Pátek, 29. března 2024

Jean-Michel Cousteau: Chceme-li zachránit oceány, musíme se změnit

Jean-Michel Cousteau: Chceme-li zachránit oceány, musíme se změnit
Jean-Michel Cousteau je považován za pokračovatele a dědice svého slavného otce, oceánografa, potápěče, filmaře a ekologa, kapitána Jacquese-Yvese Cousteaua. Na první pohled to tak opravdu vypadá: i on se potápí, filmuje pod vodou, publikuje, bojuje za zachování přírody. Jde ale skutečně v jeho stopách?

Za "korunního prince" Cousteauových aktivit byl považován jeho mladší syn Philippe. Ten však roku 1979 tragicky zahynul v troskách letadla, které sám pilotoval. Teprve poté "velitel" přenesl víc odpovědnosti na staršího syna, podle svědků to ale mezi nimi leckdy jiskřilo. Zejména v posledních letech života legendárního JYC byly vzájemné vztahy složité. Otec nechal syna ze své společnosti vyhodit a Jean-Michel se pustil do vlastních aktivit. Složité (přesněji řečeno prakticky žádné) vztahy zůstaly mezi ním a dalšími členy rodiny i po kapitánově smrti v roce 1997.

Když se řekne "Cousteau", skoro každý si to automaticky doplní na "Jacques-Yves". Neznamená to pro vás životní komplikaci? Mnoho dětí slavných rodičů se právě proto vyhýbá následování v jejich kariéře - vy jste ale potápěč stejně jako otec.
Být synem Jacquese-Yvese Cousteaua jsem nikdy nevnímal jako problém. Naopak, beru to spíš jako čest či určitou výsadu. A doufám, že moje životní cesta odpovídá jeho filozofii. Důvod, proč jsem se stal potápěčem stejně jako otec, je velmi jednoduchý. V roce 1945, když mi bylo sedm let, mě vzal poprvé pod vodu. Od té doby mi láska k moři a k potápění zůstala až dodnes.

Četl jsem vaši knihu Můj otec velitel a také jeho biografii napsanou Yvesem Paccaletem, dlouholetým Cousteauovým spolupracovníkem a jakýmsi "oficiálním kronikářem" posledních desetiletí na výzkumné lodi Calypso. Obě knihy působí dojmem, že vaše vztahy s otcem byly rozporuplné a ambivalentní.
Neřekl bych, že naše vztahy byly rozporuplné či nějak problémové. Spíš bych je charakterizoval jako komplexní. To, že byly složité a měly mnoho podob, vyplývá ze skutečnosti, že JYC pro mě nebyl jenom otec. Byl mi také přítelem a současně i vůdcem. Kromě toho jsem pracoval v projektech, které on vedl, byl mi tedy v některých fázích života i šéfem. Vybalancovat takový vztah by pro mnoho lidí nebylo jednoduché, mně to ale vyhovovalo.

Po smrti vašeho otce převzali vedení Cousteau Society lidé kolem jeho druhé ženy Francine. Víte, v jakém stavu je tato organizace nyní a jaké aktivity vyvíjí ? Udržujete nějaké vztahy s rodinou vašeho bratra Philippa?
Myslím, že když můj otec odešel, nic nového a významného se už v Cousteau Society nestalo. Já v ní nejsem už od roku 1993 a můj odchod nemá nic společného s jeho vdovou, která není mou matkou. Čas od času jsem ve styku s dětmi svého zesnulého bratra. Máme mnoho společného: stejně jako my i oni zasvětili svůj život moři, jeho poznávání a jeho ochraně.

Už řadu let máte svou vlastní organizaci, která se jmenuje Ocean Futures Society. Jaký je její program?
Musím vás trochu poopravit - Ocean Futures Society není moje organizace. Je to veřejná nezisková společnost a pro mě znamená velkou čest, že jsem její prezident. Naše poslání lze shrnout do sloganu "Ochraňuj oceány, abys ochránil sám sebe". Snažíme se na lidi působit několika cestami: vyrábíme televizní programy, výukové programy pro školy, snažíme se působit na vlivné lidi v politice, podnikání a podobně. Detailní informace byste našli na našich webových stránkách (www.oceanfutures.org, www.aote.org).

