.
V lepším případě si z nich osadníci udělali lavičku, nebo si je vystavili na zahradě.
Před několika lety se našel člověk, jenž chodil krajem a povalené kameny znovu vztyčoval. Dva menhiry (ať už skutečné, či domnělé) transportoval do muzea. V žateckém muzeu skončil tajemný objekt na zahradě nepřístupné veřejnosti a romantický personál si u něj zřídil ohniště. V muzeu v Lounech šli trochu dál, umístili ho na rovněž nepřístupný dvorek, obklopili jakousi skalkou a kvůli lepší stabilitě ho zalili do betonu.
Není divu, že se odborníci zdráhají dělat z megalitů turistické cíle a raději je nechávají zarůstat divokou vegetací.
Tuto taktiku zvolili například v Klůčku na Žatecku, kde se podle některých pramenů nalézá jakési české Stonehenge. Takové tvrzení je hodně odvážné, nicméně desítky balvanů z bílého křemence, poházených na jižním svahu zdejšího kopce, působí vskutku zvláštním dojmem.
Přes vžitou představu, že české menhiry nejsou pravé, existuje skutečně na našem území dost výtvorů, jež si s Kelty nelze nespojit. Jedná se především o několikametrové menhiry v Klobukách, Drahomyšli a Praze-Dolních Chabrech. O ty je postaráno, protože patří k poutním místům a domorodci se jimi chlubí.
Podobně opečované jsou i kamenné řady v Kounově, impozantní pravěký kalendář, v němž je 2239 balvanů srovnáno do čtrnácti řad o délce 200 až 450 metrů.
Málokdo už ale ví, že menší řady se nacházely i v sousedních kopcích.
Dnes po nich není ani vidu a stejný osud potkává stále více záhadných kamenů, ať už jsou jakéhokoli původu.
K posledním obětem patří nejhezčí z milníků starověké cesty z Ledců do Řisut v kladenském katastru. V roce 2003 si ho někdo prostě odvezl.
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí