Klima: co říká věda a co ideologie

Historický úspěch západní civilizace je do značné míry založen na její praktičnosti a používání kritického rozumu. Věda, která v posledních dvou stech letech umožnila určité části lidstva žít v nebývalém komfortu, nyní upozorňuje na to, že s velkou pravděpodobností stojíme před jednou z nejtěžších zkoušek v lidských dějinách.

Vědci i Pentagon
Zemský plynný obal má optimální teplotu pro rozvoj a udržení života díky relativně jednoduchému fyzikálnímu jevu, kterým je skleníkový efekt. V atmosféře jsou obsaženy skleníkové plyny (vodní pára, oxid uhličitý, metan, oxid dusný, ozon atd.), které absorbují sluneční záření a brání jeho zpětnému odrazu do vesmíru. Vzroste-li však koncentrace těchto plynů, zvýší se také teplota atmosféry. Za posledních 150 let vzrostla souhrnná koncentrace skleníkových plynů o 50 % a průměrná teplota za poslední století přibližně o 0,76 °C.
Teplota atmosféry v geologických dějinách vždy kolísala v závislosti na aktivitě Slunce, na intenzitě sopečné činnosti a na dalších jevech. Nicméně poprvé v historii Země hrozí oteplení díky trvale neudržitelné aktivitě lidského druhu. Ze zprávy Mezivládního výboru OSN pro změnu klimatu z 1. února 2007, na které pracovalo dva a půl tisíce vědců z celého světa, vyplývá, že zvýšení průměrných teplot je od poloviny 20. století z větší části důsledkem zvyšující se koncentrace skleníkových plynů, které se do atmosféry dostávají lidskou činností. Ve 21. století se průměrná teplota atmosféry podle této zprávy s největší pravděpodobností zvýší o 1,8 až 4 °C.
Je známo, že i relativně malý nárůst teplot o několik stupňů provázejí značné změny v celé biosféře, v jejichž důsledku se dá předpokládat dramatické zhoršení přístupu značného množství lidí k základním zdrojům potravy a pitné vody.
Před dvěma lety vypracoval Pentagon na základě zneklidňujících vědeckých údajů analýzu budoucího globálního vývoje pro americkou vládu. Analýza - která i přes své utajení pronikla na veřejnost - předpovídá, že nedokáže-li lidstvo nejpozději do dvaceti let zabrzdit proces oteplování atmosféry, zahynou miliony lidí ve válkách (včetně nukleárních) o přírodní zdroje a v hladomorech, jakož i v důsledku přírodních katastrof vyvolaných tímto oteplováním.
Pokračující oteplování klimatu hrozí v delším časovém horizontu přivést lidstvo až na samý okraj anarchie se všemi negativními jevy s tím souvisejícími - dočteme se v tomto materiálu. O objektivitě vědeckých studií týkajících se hrozby globálního oteplování nepochybuje ani Evropská komise, která na začátku ledna tohoto roku přijala závazek pro Evropskou unii snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů minimálně o 20 % ve snaze zabránit zvýšení průměrné teploty atmosféry o více než 2 °C ve srovnání s předindustriální érou. Řada expertů se totiž shoduje na tom, že nárůst teploty o více než 2 °C je pro budoucnost civilizace velmi riskantní.

Deset procent naděje
Klimatologové ve své aktuální zprávě v zájmu objektivity přiznávají, že existuje desetiprocentní pravděpodobnost, že se ve své analýze příčin globálního oteplování a podílu lidské činnosti na něm mýlí. Všimněme si však, že na české scéně existuje vlivná skupina ekonomických teoretiků těsně spojených s liberálním ideologickým konceptem (jmenujme alespoň Petra Macha - graduovaného finančníka a ředitele Centra pro ekonomiku a politiku, a Miroslava Ševčíka - ekonoma a ředitele Liberálního institutu), kteří se k otázce oteplování atmosféry velmi agilně veřejně vyjadřují a podstatou jejich sdělení je, že klimatologové se mýlí zcela jistě.
Do stejných ideových souřadnic patří i názor prezidenta Václava Klause, který koncem minulého roku vyjádřil přesvědčení, že "strach z globálního oteplování je osudovým omylem současného lidstva" a svůj náhled na věc dále rozvinul v rozhovoru, který publikovaly Hospodářské noviny 9. února 2007.

Ve stopách Thabo Mbekiho
Apriorní předpojatost a účelovost těchto postojů je zřejmá. Představa razantních centrálně koordinovaných regulativních zásahů do soukromé sféry je pro každého liberála děsivou noční můrou. Bude-li zpráva klimatologů shledána světovou odbornou, politickou i laickou veřejností za hodnověrnou (a vše tomu nasvědčuje), k určitým centrálně řízeným regulativním zásahům do soukromé sféry v zájmu řešení problému oteplování atmosféry jistě dojde. To však bude již plně v moci politiků.
Rozlišujme proto pečlivě, kdy jde o vědecké a kdy o ideologicky zatížené nazírání problému. Smyslem vědy (včetně klimatologie) je objektivní poznávání světa a jeho zákonitostí. Smyslem existence různých ideologií (včetně té liberální) je oproti tomu prosazování určitých skupinových představ o společnosti a jejím žádoucím vývoji s důrazem na ekonomické procesy; a o nutné míře řízení tohoto vývoje. V tomto kontextu je krajně nepravděpodobné, že by jakákoliv ideologie dokázala vyhodnotit složitý globální proces změny klimatu lépe než věda s jejím propracovaným metodologickým a verifikačním aparátem.
Znevažování poznatků přírodních věd z ideologických pohnutek je vcelku běžnou součástí lidské historie a má i své oběti. Namátkou připomeňme lítý boj o heliocentrický systém či dosud živý spor o evoluční teorii. V současnosti má tragické důsledky postoj prezidenta Jihoafrické republiky Thabo Mbekiho, který přes všechny vědecké důkazy tvrdí, že nemoc AIDS je způsobena užíváním drog a podvýživou a sexuálně přenosný virus HIV je podle něj naprosto neškodný.
Stěží se dozvíme, kolik lidí přijalo prezidentův názor, přizpůsobilo tomu své chování a zaplatilo za to daň nejvyšší. Zmiňme i pozapomenutý příklad české provenience spojený s již jednou citovaným Václavem Klausem: ještě jako premiér se dokonce pokusil při své přednášce na olomoucké univerzitě v roce 1995 účelově deklasovat celou jednu 130 let existující přírodovědnou disciplínu - totiž ekologii, když doslovně tvrdil, že "ekologie není věda, s vědou nemá nic společného, je to ideologie".

A bude hůř
Důsledky popírání procesu oteplování atmosféry lidskou činností mohou být ve srovnání s příklady uvedenými v předchozím odstavci nezměrné, protože oddalování účinného řešení zásadně zvyšuje pravděpodobnost vzniku humanitární katastrofy velkého rozsahu.
Ideologické a mocenské znevažování vědeckých analýz není tou správnou cestou, jak přistupovat k vážným globálním problémům.

AUTOR: Petr Blahut, Richard Barták
Autoři jsou ekologové