Jméno Jean-Michel Cousteau nesou mnohé kluby, luxusní hotely a podobné přímořské podniky. Jaký je vztah mezi nimi, vámi a Ocean Futures Society?
Moje jméno není prodáváno, ale propůjčováno množství komerčních podniků, jejichž činnost se nějak dotýká vztahu lidí k životnímu prostředí. Pokud se tak stane, jejich zákazníci jsou informováni o našich aktivitách a o možnostech, jak podporovat Ocean Futures Society. Máme nad použitím jména absolutní kontrolu a můžeme je stáhnout, kdykoliv by se vyskytly nějaké problémy.

Váš otec se proslavil jako vynálezce některých zařízení (například dýchacího přístroje aqualung), jako organizátor náročných experimentů s dlouhodobými pobyty v podmořských obydlích a rozsáhlými expedicemi... Vaše cesta se zdá být trochu jiná.
Mezi tím, co dělal otec a co děláme my, jsou jen velmi malé rozdíly. On točil filmy, my také - a máme jich na svém kontě už, tuším, osmdesát tři nebo víc. I my vymýšlíme nová technická zařízení. On psal knihy, my také. Jediný rozdíl je možná v tom, že my pracujeme s technologiemi 21. století.

Nyní se připravujete na další potápěčskou expedici, kterou podporuje společnost GANT. Co si slibujete od sponzoringu lifestylovou firmou pro vaši práci? Jaké jsou vlastně cíle nové expedice?
GANT už dřív podporoval sociální projekty Roberta Kennedyho juniora. Bobbyho znám a jeho práce mi imponuje. Proto pro mě bylo snadné přijmout nabídku GANT na spolupráci s naší organizací Ocean Futures Society. I tentokrát zůstávají naše cíle stejné jako při předchozích misích - budeme pokračovat ve zkoumání moří, abychom se pak mohli o naše poznatky a zážitky rozdělit s co nejširším publikem. Naším cílem je seznámit lidi s mořem tak, aby mu lépe porozuměli a byli schopní se o ně lépe starat, lépe je chránit.

Podíleli jste se také na navrácení slavné kosatky Keiko z filmu Zachraňte Williho zpět do oceánu. Od roku 1998 do roku 2002 jste ji připravovali u Islandu pro život na svobodě, po vypuštění žila přes rok a v prosinci 2003 zahynula u pobřeží Norska. Někteří zoologové považují tuto akci za kontroverzní. Co si o ní myslíte dnes?
Byla to mimořádná situace, s jakou do té doby nikdo neměl žádnou větší zkušenost. Když jsme s Keiko začali pracovat, byl to nemocný a umírající tvor. Nejen že jsme jí navrátili zdraví, ale připravili jsme ji také pro život na svobodě. Nejlépe o tom svědčí právě její život po vypuštění. Keiko tehdy vlastními silami přeplula Atlantik od Islandu až k norskému pobřeží. To je myslím nejlepší důkaz toho, že jsme byli úspěšní.

Jaký je váš názor na mořská akvária a ekoturistiku?
Některá akvária plní výchovné poslání, nesouhlasím ale s tím, aby se do nich umisťovali velryby a delfíni. Výjimky by bylo možné připustit snad jen v případě, že jde o zraněná nebo nemocná zvířata a že jim pobyt v akváriu zachrání život. Pokud tomu tak není, tak na jejich věznění nic výchovného nevidím.
Ekoturistika ukazuje, že je možné být přátelský k přírodě a přitom i docilovat ekonomického zisku - že se ty dvě věci navzájem nevylučují, jak mnoho lidí dosud soudilo. Pro mnoho lidí je to přitom první bližší seznámení s prostředím, které je nutné ochraňovat. A dobře chránit lze jen to, co dobře znáte.

Váš otec snil o trvalých osadách na dně oceánu, o tom, že vznikne Homo aquanauticus, člověk vodní. Myslíte, že jednou budou lidé žít v moři?
Homo aquanauticus a podmořská města byly snem a snem zůstávají. Nevěřím, že by lidé v moři žili jinak než jen v dočasných základnách.

Potápíte se řadu let a nevyhnutelně jste svědky toho, jak moře umírají. Není to pro vás příliš depresivní?
Za 61 let mého potápění jsem zažil mnoho změn. Není to depresivní - je to varování, že jestliže nezměníme své chování, doplatí na to celý náš druh. Samozřejmě, můžeme oceány "zachraňovat", ale tudy cesta nevede. Musíme se změnit my. To je možné jen jedním způsobem: výchovou, výchovou a zase výchovou. Jako jeden z největších problémů vidím to, že moře stále používáme jako popelnici. Ničíme tím pobřežní život způsobem, který je nevratný.

Asi nejvíc se změnilo Středozemní moře, ještě před 30 lety bylo možné najít čistou vodu a mnoho velkých ryb a dalších živočichů bezprostředně u velkých měst, dnes jsou podobné podmínky v moři jen na vzdálených opuštěných ostrovech. Myslíte, že Středozemní moře přežije?
Ano, věřím, že přežije. I navzdory tomu, že se v něm objevilo mnoho nových druhů, které sem byly zavlečeny z jiných oblastí, i navzdory změnám způsobeným globálním oteplováním. Je ovšem nutné také změnit způsob provozování rybolovu, aby se stal trvale udržitelný a nedevastoval ekosystém.

Za léta, co se potápíte, se nezměnila jen příroda, ale i lidé. V 50. a 60. letech představovalo potápění objevování nového světa, dnes je to byznys, přišla nová média, jiné priority. Cítíte to ve vaší práci?
Jako autoři a producenti televizních a výukových materiálů to musíme vnímat. A musíme svou práci dělat nekompromisně tak, aby plnila své poslání. Změnám životního stylu je nutné se přizpůsobovat - ale nesmíme dovolit, aby technologie ovlivňovaly poslání a myšlenky, které se jejich prostřednictvím snažíme vyjádřit.

Co připravujete do budoucna? Píšete nějakou novou knihu?
Budeme pokračovat v tom, co děláme, ve výrobě televizních a výukových programů. V únoru by mělo vyjít zvláštní omezené vydání mé knihy America's Underwater Treasures (Podmořské poklady Ameriky).

Zatím to vypadá, že vaše děti budou pokračovat ve vaší podmořské práci. Připravujete je na život "třetí generace dynastie Cousteau", nebo je necháte jít vlastní cestou?
Snažím se pomáhat jim hledat jejich vlastní cestu. Mají svou vlastní osobnost, své vlastní přednosti a milují oceán svým vlastním způsobem. Podporuji jejich volby a nesnažím se je usměrňovat do nějaké určité oblasti.


Jean-Michel Cousteau (*1938)
Badatel, ekolog, filmař, pedagog, diplomat a podmořský architekt. Syn legendárního "kapitána" Jacquese-Yvese Cousteaua. Průzkumům podmořské říše a zvyšování povědomí veřejnosti o problémech, kterým čelí náš vodní svět, se věnuje přes 40 let. S potápěním se seznámil již v sedmi letech, kdy jej poprvé otec hodil přes palubu s nově vynalezenou potápěčskou výstrojí na zádech. S otcem a matkou Simonou brázdil 40 let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu.
V roce 1964 dokončil Jean-Michel Cousteau studia na Paris School of Architecture. Pracoval mj. na projektech školních budov, umělých ostrovů a střediska podmořského výzkumu v Marseille.
V roce 1999 založil Jean-Michel Cousteau společnost Ocean Futures Society a navázal tím na aktivity svého otce. Ocean Futures Society je neziskovou organizací pro ochranu moře a vzdělávání.
Devětašedesátiletý Jean-Michel Cousteau cestuje po celém světě a přednáší desítkám tisíc studentů, obrací se také na vlivné lidi z průmyslu a legislativy včetně předsedů vlád. Jako první se stal v roce 2003 držitelem ceny Ocean Hero Award společnosti Oceana, jako první reprezentoval životní prostředí při zahájení olympijských her (2000). Někdejší viceprezident USA Al Gore mu předal v roce 1998 cenu Environmental Hero Award. Za celoživotní dílo obdržel Jean-Michel cenu Poseidon Award.
Jean-Michel doposud produkoval na 80 filmů a za svou filmařskou práci i služby životnímu prostředí získal řadu dalších prestižních cen. Dnes žije střídavě v Santa Barbaře v Kalifornii a ve městě Sanary ve Francii.

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů